🕰️ Životopis (*1896, †1948)
Antonin Artaud, celým jménem Antoine Marie Joseph Artaud, se narodil 4. září 1896 v Marseille. Již v dětství onemocněl meningitidou, což trvale ovlivnilo jeho nervový systém. Během dospívání trpěl depresemi a nervovými poruchami, kvůli nimž byl opakovaně hospitalizován v sanatoriích, kde se stal závislým na opiátech. V roce 1920 se přestěhoval do Paříže, aby se věnoval psaní, a objevil zde svůj talent pro avantgardní divadlo.
V Paříži se připojil k surrealistickému hnutí vedenému André Bretonem, ale pro své radikální a nekompromisní názory byl ze skupiny v roce 1926 vyloučen. Založil Divadlo Alfréda Jarryho, kde se snažil realizovat své revoluční myšlenky. Jeho nejvýznamnějším teoretickým konceptem se stalo „divadlo krutosti“, které mělo diváky vytrhnout z pasivity a konfrontovat je s jejich podvědomím. Tento koncept představil ve sbírce esejů „Divadlo a jeho dvojník“.
V polovině 30. let odcestoval do Mexika, kde studoval rituály indiánského kmene Tarahumarů. Po návratu do Evropy se jeho duševní stav zhoršil, což vedlo k jeho devítileté internaci v psychiatrických léčebnách v letech 1937 až 1946. Během této doby nepřestal psát a kreslit. Po propuštění prožil poslední dva roky života v Paříži, kde 4. března 1948 zemřel na rakovinu.
🎨 Literární styl
Jeho styl je charakteristický svou syrovostí, transgresivitou a snahou o absolutní autenticitu. Odmítal tradiční divadlo založené na textu a psychologii postav. Usiloval o divadlo, které by na diváka útočilo všemi smysly – zvukem, světlem, pohybem – a vyvolávalo v něm šok a katarzi. Jeho jazyk je často fragmentární, plný neologismů, výkřiků a tělesných metafor, snažící se prolomit hranice běžné komunikace a zasáhnout podvědomí. Experimentoval s automatickým psaním a zkoumal mytologii, okultismus a mystiku.
📚 Významná díla
Divadlo a jeho dvojník – Teoretická kniha esejů, ve které formuluje svou koncepci divadla krutosti.
Heliogabalus aneb korunovaný anarchista – Historický román o životě a excesech římského císaře, který je zároveň Artaudovou sebereflexí a kritikou společnosti.
Cenciové – Divadelní hra založená na skutečném příběhu italské šlechtické rodiny, která je příkladem aplikace principů divadla krutosti.
Van Gogh aneb sebevrah společnosti – Esej, v níž brání Vincenta van Gogha a tvrdí, že ho k sebevraždě dohnala společnost, která nerozuměla jeho genialitě.
Skoncovat s božím soudem – Rozhlasová hra, která byla kvůli svému rouhačskému a provokativnímu obsahu zakázána a nikdy se nevysílala.
🌍 Literární kontext
Antonin Artaud je klíčovou postavou evropské meziválečné avantgardy. Jeho tvorba vychází ze surrealismu, se kterým se však kvůli neshodám s André Bretonem ohledně politického směřování hnutí rozešel. Vytvořil vlastní, jedinečnou divadelní teorii nazvanou „divadlo krutosti“, která se snažila o totální reformu divadla. Jeho cílem bylo opustit západní divadelní tradici zaměřenou na dialog a psychologii a nahradit ji divadlem, které by bylo pro diváka fyzickým a smyslovým zážitkem, podobným rituálu. Tímto konceptem ovlivnil mnoho pozdějších divadelních tvůrců a směrů, včetně absurdního divadla a performančního umění. Jeho práce zkoumající podvědomí, sny a extrémní stavy lidské psychiky rezonuje s hlavními tématy surrealismu, ale Artaud je posouvá do radikálnější a osobnější roviny.
👥 Související autoři
André Breton, Jean Cocteau, Roger Vitrac, Tristan Tzara, Philippe Soupault
