Jméno práce: V zemi hobitů a elfů
Slohový útvar: Líčení
Přidal(a): Misshell
V zemi hobitů a elfů
Dnešní doba je velice hektická, lidé postrádají čas a stále někam chvátají. Je těžké se zastavit, otevřít oči pro to, co nás obklopuje – drahá matka příroda, kterou si sami svým kvapným životem ničíme.
Pokud chcete alespoň na chvíli změnit svůj každodenní životní rytmus, pojďte se vydat se mnou na nezapomenutelnou pouť přírodním rájem, cestu do časů, kdy zemi vládli mocní čarodějové, před kterými se klanělo i samo žhnoucí Slunce.
Bránou do této země je starý, vykotlaný dub v nedalekém lese. Nikdy bych nevěřila, že objevím kouzelný strom, který mě přenese do míst, o kterých často snívám. Avšak nedá se okolo něj projít bez povšimnutí, poněvadž jeho zohýbané větve, jako ruce starého člověka těžkým životem strhané, ukazují do tajemné dutiny v obrovském kmeni.
Uvnitř jdu kousek temnou chodbou a poté narazím na schody, které bych jen ztěžka sešla bez světla. Ve vzduchu je cítit houbový zápach tlejícího dřeva a čím více se vzdaluji od vchodu, tím je to horší. Náhle mi však blikne do očí paprsek slunce a s dalšími kroky světlo přibývá. Popojdu ještě asi dva metry a octnu se v říši snů.
Přede mnou se rozkládají dlouhé a hluboké lesy, prastaré hory, které od dávných dob bojují o místo. Pod nimi leží zelené kopce, jejichž stráně jsou porostlé bujnou trávou, čerpající život z divokých řek a klidných potoků. Nebe má blankytně modrou barvu a měkké mráčky po něm plují jako ovečky na pastvě. Cítím čerstvost a svěžest.
Život tu ale nezahálí. Mezi kopečky, na jejich úpatích a pod nimi mají svá obydlí malí človíčkové, kteří si říkají hobiti. Starají se o zahrádky, pěstují zeleninu a obhospodařují rozsáhlá políčka. Jsou veselí. Ráda se dívám, jak hbitě pobíhají okolo domků porostlých mechem a břečťanem.
Nedaleko od nich se vznešeně pohybují na koních jiná stvoření. Jsou to nádherní elfové. Na zádech se jim vyjímají zdobené luky a z tváří plane nekonečná čistota, doslova září. Mluví tiše líbeznými hlasy, řečí nám neznámou – elfštinou. Nad jejich hlavami poletují pestrobarevní ptáčci a zpívají. Vysoké laně s kolouchy jdou pít k průzračnému jezeru. Zkrátka je tu opravdu nádherně. A já se jen procházím mezi nimi, protože vím, že mě tu vůbec nikdo nevidí..
Hodnocení: 1 = výborně
