Jméno: Vitalismus
Zařazení: Umělecký směr
Přidal(a): David Hampl
Vitalismus je označení moderního literárního směru, který byl do určité míry reakcí na první světovou válku a jehož základním rysem byla oslava obyčejného každodenního života, lásky a přírody. Mezi nejznámější představitele tohoto směru patřil zejména Fráňa Šrámek a Stanislav Kostka Neumann.
Základní znaky vitalismu
I když je vitalismus často považován za směr, který vznikl jako důsledek smutné reality a destrukce iluzí a hodnot v souvislosti s první světovou válkou, v mírnější podobě, většinou jako forma určitého úniku z města a městského života, se s ním lze setkat již na začátku dvacátého století. V době první světové války se ale rozvinul do svébytné podoby vyjadřující radost z nejprostších maličkostí, oslavující obyčejný každodenní život a s ním spojené pozitivní vztahy a hodnoty. Láska, přátelství, příroda a život obecně jsou tak stavěny do protikladu k válce, nesvobodě či smrti. Název tohoto směru je odvozem od latinského slova vita neboli život. Tyto základní principy měly vliv i na jazyk, kterým se literární díla, především poezie, psala. Přednost před složitými básnickými pojmenováními dostal jednoduchý a srozumitelný jazyk, bez složitých metafor a symbolů.
Vitalismus v literatuře
Vitalismus se nejvíce projevil v básnické tvorbě spisovatelů začátku dvacátého století. Básník Stanislav Kostka Neumann program vitalismu jako svébytného literárního směru formuloval roku 1913 ve své stati s názvem Ať žije život! Z velkého množství básnických sbírek, které Neumann napsal, je typickým příkladem sbírky ovlivněné vitalismem Kniha lesů, vod a strání, ve které se objevuje milostná a přírodní lyrika, která naplňuje všechny znaky tohoto směru. Neumann ve sbírce často oslavuje krásy moravské krajiny a radost ze života.
Dalším spisovatelem, kterého vitalismus zasáhl, byl Fráňa Šrámek. Prvky směru najdeme nejen v jeho básnické sbírce Splav, díky které je Šrámek často chápán jako autor mládí a lásky, ale také v jeho románu Stříbrný vítr. Vitalismus najdeme i ve sbírce Host do domu Jiřího Wolkera, která obsahuje jednoduché a srozumitelné básně z doby autorova dospívání a je určitou oslavou každodenního života a lásky. Tato sbírka je zároveň ovlivněna také unanimismem, díky kterému je svět chápán jako jednota živého a neživého. Wolker tak v některých básních věci personifikuje a obrací se k nim jako ke svým přátelům.
Vitalismus najdeme i v počáteční tvorbě Karla Čapka, zejména v jeho divadelní hře s názvem Loupežník. Tato komedie je jakousi oslavou mládí v kontrastu s opatrnictvím a zkostnatělostí starší generace. Hra ukazuje různý pohled na lásku i na svět mladší a starší generace. Zatímco starší generace je opatrná, konzervativní, nedůvěřivá, a to se odráží v jejím pohledu na svět, mladá generace je nezkušená, odvážná, nezkažená, vrhá se do všeho bez rozmyslu a revoltuje. Dalšími tématy jsou pak partnerské vztahy, generační vztahy či vliv rodičů na život dětí.
