Antonín Sova – životopis

životopis

 

Jméno: Antonín Sova

Zařazení: Spisovatelé

Přidal(a): David Hampl

 

Významný český básník i prozaik přelomu devatenáctého a dvacátého století, který byl ve své tvorbě ovlivněn moderními básnickými směry, zejména impresionismem a symbolismem.

 

Život

Antonín Sova se narodil 26. února 1864 v Pacově na Vysočině, kde jeho otec působil jako učitel. Otec malého Antonína od mládí učil lásce k umění, zejména hudbě. Když bylo Antonínu Sovovi patnáct let, velmi ho poznamenala náhlá smrt jeho milované matky a také nový brzký sňatek otce. Vliv těchto smutných událostí můžeme později spatřit i v některých jeho literárních dílech.

Na Sovovu tvorbu mělo velmi zásadní vliv jeho přátelství se sestrami spisovatele Jaroslava Vrchlického, se kterými se seznámil po přestěhování rodiny do Lukavce. Během svého studia na gymnáziu pak Antonín Sova pod pseudonymem Ilja Georgov vydal své první básně. Po maturitě odešel do Prahy, kde začal studovat právnickou fakultu, bohužel z finančních důvodů musel studií zanechat. S pomocí Jaroslava Vrchlického a Adolfa Heyduka získal místo v redakci Ottova naučného slovníku a zapojil se rovněž do literárního odboru Umělecké besedy.

Zásadním rokem pro Antonína Sovu jako spisovatele byl rok 1895, kdy společně s dalšími mladými umělci té doby podepsal tak zvaný manifest České moderny. Dal tak najevo své názory na českou literaturu a umění přelomu století. Začal také více publikovat svá vlastní literární díla. Psal zejména osobní a přírodní lyrickou poezii, ale v jeho díle najdeme i vlastenectví a sociální tématiku. Mimo poezie napsal i několik prozaických knih. Od roku 1898 po dobu více než dvacet let pracoval rovněž jako ředitel Městské knihovny v Praze. Ke konci života ho sužovaly nepříjemné zdravotní komplikace, s největší pravděpodobností se jednalo o projevy pokročilého stádia syfilitidy, které mu znemožňovaly volný pohyb. Antonín Sova zemřel v Pacově 16. srpna 1928.

 

Dílo

Květy intimních nálad

Sbírka impresionistické přírodní a subjektivní lyriky z roku 1891, ve které se vrací ve vzpomínkách do svého dětství a kraje, kde se narodil. Při popisování přírody využívá všech smyslů, tedy zraku, sluchu, čichu i hmatu, venkov vnímá jako zdroj volnosti a jistotu člověka. Kromě toho sbírka obsahuje i texty melancholické až smutné.

Z mého kraje

Další Sovova sbírka osobní a přírodní lyriky, ve které se opět vrací do svého oblíbeného kraje na jihu Čech s množstvím řek a rybníků. V básních je patrný vliv impresionismu, díky kterému básně působí na lidské smysly. Krásu jihočeské přírody tak čtenář vnímá nejen zrakem, ale zároveň slyší její zvuky a cítí zdejší vůně. Jednou z nejpůsobivějších básní je ta s názvem Rybníky, sbírka vyšla poprvé roku 1893.

Zlomená duše

Po období impresionismu se Sova ve druhé polovině devadesátých let devatenáctého století přiklonil k symbolismu, který je patrný i v této básnické sbírce z roku 1896. V této sbírce se Sova snažil zachytit své pocity ze společnosti, společnost kritizuje a popisuje také rozpor mezi snem a skutečností.

Vybouřené smutky

Druhá symbolistická sbírka básní, ve které se setkáváme s postavou poutníka, který na začátku sbírky odchází zraněný na hory snů. Tato sbírka je jakýmsi přechodem od pesimismu předešlé sbírky Zlomená duše k následujícímu optimističtěji laděnému Údolí nového království.

Údolí nového království

Sbírka z roku 1900, ve které je opět patrný symbolismus a ve které básník vyjadřuje svou představu lepší společnosti.

Pankrác Budecius, kantor

Nejvýznamnější prozaické dílo Antonína Sovy, novela z roku 1916. Knihu psal Sova v době, kdy jej již trápily vleklé zdravotní problémy, a zároveň v Evropě zuřila první světová válka. Ve svých vzpomínkách se vrací do období svého dětství a dospívání. V této knize vytvořil zidealizovanou postavu venkovského učitele Budeciuse v době osmnáctého století, jehož osudy sledujeme.

error: Stahujte 15 000 materiálů v rámci našeho členství nebo v online kurzech.