Jméno: Niccolò Machiavelli
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Niccolò Machiavelli (1469 – 1527)
Život
Niccolò Machiavelli byl spisovatelem, historikem, filozofem, ale také vojenským teoretikem, diplomatem a politikem. Narodil se 3.května 1469 do notářské rodiny, která však nebyla příliš zámožná. Spíše naopak.
Určitý vstup do společenského života byl spojený s rokem 1498, kdy byl jmenován na pozici kancléře florentské republiky. O 2 roky později se stal otcem a v roce 1951 se oženil. Jeho manželkou se stala dcera Bartolomea Corsiniho Marietta. S tou měl následně dalších 6 dětí.
Součástí jeho politické kariéry bylo členství v Rady deseti, což mu umožňovalo cestovat po zemích, jako byla Francie, Švýcarsko nebo Německo. V roce 1513 však došlo k jeho uvěznění z důvodu podezření ze spiknutí. S tím souviselo také mnoho náročných výslechů, při kterých však nedošlo k potvrzení daného podezření. Vše vyvrcholilo jeho vyhnanstvím s podmínkou, že nesmí opustit Florencii.
Dané období mělo výrazně kladný vliv na jeho tvorbu. Jeho život byl spjatý s menším statkem, kde se věnoval studiu literatury a literární činnosti. Díky tomu získal přízeň Medicejských a v roce 1520 byl nejenom omilostněný, ale stal se tak oficiálním dějepiscem, který začal sepisovat Florentské dějiny.
Niccolò Machiavelli měl skutečně rozličný život, což dokazuje také rok 1520, kdy byl pověřen tím, aby řídil stavbu nových městských hradeb. O 5 let později opět došlo k tomu, že upadl v politickou nemilost a byl zbavený úřadu. S tím souviselo i jeho odmítnutí při žádosti o místo sekretáře, o které se následně ještě pokoušel ucházet. Toto odmítnutí pro něho bylo poměrně výraznou ránou.
Sklonek jeho života byl spojený nejenom s těžkými žaludečními vředy, ale byl spojený také s nepříliš ideálním psychickým stavem, na kterém se podepisovalo právě jeho již druhé padnutí v nemilost místních vlád. Niccolò Machiavelli zemřel 21. června roku 1527. Pochován však byl na velmi významném místě, ve florentském chrámu Santa Croce.
Dílo
Niccolò Machiavelli napsal své první dílo již v roce 1499 a poslední bylo datováno k rou 1525. Zde je výčet těch nejvýznamnějších.
Vladař – Spis obsahující celkem 26 kapitol. Je charakteristický tím, že byl oficiálně vydán až po jeho smrti, v roce 1532. Na díle však začal Niccolò Machiavelli pracovat již v roce 1513. Specifikem tohoto díla je fakt, že je zaměřeno na politické úvahy spojené s popisem mechanismů fungování moci.
Rozpravy nad prvními deseti knihami Tita Livia – Další dílo spojené hlavně s politikou a vládou. Unikátem je především jeho obsáhlost, ale i fakt, že původně nebylo určené veřejnosti, ale mělo být vyžito jenom po jeho osobní potřebu. Jsou v něm mapovány historicko-politické problémy.
O umění válečném – Toto dílo bylo psáno v letech 1516 – 1520. Jeho originální název je Dell’arte della guerra. Podobně jako u ostatních děl, i tady se věnuje především tématu politiky, primárně v celkem specifickém meziválečném období.
Florentské letopisy – Kniha psaná v letech 1520 – 1525, která však byla vydána až po jeho smrti. K tomu došlo v roce 1532. Florentské letopisy podrobně zpracovávají dějiny Florencie, stejně jako se částečně věnují i samotné Itálii jako zemi.
Mandragora – Taktéž jedno z děl, které bylo vydáno později. Napsáno bylo v roce 1513, ale vydáno bylo až o 7 let později. Hlavním specifikem je fakt, že se jednalo o odklon od klasické politické tvorby. Mandragora je komedií, která i v dnešní době patří mezi uznávané divadelní hry.
Mezi další díla toto autora patří například Andria – přepracování Terenciovy Andrie, stejně jako Epistolario – korespondence sbíraná v letech 1497 – 1527. Dále do výčtu děl patří i titul O umění válečném, stejně jako Belfagor, nebo Život Castruccia Castracaniho z Lukky.
