Strakonický dudák aneb Hody divých žen – rozbor (7)

 

Kniha: Strakonický dudák aneb Hody divých žen

Autor: Josef Kajetán Tyl

Přidal(a): Lucinečka

 

Josef Kajetán Tyl

• Tyl byl básník, prozaik, novinář.
• Je autorem historických povídek z české minulosti (Dekret Kutnohorský),
• psal prózy z vlasteneckou tématikou (Poslední Čech). Mezi divadelní hry patřili (Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka).
• Mezi dramatické hry, nebo-li dramatické obrazy ze života jsou (Strakonický dudák aneb Hody divých žen či Paličova dcera).
• Mezi historická dramata patří např. Kutnohorští havíři nebo Jan Hus.

 

Literárně historický kontext

Autoři NO:

• Josef Dobrovský (Dějiny české řeči a literatury – něm.)
• Josef Jungmann (O českém jazyku)
• Antonín Jaroslav Puchmajer (Nové básně)
• František Paladský (Dějiny slovanské řeči a literatury podle všech nářečí)
• Ján Kollár (Slávy dcera)
• František Ladislav Čalakovský (Slovanské národní písně)
• Božena Němcová (Babička => , Divá Bára => )
• K. H. Mácha (Máj)
• K. J. Erben (Kytice => )

 

Rozbor díla: Strakonický dudák

• Motivy:
  vztah lidí k domovu, k národu, k vlasti (vlastenectví), láska, objevují se zde dva typy lásky, milostná, kterou vzplála Dorotka a mateřská, kterou ke svému synovi Švandovi chová Rosava, Tyl svým dílem varuje před posedlostí penězi, bohatstvím, lhostejností, ve svém díle také zobrazuje typickou rodinu s dětmi

 

Prostředí:

• 1. polovina 19. stol. (1847) v Jižních Čechách, cizina i pohádkový svět

 

Postavy:

• Švanda – rád podniká, je důsledný, má dobré srdce, důvěřivý, lehkomyslný, nerozvážný, dobrosrdečný
• Dorotka – je statečná, je moudrá a věrná, netouží po penězích, odvážná, samostatná, obětavá, věrná
• Kalafuna – je vyrovnaný, je srostlí s českou zemí, pro kamaráda se dokáže obětovat, přátelský, vlastenec, pracovitý, doma spokojený a šťastný
• Kordula – má ráda svého muže, dokáže mu odpouštět, pomáhá ostatním
• Vocilka – pro svůj prospěch je schopen udělat cokoliv, nezná lásku k vlasti, přetvařuje se, nemá charakter, je vychytralý, lstivý, prospěchář, ryze záporná postava, výřečný, vtíravý
• Zulika – neohleduplná, má dojem, že peníze zmůžou vše…
• Rosava – trpí za syna, obětavá, milující oddaná matka

 

Téma knihy:
Mladý Švanda dudák si zamiluje Dorotku dceru hajného. Hajný Trnka nechce Švandovi Dorotku dát, protože nemá peníze a je chudý. Proto Švanda odchází do světa, aby získal peníze. V poledne přijde do lesa a usne. Jeho matka Rosava se mu snaží pomoci. Poprosí lesní pany, aby mu vdechli do ucha krásné své zpěvy. Lesní pany jí vyhoví a Švanda se vydá na cestu. Po cestě se k němu přidá Vocilka, který se bojí práce a přesto se chce mít dobře. Dorotka, která bez Švandy nemůže žít, odchází s Kalafunou do města
za Švandou. Cestu jim ukazuje jeho matka Rosava. Přijdou do města, kde se nachází Švanda s Vocilkou. Od jednoho hospodského se dozví, že se Švanda proslavil svou muzikou, ba že si ho zavolal král Alenoros, aby potěšil jeho dceru Zuliku. Zulice se Švanda  zalíbil, a proto si přeje, aby se stal jejím mužem. Když se to Dorotka dozví, utíká za Kalafunou do paláce. Švanda se jich nezastane  a protože král si myslí, že jsou blázni, dá je do vězení. Zulčin ženich Alamir je velmi rozrušen, že ho Zulika odmítá, a proto dá Švandu zavřít. Do vězení za ním přichází jeho matka Rosava. Přiznává se Švandovi, že je jeho matka, a proto je od Lesany, královny vil, potrestána.. Stává se divou ženou. Švanda se vysvobodí, přijde domů a stává se z něho hyřič. Za nějaký čas se vrátí Kalafuna s Dorotkou. Dorotka, která ví, co Švanda vyvádí, ho odmítne. Nešťastný Švanda se stává ještě větším hyřičem a dá se o půlnoci vyvést na popraviště, kde hledá kvítek, který by Dorotku potěšil. O půlnoci má být svými druhy oběšen. Rosava, která to ví, prosí dorotku, aby ho zachránila. Na popraviště si vezme Vocilka Švandovy dudy a opustí ho. Zůstává na popravišti sám. Od zlých duchů ho vysvobodí Dorotka svou láskou a všechno mu odpustí. Nakonec královna Lesana vezme Rosanu zpět mezi víly.

 

Jazykové prostředky:
Toto dílo je psáno jako divadelní hra. Je použit spisovný jazyk. Převládají zde dialogy spolu se scénickými poznámkami, vždy v závorce k jednotlivé postavě. Postavy se liší způsobem mluvy, víly mluví veršovaně a vznešeně, cizinci se vyjadřují pomocí 3. os.č.jed. a Češi zachovávají svůj lidový jazyk, své nářečí. Použito je spoustu archaismů, zkomolenin a občas i nespisovných výrazů.

• 1) přirovnáni
• 2) zkomolený výraz pro umělce
• 3) s loutkami
• 4) ve vězení
• 5) dobově oblíbené postavy loutkových her
• 6) lidové přirovnání
• 7) uzuální metafora
• 8) elipsa*

 

Čas a prostor textu:

• Ukázka je se odehrává ve dne v hospodě, krátce po příchodu dudáka zpět do své vlasti.

 

Zasazení výňatku:

• Úryvek je z hospody, kde se potkávají Švanda s Vocilkou. Důvěřivý Švanda i přes špatnou zkušenost jeho lžím věří. Vocilka mu vypraví, co má u sebe a zásobuje ho lži, snaží se na něj zapůsobit, přetvařuje se a hodlá jej opět využít, nic netušící Švanda mu opět věří. Vzpomínají na doby, kdy spolu byli v zemi, kde se potkali.

 

Charakteristika textu:

• ŠVANDA (Se směje.): Ale řekni mi, šibeničníku, jakpak jsi tenkráte vyváz?
• VOCILKA: Oh, tuze dobře! Ti lidé byli samy komplimenty, chtěli mě pořád ještě zdržovat, – ale já že ne, protože vám takový škandál udělali, – a ztratil jsem se jako stín.1)
• ŠVANDA: Apotom?
• VOCILKA: Potom jsem šel zpytovat cizí krajiny – až jsem konečně celou společnost veselých lidí natrefil. (…)
• VOCILKA: Já měl už v kolíbce ukrutánskou lásku k svobodnému umění a proto jsem si pořídil konečně celou bandu kunštýřů.2)
• ŠVANDA: Kunštýřů?
• VOCILKA: Komedii s pimprlaty.3)
• ŠVANDA: Hahaha!
• VOCILKA: Na počátku se mi také dařilo; ale poněvadž nynčko i při tom kumštu jeden druhému na kobylce sedí, tedy se mi stala konečně malá mrzutost – a já musel nechat celou společnost i s mašinama na poslední štaci v prezónu4) – sotvaže jsem uplách s malou truhličkou, kde mám ještě princezku Alcestu, doktora Fausta, Don Šajna5), pimprle a několik čertů. – Ale což mluvím pořád o
  sobě, povězte mi raději vy, jak jste sem přišel, co zde děláte – a jak to zde vydržíte?
• ŠVANDA: Já? A cožpak mi zde schází? Neslyšel jsi ještě o Strakonickém dudákovi?
• VOCILKA: Slyšel; ale nemohlo mi napadnout, že by to byl můj slavný koncertista.
• ŠVANDA: E, houby koncertista! To bylo živobytí jako z cukrů a koudele6) – žádné radosti.
• VOCILKA: O, jen jsme měli zůstat dýl pohromědě – to byste byl viděl!
• ŠVANDA: Možná že bysi mi byl notně zrak vytřel7)! Já nechal tedy svět světem bejt – a vandroval jsem domů. Kdo mě potřebuje, však on mě najde; mým dudám se nevyrovná žádná muzika. (…)
• VOCILKA: Já bych měl spekulaci.
• ŠVANDA: Ty?
• VOCILKA: Abyste šel se mnou do kumpanie. Vy byste moh peníze shánět – a já rozhánět. Ale vy jste bezpochyby ženatý?
• ŠVANDA (Vyskočí): Chceš, abych ti dal jednu od ruky8)? Nevíš, darebo, že mi na tvé lhaní Dorotku zavřeli?
• VOCILKA: No, snad ji nedržejí podnes v klepetech?
• ŠVANDA (Smutně): Ah, ba ještě, anebo ví bůh, kde bloudí a cestu nalézt nemůže – TRNKA: Holaho! Půjdete-li pak od sebe? Ani o božím poledni nedáte si pokoje? Kolikrát ti to mám ještě říct, ty parohatý dudáku, abys mi za holkou nelezl? Ty budeš tak dlouho dělat, až ti vlepím hrst broků pod kolena1)!
• ŠVANDA: Nechte si povědít, milý Trnko
• DOROTKA: Ano, tatínku, nechte si povědít; teď to vypadá
• TRNKA: Hubu drž2)! Já bych si z toho nic nedělal, že ani otce, ani matku nemáš
• ŠVANDA: No, snad jsem nepad jako žalud z dubu!
• TRNKA: Nu, že je tedy neznáš. Já bych nedbal na lidské řeči, jen kdybys měl do čeho kousat! Kdybys byl dost mizerným pacholkem, třeba tím slouhou, jako tvůj nevlastní otec neuval, abysi měl krajíc jistého chleba
• DOROTKA: Ale nechte nás jen k slovu přijít, tatínku!
• TRNKA: Hubu drž! já vím, co chceš, – přimlouvat se, omlouvat, domlouvat, známe se, ty jsi chtivá straka – hr, hr! jen abysi ho už měla; ale co potom? Budete sušit hubu na větru.1)
• ŠVANDA (hezky hlasitě): Však ono není tak zle, pane Trnko, a kdybyste věděl
• TRNKA: Já vím všecko!
• DOROTKA: Nic nevíte, tatínku! Švanda dostane peníze!
• TRNKA: Peníze?
• ŠVANDA: Aha! to koukáte – jako sykora na lůj3)! To věřím!
• TRNKA: Dudáku, nedělej mi flauzy!
• ŠVANDA: Žádné flauzy, já budu mít tisíce!
• DOROTKA: Slyšíte to? A za dvě neděle máme svatbu. Já dostanu novou sukni – viď? – a novou šněrovačku – je-li pravda?
• TRNKA: Ale ty poblázněná pěnkavo! Kdepak by vzal ten dudák peníze? Rodičů nemá, přátel nemá, vydělat si je neumí
• ŠVANDA: Kdo ví! A jen abyste o tom věděl – já jdu do světa.
• DOROTKA: Do světa?! Švando, co ti napadá? jakpak bude potom za osm dní svatba? Svět je kdovíjak veliký – toť se do té doby nevrátíš!
• ŠVANDA: Tedy musíš trochu čekat; já si dám také srdce na zámek.
• TRNKA: Ale copak chceš ve světě, ty střelený peciválku4), jenžto jsi jaktěživ dále nebyl nežli v Strakonicích?
• DOROTKA: Ano, co tam chceš?
• ŠVANDA: Vydělávat peníze
• TRNKA: Jakpak?
• ŠVANDA: No – na dudy.
• TRNKA: Na du – hahahaha!
• ŠVANDA: Co se smějete? Nynčko5) se vydělá nejvíc peněz muzikou.
• TRNKA: I ty pomámený strakapoune! Jsi tak hloupý – nebo se děláš hloupějším? Teď se vydělávají peníze tuhletím (okáže na čelo) a tuhletím (na ruce), ale musí to mít člověk jako na drátkách, všecko naštemováno6). Dudy! Člověk by se zbláznil! Můžeš jít – i ano, ale po hospodách, kde ti budou sázet po krejcaru, – jinde se ti vysmějou, jdi si, jdi! ale do mého revíru mi nepáchni, dokud nebudeš mít dva plné talíře na stole, – a kdyby to bylo v ovčácké chalupě!
  DOROTKA: Tatínku! – Ach milý Švando, nech ten svět bejt světem a zůstaň doma; já radši ještě počkám, až ti něco nahodí –

 

Jazykové prostředky:
Toto dílo je psáno jako divadelní hra. Je použit spisovný jazyk. Převládají zde dialogy spolu se scénickými poznámkami, vždy v závorce k jednotlivé postavě. Postavy se liší způsobem mluvy, víly mluví veršovaně a vznešeně, cizinci se vyjadřují pomocí 3. os.č.jed. a Češi zachovávají svůj lidový jazyk, své nářečí. Použito je spoustu archaismů, zkomolenin a občas i nespisovných výrazů.

• 1) metafora*
• 2) vulgarismus
• 3) přirovnání
• 4) zdrobnělina – deminitivum*
• 5) archaismus
• 6) zkomolený výraz (srovnáno)

 

Zasazení výňatku:

• Úryvek je z části, kde se Švanda vydává do světa, aby tam vydělal peníze. To je jediná podmínka otce Dorotky, aby svolil ke svatbě. Švanda vysvětluje, jak bude peníze vydělávat, nikdo mu nevěří a Trnka si z něj dokonce dělá srandu a snaží se ho zesměšnit. Švanda se na konec loučí s Dorotkou a odchází do světa.

 

Slovník:

• elipsa – výpustka (šel do školy – elidovaný podmět)
• metafora – obrazné, přenesené pojmenování na základně vnější podobnosti (ručička hodinek, zub času)
• deminitivum – zdrobnělina (jablíčko)