Prolog

 

Jméno: Prolog

Přidal(a): David Hampl

 

Všechna literární díla mají určitou strukturu, uspořádání. Velmi důležitou částí literárního díla je jeho úvod, který často rozhodne o tom, zda nás kniha zaujme, a my se ji tak rozhodneme přečíst celou, či ne, a my knihu odložíme. Pro úvodní část jakékoli knihy, předmluvu se dnes často používá slovo prolog. Jeho význam však prošel určitým vývojem a původně byl prolog součástí pouze divadelních her.

 

Prolog v antice

Název prolog pochází ze dvou řeckých slov, „pro“ ve významu před a „logos“ ve významu slovo, řeč. Prolog byl původně důležitou součástí starořeckých divadelních her, především tragédií a sloužil k určitému objasnění, nastínění toho, co diváci uvidí. Před samotným začátkem hry tak na jeviště přišla některá z postav, obvykle nějaký bůh či bohyně, a sdělila publiku několik vět, které mu měly pomoci drama lépe pochopit. Prolog ve svých hrách velmi hojně využíval například řecký dramatik Euripides či římský dramatik Plautus. Podobnou formu prologu využíval později v některých svých dramatech také William Shakespeare.

 

Prolog v devatenáctém století

Postupem doby došlo k určitému posunu významu slova prolog a také k rozšíření jeho původního významu. V devatenáctém století se tak tímto slovem často označoval text, ve kterém autor popisoval motivy, které ho vedly k napsání určitého díla, či nastínění určité historické situace, která je důležitá pro zápletku díla. Známý je například prolog Boženy Němcové v knize Babička, ve kterém vysvětluje, na koho a proč vzpomíná.

 

Dávno, dávno již tomu, co jsem posledně se dívala do té milé mírné tváře, co jsem zulíbala to bledé líce, plné vrásků, nahlížela do modrého oka, v němž se jevilo tolik dobroty a lásky, dávno tomu, co mne posledně žehnaly staré její ruce! – Není více dobré stařenky! Dávno již odpočívá v chladné zemi! Mně ale neumřela! – Obraz její odtisknut v duši mé s veškerou svojí barvitostí, a dokud zdráva zůstane, dotud bude žít v ní! – Kdybych štětcem mistrně vládnout znala, oslavila bych tě, milá babičko, jinak; ale nástin tento, perem kreslený – nevím, nevím, jak se komu zalíbí! Ty jsi ale vždy říkala: „Není na světě člověk ten, aby se zachoval lidem všem.“ Dost na tom, když se najde jen několik čtenářů, kteří o tobě s takovou oblibou čísti budou, s jakou já o tobě píšu.

 (B. Němcová)

 

Prolog v moderní literatuře

S prologem se můžeme setkat i v moderní, současné literatuře, kdy má často i určitou koncepční roli, zaměřuje se na nastínění filozofických či etických problémů, které jsou pro dílo a jeho vyznění důležité. Prolog tak připravuje čtenáře na vnímání obsahu celého díla a vzbuzuje jeho zájem si knihu přečíst.

 

Prolog versus předmluva

V současné době se obě označení často používají jako synonyma. Nicméně je vhodné mít na paměti, že prolog, na rozdíl od předmluvy, je vždy psaný autorem knihy, což u předmluvy být nemusí. Pokud je předmluva psána samotným autorem, může ve svém závěru obsahovat poděkování osobám, které mu při tvorbě knihy pomohly, což u prologu není, ten je úžeji spjat s vlastním obsahem díla, jeho první kapitolou.





Další podobné materiály na webu:

    Prohledali jsme rozbory knih, slohovky, životopisy a všechnu další literaturu, ale nic jsme nenašli :-(.