Téma: Vyšel před srub a zastavil se
Slohový útvar: Líčení
Přidal(a): amogus
Vyšel před srub a zastavil se
V zimních období se Ivan často vydával do srubu poblíž jeho rodné vesnice Susovany. Ani tato zima nebyla výjimkou, došlo také na jeho každoroční procházku zimní krajinou. Vyšel tedy před srub a zastavil se.
Jako první ho zasáhla dávka ledového vzduchu deroucí se plic, až se mu pomalu chtělo vrátit zpět do tepla vyhřátého domova, ovšem přemohl pokušení a vyrazil. Slunce bylo po celý den zahaleno za šedou záclonou sněžných mračen, která nemilosrdně zasypávala vše v okolí. Ivanova malá zahrádka byla až na příjezdovou cestu bílá, na nedalekém kopci se klouzaly děti, které si šly užít zimní radovánky plnými doušky. Byť byla zima jako na Sibiři, děti rády využívají každičké šance utéct z domova a jít se bavit s kamarády a užívat si pohybu venku. Příležitost zimních procházek si ovšem nenechali ujít ani ostatní, buď ve formě procházky, nebo známý z vesnice se všech už vyptával, jestli by někdo nejel na běžky či sjezdovky.
Ivan se vydal směrem ke kopci s dětským výskotem, který úžasně nahrazoval každodenní ticho. Ptáci se buď odstěhovali do jižních krajin, nebo byli velice důkladně schovaní ve svých hnízdech, nikde neviděl ani malého vrabčáka, ani neslyšel cvrlikání kosů. Děti braly sníh jako divé a koulovaly se, stavěly sněhuláky, iglů, nebo i skokánky pro boby, se kterými následně soutěžily, kdo nejdále dojede či doskočí. Zima jim jejich tváře zabarvovala do červena a od pusy se každému linul obláček páry, což jako malý Ivan miloval. Fascinovalo ho, jak se s každým výdechem objeví bílá pára rozutíkající se do všech stran, která po chvíli zmizela jako jarní sníh. Pozoroval, jak bílé vločky pomalu tančí v mírném větříku, při občasných poryvech mu až nepříjemně narážely do obličeje jako chladné ocelové čepele.
Pomalu se brodil nachumeleným sněhem, do kterého se až po kotníky bořil a občas se klouzal po zmrzlých kalužích. Pro většinu lidí je zimní období velice nešťastným, zamračeným, protože jim zima a její počasí znepříjemňuje nebo zpomaluje každodenní povinnosti, ovšem Ivan si toto období velice užívá, příroda se ukládá k zimnímu spánku, občas tu a tam vykoukne živáček, všechny koruny stromů jsou zachumlané do bílé peřiny sněhu a příroda nabírá na síle. Malé stromky se obalují sněhem a prohýbají se pod tíhou sněhu jako vlny na rozbouřeném moři.
Pomalu se dostával k polozamrzlé řece a přehradě za kopcem. Přehrada zamrzla, což vybízelo k otestování zdánlivě tlusté vrstvy ledu, ovšem když se Ivan pokusil na led stoupnout jednou nohou, led se ihned rozlomil a byl pohlcen do mrazivých hlubin přehrady, a tak se rozhodnul pokračovat v cestě.
Vydal se proti proudu řeky, kde jsou malé vodopády s velikými lesklými rampouchy připomínající stalaktity a některé i stalagnáty. Ihned si vzpomínal na dětství, olizování rampouchů jako lízátek, stavění sněhuláků, dělání andělíčků, a tak si jednoho andělíčka zkusil, povedl se a on se s úsměvem na tváři při vzpomínce na dětství zahleděl do oblohy. Nádech tohoto počasí byl poněkud smutný, když byl v naprosté izolaci od okolního světa. Krajina byla zahalena do pochmurné šedé, sněhová vánice tvořila před Ivanem hustou bariéru a po sluníčku ani stopy, jedna z mála věcí, co Ivanovi na zimě vadí, a tak se pomalým tempem vydal domů.
Hodnocení: 1 = výborně
