Jméno: Verš
Zařazení: Literární pojem
Přidal(a): Káťa M.
Verš
- verš = rytmicky a významově organizovaná jednotka básnického textu
- jednoduše řečeno: jeden řádek básně
- většinou věta, nebo několik vět
- versologie = nauka o verši
- nepodléhá gramatickým ani syntaktickým zvyklostem
- vlastní rytmická pravidla
- specifické členění textu
- existují dva základní typy veršů – verš volný a verš vázaný
- nepoužívá pravidelné metrum, nemá konstantní počet slabik, nepracuje s přízvukem, ani s délkou samohlásek, poprvé použil volný verš Walt Whitman
- ukázka:
Já přirozený, Příroda,
Milující den, stoupající slunce, přítel, s kterým jsem šťasten,
Paže mého přítele volně visící přes rameno,
Stráň bílá květy horského jeřábu,
Bezrozměrný verš
- typický pro středověk, od volného verše se odlišuje tím, že každý verš je samostatnou větou
- ukázka:
Pak Boleslav lítý snide,
syn jeho Boleslav ščedrý na jeho stolici vznide.
Poluči sě svytý ze zlého
a milostivý z lítého.
Hexametr
- nerýmovaný verš, typický pro antickou literaturu, skládá se ze šesti stop
- přízvučnou slabikou, vyskytuje se v anglické literatuře
Jambický verš
- typické pro řecké básně, nepřirozené pro češtinu
- první slabika je krátká, druhá dlouhá nebo první nepřízvučná, druhá přízvučná
- v češtině se vyskytuje v básni Máj (K. H. Mácha)
Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
- blankvers – nerýmovaný sylabotónický jambický verš, skládá se z pěti stop, končí
- alexandrín – jambický verš,
dvanáctislabičný (mužský) nebo třináctislabičný (ženský)
po šesté slabice následuje přerývka (cézura) neboli mezislovní předěl
typický pro sonety
název alexandrín odvozen od starofrancouzské Alexandreidy (epická světská báseň)
verš typický pro francouzské klasicistní poezie a tragédi
- verš vázaný – jasně dané schéma
- střídavý (abab)
- sdružený (aabb)
- obkročný (abba)
- přerývavý (abcb)
- absolutní – na konci dvou po sobě jdoucích veršů jsou stejná slova
Naše staré hodiny
bijí čtyři hodiny.
