Manon Lescaut – rozbor díla k maturitě

Proč nejde kopírovat? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu/nízkou kvalitu

rozbor-díla

 

Kniha: Manon Lescaut

Autor: Vítězslav Nezval

Přidal(a): L.

 

 

Vítězslav Nezval (1900 – 1958)

  • Vítězslav Nezval byl český básník, dramatik. prozaik, vůdčí představitel avantgardní poezie v první polovině 20. století, poetismu a surrealismu.
  • V roce 1953 byl jmenován národním umělcem Československé republiky, byl držitelem zlaté medaile Světové rady míru.
  • Jako člen Devětsilu (surrealistická skupina, která propagovala poetismus) byl Vítězslav Nezval nejvýznamnějším představitelem poetismu.
  • Po válce se angažoval ve prospěch socialisticky orientované kultury. Experimentuje ve všech literárních formách.

Dílo:

  • Pantomima (teoretický manifest), Podivuhodný kouzelník, Básně noci – básně Edison a Akrobat (poetismus); Absolutní hrobař, Matka naděje, 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida (surrealismus); Pět minut za městem (vlastenectví); Stalin, Zpěv míru (komunistické)

 

Literární kontext (poetismus, surrealismus)

  • Tvořil v období války a v 50. letech 20. století, Manon až 1940
  • Proletářská poezie – poetismus – surrealismus – vlastenecká poezie – komunistická, budovatelská poezie

Poetismus

  • jediný avantgardní mezinárodně uznávaný směr českého původu. Roku 1924 ho vytvořili Karel Teige a Vítězslav Nezval. Inspirován hravostí dadaismu. Stal se nejenom uměleckým směrem, ale i životním stylem, uměním bavit se a žít. Základem poetistické tvůrčí metody je hra, rozumem nekontrolovaná řada volných asociací. Hravost, optimismus, sklon k parodii, zlehčování. Časopis RED. Poetismus je metoda, jak nazírat svět básní (jednoduchá, složena z asociací, volný verš, rým udržovat, vnímat všemi smysly)

Surrealismus

  • literární a umělecký směr založený na snaze spontánně a bez rozumového kontroly vypovědět o tom, co se děje v lidském povědomí. Základem je psychický automatismus. Ponory do snového světa, osvobození od logiky. Zakladatel: A. Breton

Další autoři:

 

Rozbor díla: Manon Lescaut

Literární druh a žánr: drama ve verších, tragédie

Datum vydání: Nezval vytvořil na žádost E. F. Buriana na konci roku 1939.

 

Téma: Konflikt postav, boj mezi muži o ženu, oslava českého jazyka.

  • Láska Manon a rytíře Des Grieux (kontrast)
  • I když je osud milenců smutný a Manon umírá, svým vyzněním přinášela hra divákům i čtenářům v protektorátu útěchu. V době německé okupace, kdy byl český jazyk vytlačován z veřejného života, drama silně působilo poetickou krásou Nezvalovy češtiny.

Motiv: Manon, láska, krása, bohatství, šperky, osud, žárlivost, nevěra, chamtivost…

Námět: Tato divadelní hra je dramatizací románu francouzského spisovatel A. Prévosta (18.století).

 

Kompozice 

  • Chronologická
  • Kompozičně je hra založena na villonské baladě (Lyrická forma složená ze 3 strof a 7 až 12 verších a závěrečného poslání, zpravidla v rozsahu poloviny předešlé strofy. Poslání je zakončené veršem, který se refrénovitě opakuje na konci každé strofy.)
  • Veršované drama o sedmi obrazech (scény)
    • 1. obraz; před zájezdní hospodou v Amiensu
    • 2. obraz: v pařížském bytě Manon a rytíře des Grieux
    • 3. obraz: před sakristií blízko vetešníka
    • 4. obraz: Duvalově bytě
    • 5. obraz: v jiném bytě Manon a rytíře des Crieux
    • 6. obraz: v bytě Duvala syna
    • 7. obraz: v přístavní krčmě v Havru

Jazykové prostředky:

  • Próza i verše
  • krátké věty, převážně spisovný jazyk, archaismy, časté opakování slov, pasáže, rýmu, verše
  • básnické obraty (neztratí nikdy svůj pel)
  • nespisovné výrazy (všecko)
  • řečnická otázka (Kdo je Manon?)
  • větný ekvivalent (Zázrak!)
  • odborné výrazy (theologických)
  • věta zvolací (Manon, ach Manon, Manon z Arrasu!)
  • poetismy (pel, plavovláska)

 

Obrazná pojmenování:

  • Epanastrofa: Manon je můj osud. // Manon je můj osud.
  • Epizeuxis: Manon je motýl. Manon je včela
  • Anafora: Manon…//Manon…
  • Metonymie: podle toho je Manon ďábel
  • Dále přirovnání, hyperboly, metafory…

 

Místo děje:

  • Francie – 18. století

 

Postavy

  • rytíř Des Grieux – mladý, naivní šlechtic, který předtím, než poznal Manon, chtěl zasvětit svůj život církvi. Manon neskutečně miluje a je schopen pro ni udělat cokoliv (natolik zaslepený láskou, že si o Manon myslí, jak je nevinná…)
  • Manon Lescaut – krásná, 16 let, lehce se nechá okouzlit přepychem, zlatem a bohatstvím, neumí být věrná, nevyžaduje po milenci věrnost těla, přestože miluje Des Grieuxe, nechce se vzdát šperků a přepychu, který jí nabízí Duval, lehkomyslná, všemi obdivovaná
  • Tiberge – kněz; chce, aby se D.G též stal knězem (má ho velice rád); škodí jim i pomáhá
  • Duval – vrchní komisař, bohatý a mocný, chce Manon
  • Duval mladší – syn vrchního komisaře, bohatý

 

Konflikt postav (rozdílné pojetí životního stylu)

  • Svět lásky a hry x svět přísné askeze, nepřístupný hrám
  • Básnická řeč – plná vroucích apostrof Manon x chladná próza Tiberga

 

Obsah díla (Zdroj WikipediaJan Paták, licence CC BY-SA 3.0)

Hra začíná na nádvoří zájezdní hospody v Amiensu. Studenti odjíždí na prázdniny a jen Tiberge a rytíř des Grieux zůstávají. Jsou rozhodnuti vstoupit do semináře. Des Grieux však potkává krásnou Manon z Arrasu, kterou rodiče poslali do kláštera. Zamilují se. Útěk do Paříže. Když se des Grieux na chvíli vzdálí, seznamuje se Manon s panem Duvalem, který ji propůjčí nádherný náhrdelník. Des Grieux se vrací a odjíždí s Manon do Paříže.

V Paříží se Manon stále stýká s Duvalem. Tiberge to nahlásí rytíři. Ten opouští Manon a vstupuje do semináře. Chce věrnost duše i těla.

Manon na svého milence čeká před sakristií a opět ho svede. Chtějí se pomstít panu Duvalovi. Des Griuex se vydává za Manonina bratra. Při večeři donutí Duvala posadit se na židli pod parožím. Přichází však Tiberge a Duval se dozvídá, že mladý muž u večeře není bratr, ale milenec krásné Manon. Mladý pár Duvalův byt opouští a upadá tak v nemilost soudního prokurátora.

Milenci žijí v bytě na pařížském venkově. Manon odmítá svého dalšího nápadníka, italského šlechtice. Tiberge přesvědčuje des Grieuxe, aby pozval Duvalova syna na večeři a zbavil se tak nenávisti pana Duvala. Duvalův syn se ukáže, avšak nepovečeří. Manon bere s sebou do opery, plán vzápětí mění a odveze ji k sobě do bytu. Manon pošle za des Griuexem milenku Duvalova syna. Po svém milenci požaduje pouze věrnost srdce.

Tiberge vyláká Duvala mladšího z bytu a des Grieux se tam vydá za Manon. Podplacení sluhové zbijí a zadrží Duvala mladšího, o čemž se dozví Duval starší a zajme Manon a jejího milence. Na přímluvu Tiberge propouští rytíře des Grieux a Manon je poslána do Ameriky. Des Grieux jede s ní.

Poslední obraz se odehrává v přístavní krčmě. Tiberge se nakonec rozhoduje milencům pomoci a zařizuje, aby mohl být des Grieux nablízku Manon, která v krčmě v jeho náruči umírá.