Jméno práce: Zimní krajina
Slohový útvar: Líčení (umělecký popis)
Přidal(a): Miroslav Jurka
Zimní krajina
Ach zima, tak krásná a krutá zároveň. Avšak pouze pro ty, kteří šetří opatrností. Přichází každý rok ve stejnou dobu a přináší s sebou svou bílou výzdobu. Zvěsti o jejím příchodu prozradí chladný vítr jež při proletu mezi skalami hraje svou zimní symfonii. Obvykle bledé tváře se náhle zbarví do červena jako jahody na slunci.
Když zima konečně dorazí ve své plné síle, zakryje vše svou bílou, hedvábně hebkou peřinou. Ptáci náhle ztichnou, koncerty které hráli doposud, budou muset zase pár měsíců počkat. V nížinách udeří slaběji a s něhou, avšak na horách bleskurychle vytvoří vydatné chumelenice.
Jeden by se mohl bát, ale stejně se nechá její krásou přivolat. Žádný kopec ani cestička nezůstanou jako dříve. Cesty, které jsme znali, náhle zmizí, ale to nevadí. I když se naše nohy boří do vrstev sněhu, rádi si vyšlapeme cesty nové, své vlastní. Slunce vychází později a zapadá dříve, a tím zkracuje chvíle, kdy obloze nevládne měsíc. Ten, společně s jeho družkami na nočním nebi najednou svítí každým dnem déle.
Spolu s nocí roste síla mrazu, jež nechá zamrznout potoky, které se rybkám stanou vězením. Vločky, snášející se z nebe s nebývalou noblesou tančí jako mistryně. Nádherné, blyštivé a hrající mnoha odlesky zimy. Miliony vloček a možná i víc, a přitom žádná z nich není stejná. Každá je originál, jako zima sama. Mocná čarodějka, která dokáže brát život, ale projevíte-li ji alespoň špetku pokory, nabízí nepopsatelné představení. Takové, na které se jen těžko zapomíná.
Zanedlouho se může stát, že nás snad zima začne štvát, Z mrazu ledoví až na kost, ze dne krátkého žádná radost. Ale až se krajina opět rozkvete a sníh odejde společně se zimou, nebude trvat dlouho, a my se opět začneme těšit na její velkolepý návrat. Děti si zase budou v hromadách měkoučkého sněhu hrávat a příroda opět ulehne k hlubokému spánku, Tak, jako již tisíckrát předtím.
Hodnocení: neuvedeno
