Charles d’Orléans (1394 – 1465) byl významný francouzský šlechtic a jeden z nejoceňovanějších básníků pozdního středověku. Většinu svého produktivního literárního života strávil v dlouholetém anglickém zajetí po prohrané bitvě u Azincourtu. Jeho tvorba je proslulá zejména formou rondelů a balad, které vynikají melancholií, jemnou ironií a formální dokonalostí. Ačkoliv byl členem královské rodiny, do historie se zapsal především jako citlivý lyrik píšící francouzsky i anglicky. Jeho dvůr se po jeho návratu do vlasti stal významným a vyhledávaným centrem kultury, poezie a umění.
Životopis
- Narodil se do jedné z nejmocnějších rodin Francie, avšak jeho mládí poznamenala brutální vražda jeho otce a následné politické i válečné chaosy.
- Jako mladý vévoda se účastnil osudné bitvy u Azincourtu v roce 1415, kde byl zraněn a následně zajat Angličany.
- Následujících pětadvacet let strávil v anglickém zajetí, putoval po různých hradech, ale nebylo s ním zacházeno krutě, což mu umožnilo věnovat se literatuře a pilovat své básnické umění.
- Během dlouhého a nedobrovolného vyhnanství se jeho poezie stala únikem z reality a prostředkem k vyjádření stesku po domově i milované ženě.
- Psal francouzsky i anglicky, přičemž jeho verše z té doby odrážejí hlubokou melancholii, nudu ze zajetí a alegorické hledání naděje.
- Vytvořil si vlastní poetický svět, kde personifikoval emoce jako Smutek či Naděje, čímž navázal na tradici dvorské poezie, ale vtiskl jí osobní a intimní rozměr, který byl na svou dobu nevídaný.
- Po propuštění v roce 1440 se vrátil do Francie jako stárnoucí muž, který se snažil urovnat spory mezi burgundskou a orleánskou větví rodu a obnovit své panství.
- Usadil se na zámku Blois, kde kolem sebe shromáždil kroužek literátů a umělců, mezi nimiž nechyběl ani slavný François Villon.
- Zbytek života strávil jako mecenáš umění a organizátor básnických soutěží, přičemž jeho pozdní tvorba získala ironičtější a smířenější tón, reflektující stáří a pomíjivost světa.
Literární styl
- Jeho styl je charakteristický formální precizností a dokonalým ovládnutím básnického řemesla.
- Hojně využíval fixní básnické formy, zejména rondel a baladu.
- Ve svých textech pracoval s propracovanou alegorií a personifikací abstraktních pojmů a emocí.
- Kombinoval tradiční dvorskou lyriku s hlubokou osobní melancholií a nonšalancí.
- Jeho pozdní tvorba se vyznačuje jemnou ironií a smířeným tónem reflektujícím pomíjivost světa.
Významná díla
Poezie
- Le Livre de la Prison (kolem 1415–1440) – Sbírka básní vzniklá převážně během anglického zajetí, obsahující balady a chansons o stesku, samotě a lásce.
- En la forêt de Longue Attente (15. století) – Známá alegorická báseň popisující duševní stav nekonečného čekání a nejistoty během dlouholetého věznění.
- Le temps a laissié son manteau (15. století) – Slavný jarní rondel oslavující obrodu přírody, kdy země odhazuje zimní háv chladu, větru a deště.
- Fortunes Stabilnes (kolem 1415–1440) – Anglicky psaný cyklus básní, který adaptuje francouzskou dvorskou lyriku pro anglické prostředí a zkoumá téma vrtkavé Štěstěny.
- La Retenue d’Amours (15. století) – Rozsáhlejší alegorické dílo, ve kterém básník popisuje svůj vstup do služeb boha Lásky a obdržení listiny svého srdce.
Literární kontext
- Autor se řadí k vrcholným představitelům pozdně středověké francouzské dvorské lyriky, která tvoří přemostění mezi středověkem a nastupující renesancí.
- Jeho tvorba vychází z tradice kurtoazní lásky (amour courtois), kterou silně ovlivnilo alegorické dílo Román o růži.
- Charles tuto tradici posouvá od čisté konvence k subjektivnímu prožitku a psychologické hloubce.
- Je považován za jednoho z posledních velkých mistrů formy v rámci tzv. druhé rétoriky (seconde rhétorique), což bylo dobové označení pro poezii.
- Jeho dílo vznikalo v bouřlivé době stoleté války, kdy literatura sloužila jako útočiště před drsnou realitou.
- Spolu s dalšími autory té doby kultivoval formy jako balada, rondel či virelai, přičemž kladl důraz na technickou dokonalost verše, lehkost a hru se slovy.
- Jeho poezie se vyznačuje introspekcí, což jej odlišuje od mnoha současníků, kteří se drželi pouze klišé, a činí z něj předchůdce moderní lyriky.
Související autoři
Představitelé pozdně středověké a dvorské literatury
François Villon
- Francouzský básník, který pobýval na dvoře Charlese d’Orléans v Blois.
- Známý svou buřičskou a osobní lyrikou.
Alain Chartier
- Francouzský básník a diplomat.
- Významný představitel dobové dvorské literatury.
Christine de Pizan
- Francouzská spisovatelka a filozofka italského původu.
- Autorka děl obhajujících ženy a reflektujících politickou situaci.
Eustache Deschamps
- Francouzský básník a teoretik poezie.
- Významně přispěl k rozvoji balady a dalších pevných forem.
René d’Anjou
- Šlechtic a mecenáš umění.
- Sám byl autorem alegorických a dvorských literárních děl.
Citáty
Le temps a laissié son manteau
Čas odložil svůj zimní šat,
plášť z chladu, větru, dešťů zlých,
a oblékl se v sluneční,
v ten jasný, krásný jarní chvat.
Časté otázky k autorovi
Proč strávil Charles d’Orléans 25 let v zajetí?
Byl zajat Angličany po prohrané bitvě u Azincourtu v roce 1415.
V jakých jazycích psal svá díla?
Psal francouzsky a během svého dlouhého zajetí také anglicky.
Jaké básnické formy nejčastěji používal?
Proslavil se především psaním rondelů a balad, které vynikaly formální dokonalostí.
