Strakonický dudák aneb Hody divých žen – rozbor (4)

 

Kniha: Strakonický dudák aneb Hody divých žen

Autor: Josef Kajetán Tyl

Přidal(a): Karolína S.

 

 

Rok vzniku: 1847

Charakteristika díla:
Dramatická báchorka (pohádková divadelní hra), kde se skutečný svět prolíná s pohádkovými motivy. Hra s tématy domova a ciziny, peněz a lásky byla napsána v 1. polovině 19. století v období romantismu.

Romantismus je umělecký směr 1. poloviny 19. století šířící se z Anglie. Je ostře postaven proti klasicismu, preferuje revoltu, nezávislost a tvůrčí svobodu. Navazuje na preromantismus 18. století.

 

Charakteristika hlavních hrdinů:
Švanda – chudý vesnický dudák, dobrosrdečný, důvěřivý a snadno ovlivnitelný, lehkomyslný, kvůli lásce se vypraví do světa, vychováván jinými rodiči
Dorotka – Švandova nastávající, hodná, věrná, obětavá, skromná, dcera hajného Trnky
Vocilka – bývalý student, podvodník, chce vytáhnout ze Švandy veškeré peníze, peníze jsou pro něj vše, stydí se za svoji národnost, pokrytec, vychytralý
Kalafuna – přátelský, pracovitý, vlastenec, Švandův přítel, pomáhá Dorotce hledat Švandu, manželka Kordula a 3 děti
Rosava – Švandova matka, lesní víla, trpí za svého syna, obětavá, milující matka

 

Obsah:
Dudák Švanda a Dorotka jsou mladí milenci, kteří se chtějí vzít, velkou překážkou v jejich sňatku je však Dorotčin otec Trnka, pro kterého není Švanda dostatečně bohatý, není podle něj schopný Dorotku zajistit, protože je sirotek a přebytkem peněž neoplývá. Proto, když se Švanda dozvěděl, jak se dá ve světě zbohatnout, neváhal, vzal své dudy, rozloučil se se svou milou, slíbil jí, že se za 3 neděle vrátí a bude svatba, a vypravil se do světa.
Cestou z domova usne v lese, kde ho najdou lesní víly. Jeho matka Rosava, která je lesní víla, ho chtěla ukázat svým kolegyním. Nakonec se jí povede je přemluvit, aby začarovaly Švandovy dudy, díky nimž bude vydělávání peněz jednodušší. Lesana, královna víl, dovolí Rosavě doprovázet svého syna na jeho cestách a ochraňovat ho, ale pouze pod podmínkou, že ji Švanda nikdy nespatří.
Švanda sklízí ve světě se začarovanými dudami velký úspěch. Jednoho dne se ke Švandovi vlísá podvodník Vocilka, který chce dudákovi „pomáhat“ vydělávat peníze, vidí v tom však zisk jen pro sebe, důvěřivý Švanda z něj ale udělá svého sekretáře. Nečestný Vocilka dudáka stále šidí, ale naivní Švanda si jeho podvodů nevšímá. Sekretář Švandovi zařídí pokus o rozveselení smutné princezny Zuliky. To se dudákovi podaří, Zulika se do dudáka zamiluje a žádá jej o sňatek. Dorotce mezitím Rosava ukáže cestu za Švandou, vydává se tedy s dudákovým přítelem Kalafunou za svým milým. Zrovna ve chvíli, kdy princezna Švandovi návrh na sňatek nabídla, dorazí na hrad Dorotka s Kalafunou, kteří se o sňatku dozvěděli a chtějí tomu zabránit. Vocilka Švandu ovlivňuje, chce, aby si princeznu vzal jen kvůli bohatství, navíc králi napovídá, že Dorotka a Kalafuna jsou blázni, kteří dudáka sledují na jeho cestách, král je tedy nechá odvést. Švanda se své milé a přítele ani nezastane, protože je zaslepen princeznou a bohatstvím. Zulika má však snoubence Alamira, který si to nenechá líbit a zavře Švandu do vězení. Ve vězení si Švanda konečně uvědomí svou chybu. Zjeví se mu tam Rosava, která mu řekne, že je jeho matkou a pomůže mu ven z vězení. Rosava tím porušila přísný zákaz své paní, byla proto uvrhnuta mezi divé ženy, kde zůstane tak dlouho, dokud ji nevysvobodí pravá láska dívky ke Švandovi.
Švanda se na cestě do Čech znovu potkává s Vocilkou. Když se vrátil domů, smířil se znovu s Kalafunou, který už je doma s rodinou a nechal u sebe ubytovat i Dorotku. Dorotka Švandu odmítá a už o něm ani nechce slyšet. Švandu vylákal Vocilka do lesa a chce mu ukrást jeho dudy. Mezitím se do děje znovu vkládá Rosava, která Dorotce prozradí, že je Švanda v nebezpečí. V lese je Švanda nucen hrát o půlnoci hodům divých žen, ty ho hodlají utancovat k smrti, na místo však vtrhne Dorotka, která vytáhne polomrtvého Švandu z kola polednic. Zatímco Vocilka krade již obyčejné dudy, obejmou se Dorotka se Švandou a jeho matkou, jejichž velká láska dojme i královnu lesních víl Lesanu, která zbaví Rosavu jejího prokletí.

 

Úryvek:
TRNKA: Holaho! Půjdete-li pak od sebe? Ani o božím poledni nedáte si pokoje? Kolikrát ti to mám ještě říct, ty parohatý dudáku, abys mi za holkou nelezl? Ty budeš tak dlouho dělat, až ti vlepím hrst broků pod kolena!
ŠVANDA: Nechte si povědít, milý Trnko –
DOROTKA: Ano, tatínku, nechte si povědít; teď to vypadá –
TRNKA: Hubu drž! Já bych si z toho nic nedělal, že ani otce, ani matku nemáš –
ŠVANDA: No, snad jsem nepad jako žalud z dubu!
TRNKA: Nu, že je tedy neznáš. Já bych nedbal na lidské řeči, jen kdybys měl do čeho kousat! Kdybys byl dost mizerným pacholkem, třeba tím slouhou, jako tvůj nevlastní otec neuval, abysi měl krajíc jistého chleba –
DOROTKA: Ale nechte nás jen k slovu přijít, tatínku!
TRNKA: Hubu drž! Já vím, co chceš, – přimlouvat se, omlouvat, domlouvat, známe se, ty jsi chtivá straka – hr, hr! Jen abysi ho už měla; ale co potom? Budete sušit hubu na větru.
ŠVANDA (hezky hlasitě): Však ono není tak zle, pane Trnko, a kdybyste věděl –
TRNKA: Já vím všecko!
DOROTKA: Nic nevíte, tatínku! Švanda dostane peníze!
TRNKA: Peníze?
ŠVANDA: Aha! To koukáte – jako sykora na lůj! To věřím!
TRNKA: Dudáku, nedělej mi flauzy!
ŠVANDA: Žádné flauzy, já budu mít tisíce!
DOROTKA: Slyšíte to? A za dvě neděle máme svatbu. Já dostanu novou sukni – viď? – a novou šněrovačku – je-li pravda?
TRNKA: Ale ty poblázněná pěnkavo! Kdepak by vzal ten dudák peníze? Rodičů nemá, přátel nemá, vydělat si je neumí –
ŠVANDA: Kdo ví! A jen abyste o tom věděl – já jdu do světa.
DOROTKA: Do světa?! Švando, co ti napadá? Jakpak bude potom za osm dní svatba? Svět je kdovíjak veliký – toť se do té doby nevrátíš!
VANDA: Tedy musíš trochu čekat; já si dám také srdce na zámek.
TRNKA: Ale copak chceš ve světě, ty střelený peciválku, jenžto jsi jaktěživ dále nebyl nežli v Strakonicích?
DOROTKA: Ano, co tam chceš?
ŠVANDA: Vydělávat peníze.
TRNKA: Jakpak?
ŠVANDA: No – na dudy.
TRNKA: Na du – hahahaha!
ŠVANDA: Co se smějete? Nynčko se vydělá nejvíc peněz muzikou.

 

Rozbor úryvku:
Švanda je odhodlaný vydat se do světa a vydělávat peníze, je naivní, když si myslí, že brzy vydělá tisíce. Dorotka se o Švandu bojí a nechce ho pustit, bude se jí po něm stýskat. Dorotčin otec Trnka je rád, že se dudáka zbaví, nikdo mu nebude chodit za dcerou. Trnka chce dát dceru někomu, kdo se o ni postará, nechce ji provdat do chudoby.

Dílo je psáno spisovným jazykem, obsahuje i archaismy nebo slang. Používají se přirovnání („jako sykora na lůj“), metafory („budete sušit hubu na větru“, „vlepím hrst broků pod kolena“), zdrobněliny („peciválku“), nářecí („nedělej mi faluzy“), nespisovná čeština („abysi“, „povědít“, „nepad“), vulgarismy („Hubu drž!“), archaismy („nynčko“),
Cizinci (královská rodina, Vocilka) mluví v próze ve 3. os. č. j., komolí česká slova a používají mnoho cizích slov. Lesní víly mluví spisovnou a vznešenou češtinou ve verších. Češi (chudí) používají hovorovou i nespisovnou češtinu, slang, komolí cizí slova a hodně používají přísloví.

Motivy: varování před posedlostí penězi, bohatství, lhostejností; vlastenectví; milostná a mateřská láska

 

Závěr:
Jedná se o dílo, které se lehce a svižně čte, dá se díky němu jednoduše vrátit do dětských let.





Další podobné materiály na webu: