Jméno práce: Vesmírný let
Slohový útvar: Líčení
Přidal(a): Veronika
Vesmírný let
Náš vesmírný let odstartoval 19. března 2014. Cílem je – přistát na Měsíci v 15:00 západoevropského času. Očekává se, že opustíme vesmírnou loď a podruhé v dějinách lidstva vstoupí člověk na povrch Měsíce. Nervozita před odletem prudce stoupala. Jen několik rychle plynoucích minut zbývalo do osudového okamžiku, po kterém již nebude cesty zpět.
Najednou se kabina prudce roztřásla a z reproduktorů se ozval pokyn ke startu. Vesmírná loď odstartovala vstříc nekonečně hlubokému vesmíru. Z okna bylo vidět, jak se bezpečně známá krajina Země vzdaluje, ale nezdálo se, že by se nebe jakkoli přibližovalo. Loď, pomalu zvyšující svou rychlost, proletěla hloučkem sněhobílých mraků. Jasná modř oblohy pozvolna přecházela do temnějších odstínů. V dálce bylo vidět jasně zářící cíl naší cesty – věčně bdělého strážce modré planety. Měsíc.
S pomalu plynoucím časem plavidlo opustilo i poslední zbytky zemské atmosféry. Pohled z okna se dramaticky změnil. Všude kolem nás se rozprostírala černočerná tma, kterou jen občas problýskl odraz světla z pláště poblíž letící družice. Jasně žhnoucí hvězdy se zdály být dál, než kdykoli dřív. Byly jako babí léto – člověk by si myslel, že jsou téměř na dosah. Ale ve chvíli, kdy po nich vztáhne ruku, zjistí, že jsou nepolapitelné.
Výhled z okna na opačné straně lodě byl naprosto odlišný, ale neméně krásný. Skýtal možnost vidět naši rodnou planetu tak, jak jsme ji nikdy neviděli. Jasně modrá, klidná, tichá, ničím nerušená. Taková se Země zdála být z pohledu pozorovatele z vesmíru. Nebyl vidět byť jen náznak toho, že by na zemském povrchu existoval rušný život. Po zbytek naší cesty jsme se už však na Zemi nedívali. Naše oči zůstaly upřené na pomalu se přibližující a možná trochu děsivý cíl naší cesty.
Hodnocení: 1 – maximální počet bodů = výborně
