Kniha: Vladař
Autor: Niccolò Machiavelli
Přidal(a): Anca
Niccolò Machiavelli
Niccolò Machiavelli (1469–1527) byl florentský diplomat, politik, historik, dramatik a politický myslitel italské renesance. V době Florentské republiky působil v diplomatických a správních funkcích a zblízka poznal mocenské jednání evropských vládců. Po návratu Medicejských k moci roku 1512 o své místo přišel a uchýlil se do ústraní. Právě tehdy vznikla jeho nejznámější politická práce Vladař.
Další tvorba
- Rozpravy o prvních deseti knihách Tita Livia – rozsáhlejší politické úvahy o republice a dějinách.
- O umění válečném – spis o vojenství a organizaci obrany státu.
- Mandragora – renesanční komedie.
- Florentské historie – historické dílo věnované vývoji Florencie.
Literárně-historický kontext
Vladař byl napsán roku 1513, kdy Machiavelli po ztrátě politické funkce žil mimo Florencii. Text se nejprve šířil rukopisně a tiskem vyšel až roku 1532, pět let po autorově smrti. Spis vznikl v období renesance, humanismu a vleklých válek na Apeninském poloostrově. Itálie nebyla sjednoceným státem, ale skládala se z republik, knížectví, papežského státu a dalších útvarů, do jejichž politiky zasahovaly evropské mocnosti. Machiavelli proto uvažoval především o tom, jak lze vytvořit a udržet stabilní politickou moc.
- Text byl nakonec věnován Lorenzovi di Piero de’ Medici.
- Renesanční zájem o antické dějiny se projevuje množstvím příkladů z Říma a starověku.
- Machiavelli vychází také ze zkušeností s vládci své doby, například s Cesarem Borgiou.
- Pozdější pojem „machiavelismus“ zjednodušuje autorovo myšlení na bezohlednou politiku; Vladař je však především realistickou analýzou získání, udržení a ztráty moci.
Rozbor díla: Vladař
Literární druh, forma a žánr
- Próza.
- Politický traktát, tedy odborně a argumentačně zaměřené pojednání.
- Dílo má 26 kapitol a postupuje od druhů států k otázkám vojska, jednání panovníka a závěrečné výzvě k politickému sjednocení.
Téma
- Způsoby, jakými lze získat vládu, upevnit ji a zabránit jejímu rozpadu.
- Vztah politického úspěchu k morálce, veřejnému obrazu panovníka, síle a schopnosti přizpůsobit se okolnostem.
- Význam vlastního vojska a nebezpečí spoléhání na žoldnéře nebo pomoc cizích mocností.
Hlavní myšlenky
- Panovník má vycházet z reálného chování lidí, nikoli pouze z ideálních představ o tom, jací by lidé měli být.
- Důležitá je virtù – schopnost, rozhodnost a politická energie – a její střet s fortunou, tedy proměnlivostí okolností a náhody.
- Vládce musí umět spojovat sílu a chytrost; Machiavelli používá známý obraz lva a lišky.
- Pro udržení státu může být někdy nutné jednat tvrdě. Věta „účel světí prostředky“ však není doslovným citátem z Vladaře, ale pozdějším zjednodušením jeho uvažování.
Kompozice a argumentace
Machiavelli nejprve rozlišuje různé typy knížectví a ukazuje, že každý způsob získání moci vytváří jiné problémy. Následně rozebírá armádu, vztah panovníka k poddaným a vlastnosti, které se tradičně označují za ctnosti nebo neřesti. Nehodnotí je pouze morálně, ale především podle jejich politických důsledků. Často porovnává úspěšné a neúspěšné vládce a používá konkrétní historické příklady. Závěr spisu přechází od obecné analýzy k výzvě, aby se objevil silný vládce schopný osvobodit Itálii od cizího vlivu.
Jazyk a styl
- Přímý, věcný a argumentační styl.
- Časté historické příklady a srovnávání konkrétních politických situací.
- Autor se vyhýbá ozdobnému stylu a soustředí se na praktický výklad.
- Text kombinuje obecné zásady s autorovou osobní diplomatickou a politickou zkušeností.
