Kniha: Vítězný oblouk
Autor: Erich Maria Reamarque
Přidal(a): Anežka Chalánková
Vítězný oblouk (1946)
Protiválečný román, vydaný v roce 1946 v Zurichu, je silně antifašistický, poukazuje na předválečnou, neklidnou dobu v Evropě. Dílo obsahuje prvky ztracené generace (do které však Remarque nepatří, protože není Američan, ale hlásí se k nim) a dále také prvky autobiografické.
- Prvky ztracené generace: značné množství alkoholu, beznaděje a skepse; Posmutnělá nálada a pesimismus, odpor k válce a fašismu
- Autobiografické prvky: : Remarque byl (stejně jako hlavní postava) zbaven německého občanství v roce 1938. Následně roku 1939 emigroval do New Yorku.
- Děj: Paříž, Francie, těsně před 2. světovou válkou, děj se odehrává často v kavárnách, putykách
- Také lékařské prostředí, vztahy mezi uprchlíky a místními Francouzi
- Spisovná čeština, občas vulgarismy
- Podrobný výklad, popisy, detailní navození atmosféry
- Překlad: Zorka Dostálová- Dandová
V díle se dále objevují vulgární výrazy, drsný a detailní způsob výkladu, typický pro Remarqua. Častými motivy jsou smrt a utrpení, se kterým se doktor Ravic denně setkával, ať už jako svědek fašistického výslechu, tak jako chirurg. V pochmurné předválečné době však velmi často smrt nebo bolest představovala pouze každodenní záležitost a většina lidí s tím byla smířena.
Hlavní postavy:
Doktor Ravic (vl. Jménem Ludwig Fresenberg)- hlavní hrdina knížky, německý chirurg ilegálně vykonávající praxi ve Francii, párkrát zatčen kvůli uprchlictví, zdatný lékař,
působí chladně, uzavřeně a odhodlaně, popsán jako vysoký hubený muž středního věku, nechce se vázat, působí velice inteligentně (dokáže se často obratně vyříkat ze situace), pronásledován vzpomínkami na fašistické Německo, kde bojoval na frontě, ale byl i mučen a vyslýchán ve sklepech gestapa nacistou Haakem, kterému se chce pomstít (jak za sebe, tak za své blízké)
Joan Maudová- Naivní žena, která lásku brala tak, že se o ni někdo postaral. Byla plačtivá, citlivá a žárlivá. Ráda si s Ravicem zahrávala a volala mu, ať přijede, že se stalo něco vážného, i když se nic nestalo. Bláznivě se do Ravica zamilovala, ale když byl vyhoštěn na 3 měsíce, našla si jiného. Ke konci díla nešťastnou náhodou postřelena, umírá.
Boris Morosov- běženec z 1. Světové války, žije v Paříži už 15 let, dělá vrátného v klubu Šeherezáda, starší muž, Ravicův nejlepší přítel (spíš jeden z mála), často spolu hrají šachy nebo popíjejí, je obeznámen s Ravicovým plánem pomsty proti Haakemu
Doktor Veber- francouzský chirurg, Ravicův kolega na klinice, silnější muž s knírkem, má ženu a děti, velice uznává a respektuje Ravica a jeho schopnosti, i přes fakt, že je uprchlík, dokonce vychvaluje Ravicovy zkušenosti nad ty svoje, na rozdíl od sestry Eugenie, která Ravicem silně opovrhuje, protože není Francouz
Haake- německý nacista, v Německu vedl výslechy na gestapu. Ravic jej při prvním potkání okamžitě poznává, avšak Haake ne. Postarší tlustý pán, který nenavštěvuje noční kluby, což se mu vymstí. Jeho brutalita při výsleších je mezi uprchlíky známá.
Hodnocení:
Knížka se mi překvapivě poměrně líbila, i když až tak poslední třetina celé knížky obsahovala nějaký záživný děj. Kupodivu se mi líbily složité popisy postav a míst, možná proto, že dokázaly skutečně autenticky navodit potřebnou atmosféru, jako bych ani nepotřebovala žádné obrázky. Děj byl sice velice zdlouhavý, obzvlášť pasáže v kavárnách, putykách, restauracích a podobně nad sklenkou tolik oblíbeného calvados či jiného likéru a dumáním Ravika nad sebou samotným, ale člověk se dokázal po chvíli sžít s jeho osudem a minulostí a strachem z odhalení, až mi ho nakonec bylo velice líto, že o všechno přišel. Prostě protiválečná próza, která v sobě má dosti citlivý nádech.
