Jméno: Vítězslav Nezval
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): Pavla
Vítězslav Nezval (1900 – 1958)
Vítězslav Nezval byl český básník a spisovatel, jenž se spolupodílel na vytvoření zcela nového a jedinečného avantgardního literárního směru – poetismu. Byl členem uměleckého svazu Devětsil. Stal se předním reprezentantem surrealismu v české literatuře. Část jeho tvorby je napsána též v duchu sociálního realismu. Věnoval se i překladatelské činnosti. Některá jeho díla byla následně zhudebněna.
Vítězslav Nezval se narodil 26. května roku 1900 v Biskoupkách nedaleko Moravského Krumlova. Když mu byly tři roky, přestěhovala se jeho rodina do Šemíkovic u Třebíče. Otec pracoval jako místní učitel. Po ukončení základního vzdělání, kde byl shodou okolností jeho prvním učitelem právě vlastní otec, jenž brzo rozpoznal synovo nadání, pokračoval Nezval studiem na třebíčském gymnáziu. Odmaturoval v roce 1919 a započal studia práv na vysoké škole v Brně. Odtud se záhy přesunul do Prahy na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde ho nejvíce oslovil F. X. Šalda. Vysokoškolská studia Nezval zcela nedokončil, rozhodl se plně věnovat literatuře.
Nezvalův literární talent se projevil záhy – jeho první básně ostatně vyšly v třebíčském časopise „Svítání“ již v roce jeho maturitní zkoušky. V první polovině 20. let se Nezval stal jedním z vůdčích členů Devětsilu. Spolu s Karlem Teigem a Jiřím Wolkerem stál u zrodu poetismu. V tomto období Nezval tvořil v souladu s avantgardním poetismem hravou a zvukomalebnou poezii – v roce 1924 mu vyšla básnická sbírka „Pantomima“, která se stala zcela klíčovým poetistickým dílem. Ve stejném roce vstoupil Nezval do komunistické strany. V roce 1926 se seznámil se svou pozdější manželkou Františkou Řepkovou. O čtyři roky později vyšel jeho nejznámější básnický soubor „Básně noci“.
Ve druhé polovině 30. let začal být Nezval postupně stále více ovlivněn surrealistickým hnutím. V roce 1934 založil Surrealistickou skupinu, kterou jen čtyři roky později rozpustil z důvodu negativních názorů některých členů skupiny na politiku Sovětského svazu, neboť on sám i nadále smýšlel prosovětsky. Po druhé světové válce byl Nezval aktivním členem komunistické strany a jeho další tvorba, poplatná socialistickým idejím, je tak silně ovlivněna socialistickým realismem, uměleckým směrem diktovaným tehdejším režimem.
Nezval se během svého života rád vracíval do končin, kde vyrostl. Zde také vznikla velká část jeho díla. Oblíbil si i Brno. Velký vliv na jeho tvorbu měly cesty do zahraničí – zejména do Francie, Itálie a Sovětského svazu – tyto cesty se staly následně inspirací pro některé jeho knihy. Ve výčtu jeho bohaté umělecké tvorby nelze opomenout rovněž jeho brilantní překlady z francouzštiny. Vítězslav Nezval zemřel 6. dubna 1958 ve věku nedožitých 58 let.
Výběrově z díla:
„Pantomima“ (1924) – Druhá Nezvalova básnická sbírka, jež obsahuje unikátní kaligramy a nenucenou, hravou poezii, se stala programovým manifestem poetismu. Její součástí jsou například básně „Abeceda“, „Rodina Harlekýnů“, „Papoušek na motocyklu“, „Depeše na kolečkách“ a další.
„Básně noci“ (1930) – Do této sbírky Nezval zařadil i své nejvýznamnější básnické skladby „Podivuhodný kouzelník“, „Akrobat“ a „Edison“.
„Valérie a týden divů“ (1932) – Tzv. černý román, jehož hlavní hrdinkou je třináctiletá Valérie, která žije se svou striktní babičkou na malém starobylém městě. Do města přijíždějí komedianti, mezi nimiž je také „tchoří“ netvor a jeho syn, který o Valérii uchází. Ukáže se však, že je to její bratr. Valérie trpí navíc vidinami, že je její babička upírka. Na motivy knihy byl v roce 1970 natočen film, ve kterém si malou roličku zahrál i Nezvalův syn Robert.
„Absolutní hrobař“ (1937) – Bohatě imaginativní básnická sbírka jasně reflektující Nezvalův obrat k surrealismu je jedním z vrcholných děl meziválečné surrealistické poezie.
„Manon Lescaut“ (1940) – Nezvalovo dramatické přepracování románu Abbé Prévosta ve verších vypráví o rytíři des Grieux, který potkává překrásnou Manon na její cestě do kláštera, kam ji posílají rodiče. Z mladého páru se stanou milenci. Manon se seznamuje s panem Duvalem a rytířova důvěra v Manon je několikrát těžce zkoušena. Rytíře des Grieux miluje jeho přítel Tiberge, který své city dlouho tají, ale snaží se přitom rytíře a Manon odloučit.
