Thomas Bernhard (1931–1989) byl jedním z nejvýznamnějších a nejkontroverznějších rakouských spisovatelů a dramatiků druhé poloviny dvacátého století. Jeho dílo je proslulé svou provokativní kritikou společnosti, misantropií a obsedantním stylem vyprávění, který často využívá dlouhých monologů. Často se zabýval tématy smrti, nemoci, šílenství a neschopnosti mezilidské komunikace, přičemž neustále napadal pokrytectví své vlasti a její nacistickou minulost. Ačkoliv byl ve své domovině často zatracován a označován za skandalistu, získal si mezinárodní uznání pro svou stylistickou virtuozitu a hudebnost textu. Jeho literární odkaz dodnes silně rezonuje a ovlivňuje mnoho současných autorů po celém světě svou nekompromisní formou.
Život a vlivy
- Narodil se jako nemanželské dítě v Nizozemsku, ale dětství prožil v Rakousku, kde ho zásadně a trvale ovlivnil jeho dědeček, spisovatel Johannes Freumbichler.
- Jeho mládí bylo temně poznamenáno druhou světovou válkou, nacistickou výchovou v internátu a těžkým plicním onemocněním.
- V osmnácti letech ho nemoc přivedla na práh smrti, což se spolu s izolací v sanatoriu a komplikovaným vztahem k matce stalo klíčovým zdrojem jeho pesimistické literární inspirace.
- Po studiu hudby a herectví na Mozarteu v Salcburku se začal plně věnovat literatuře, nejprve poezii, ale brzy přešel k próze a dramatu.
- Jeho vztah k Rakousku byl celoživotně konfliktní; ve svých knihách neúnavně a sžíravě útočil na rakouský katolicismus, latentní nacionální socialismus a maloměšťácké pokrytectví.
- Částí veřejnosti a politiků byl nenáviděn a označován za „káleče do vlastního hnízda“, zatímco literární kritika vyzdvihovala jeho jazykovou genialitu.
- V posledních letech života se stále více stahoval do ústraní na svůj statek v Ohlsdorfu, kde v izolaci pokračoval v psaní.
- Zemřel v únoru 1989 na následky svého chronického onemocnění.
- Ve své závěti kontroverzně zakázal uvádění svých divadelních her a vydávání knih v Rakousku po dobu trvání autorských práv, což ilustruje jeho nesmiřitelný postoj k vlastní zemi.
Literární styl a témata
- Charakteristické je cyklické opakování motivů a frází, které textu dodává hudební rytmus a hypnotickou kvalitu.
- Texty jsou často psány bez odstavců, v dlouhých, složitých souvětích, které připomínají nekonečný monologický proud vědomí.
- Často využívá hyperbolu (nadsázku) a radikální skepsi vůči jazyku a jeho schopnosti popsat realitu.
- Jeho postavy jsou typicky izolovaní intelektuálové, umělci nebo vědci, kteří v dlouhých monolozích kritizují svět, společnost a sami sebe.
- Mezi ústřední témata patří smrt, nemoc, šílenství, samota a neschopnost skutečné mezilidské komunikace.
- Proslul sžíravou a provokativní kritikou rakouské společnosti, jejího pokrytectví a nevypořádané nacistické minulosti.
- Jeho styl je tak specifický, že se pro něj v literární teorii vžil termín „bernhardovský“.
Nejvýznamnější díla
- Kalkwerk (1970) – Román o muži jménem Konrad, který se izoluje v opuštěné vápence, aby napsal geniální studii o sluchu, zatímco tyranizuje svou postiženou ženu krutými sluchovými experimenty.
- Mýcení (1984) – Román, ve kterém vypravěč na „umělecké večeři“ v dlouhém vnitřním monologu sžíravě kritizuje vídeňskou kulturní elitu, její přetvářku, faleš a uměleckou impotenci.
- Staří mistři (1985) – Komedie, kde hudební kritik Reger sedí v Uměleckohistorickém muzeu, pozoruje Tintorettův obraz a v nekonečném monologu filozofuje o selhání umění, státu, společnosti a života.
- Vyhlazení (1986) – Rozsáhlý román, v němž se vypravěč po smrti rodičů a bratra při autonehodě vrací na rodinné sídlo Wolfsegg a vyrovnává se se svým nenáviděným původem, rodinnou historií a rakouskou nacistickou minulostí.
- Náměstí Hrdinů (1988) – Divadelní hra, která při své premiéře vyvolala jeden z největších divadelních skandálů v Rakousku. Tematizuje přetrvávající antisemitismus a nacismus v rakouské společnosti padesát let po anšlusu.
Literární kontext
- Je považován za ústřední postavu poválečné německojazyčné literatury a je řazen k proudu tzv. negativní estetiky či literatury radikálního skepticismu.
- Svou tvorbou se ostře vymezoval proti tradiční idylické „Heimatliteratur“ (literatuře domoviny), kterou dekonstruoval a parodoval, čímž se stal hlavním představitelem „Anti-Heimatliteratur“.
- Jeho psaní navazuje na tradici rakouské jazykové skepse a filozofického modernismu, reprezentovanou mysliteli jako Ludwig Wittgenstein nebo spisovateli jako Robert Musil.
- Jeho dílo je neoddělitelně spjato s kritickou reflexí nacistické minulosti a rozkladem měšťanských hodnot, což ho ideově spojuje s poválečnou generací autorů kritizujících rakouské vytěsnění viny.
Související autoři
Rakouská kritická literatura
Současníci a následovníci
- Elfriede Jelinek
- Peter Handke
- Ingeborg Bachmann
- Werner Schwab
- Elias Canetti
Charakteristické citáty
O smrti
Všechno je směšné, když pomyslíme na smrt.
O státu a umění
Stát je stavba, která neustále hrozí zřícením, umění je stavba, která se neustále hrozí zřícením, a my jsme uprostřed.
Časté otázky k autorovi
Proč byl Thomas Bernhard v Rakousku tak kontroverzní postavou?
Byl kontroverzní, protože ve svých dílech nesmiřitelně a sžíravě kritizoval rakouskou společnost, její katolické a maloměšťácké pokrytectví a především její nevypořádanou nacistickou minulost. Mnozí ho proto vnímali jako někoho, kdo špiní vlastní zemi.
Co je typické pro Bernhardův literární styl?
Jeho styl je charakteristický dlouhými, hudebně rytmizovanými monology, cyklickým opakováním frází a motivů, absencí odstavců a temnými tématy jako smrt, nemoc a šílenství. Tento jedinečný způsob psaní je často označován jako „bernhardovský“.
Které traumatické zážitky nejvíce ovlivnily jeho tvorbu?
Jeho tvorbu zásadně ovlivnila výchova v nacistickém internátu, těžké plicní onemocnění, které ho v mládí téměř zabilo, a následná izolace v plicních sanatoriích. Tyto prožitky blízkosti smrti a samoty se staly ústředními motivy jeho děl.
