Charles Baudelaire – životopis

Charles Baudelaire (1821 – 1867) byl francouzský básník, překladatel, umělecký kritik a významný inovátor, jehož tvorba měla obrovský vliv na moderní poezii. Patřil k takzvaným prokletým básníkům a jeho sbírka Květy zla je považována za jedno z nejvíce inspirativních děl svého druhu, které bylo v Evropě v 19. století vůbec napsáno.

 

Život a osud prokletého básníka

• Narodil se 9. dubna 1821 v Paříži jako Charles-Pierre Baudelaire do rodiny, kde byl mezi rodiči velký věkový rozdíl.
• Byl jedináčkem a jeho otec, bývalý kněz, ho stihl zasvětit do krás umění, což se Baudelairovi navždy vrylo do paměti, než otec v roce 1827 zemřel.
• Po otcově smrti silně přilnul ke své matce, ta se však brzy znovu provdala za důstojníka francouzské armády.
• Otčím se postupně vypracoval na generála, získal post velvyslance v Osmanské říši a ve Španělsku a stal se senátorem, Baudelaire ho však neměl v lásce.
• Když byl otčím převelen do Lyonu, rodina přesídlila s ním a Baudelaire zde začal studovat na gymnáziu.
• Po návratu do Paříže navštěvoval prestižní lyceum a začal psát básně, setkal se ale s nepochopením a jeho tvorba byla označena za projev mladické zkaženosti.
• Z prestižního lycea byl nakonec vyloučen z důvodu nedostatku kázně.
• Ve studiu pokračoval jinde, stal se studentem práv, ale zároveň si užíval nespoutaného života v Latinské čtvrti, kde navázal spojení s literárními kruhy.
• Nevázaný životní styl a styky s prostitutkami měly za následek onemocnění, které ho postupně připravilo o život.
• V červnu roku 1841 byl otčímem poslán do Indie, aby se vymanil ze špatné společnosti, Baudelaire však vystoupil už na Mauriciu a vrátil se předčasně.
• Zkušenost s tropy výrazně obohatila jeho imaginaci a ovlivnila jeho další literární tvorbu.
• V roce 1842 získal přístup k dědictví a vrhl se na poživačný styl života, přičemž polovinu peněz prohýřil během pouhých dvou let za oblečení, knihy, obrazy, drahé víno, hašiš i opium.
• Osudovým se mu stalo setkání s mulatkou Jeanne Duvalovou, jíž přezdíval „černá Venuše“ a která se stala jeho velkou múzou a inspirací pro mnoho básní.
• V roce 1844 rodina zařídila omezení jeho přístupu k dědictví, což vedlo k dluhům, finanční závislosti na matce a dokonce k pokusu o sebevraždu.
• Roku 1848 se stal aktivním participantem pařížského revolučního hnutí.
• Po vydání Květů zla v roce 1857 čelil negativní kritice a soudnímu procesu, což u něj vyvolalo pocit deziluze a úzkosti, které ho pronásledovaly až do smrti 31. srpna 1867.

 

Literární styl a témata

• Jeho tvorba představuje naprostý zlom ve vývoji evropské literatury a tvoří základní kámen moderní poezie.
• Odklonil se od tradičního romantismu a své básně postavil do přímého kontaktu s reálným životem se vším, co přináší, včetně jeho negativních stránek.
• Stěžejním prvkem jeho děl je silný a všudypřítomný kontrast mezi nedosažitelným ideálem a tvrdou skutečností.
• Pojetí lidského života a lásky je v jeho textech dualistické, ostře rozlišuje mezi prokletou láskou smyslnou a ideální láskou, jež je nedostupná.
• Jako jeden z prvních autorů vnesl do poezie téma osamění člověka v anonymním davu moderního velkoměsta.
• Ve svých textech klade velký důraz na soucit s těmi nejvíce zranitelnými lidmi a společenskými vyděděnci.
• Nebál se šokovat soudobou společnost, ve svém díle nacházel estetickou hodnotu a krásu i v ošklivosti, rozkladu a zlu.
• Byl rovněž vynikajícím překladatelem a bystrým uměleckým kritikem, na jehož posudky byla dokonce přidělena podpora od ministerstva školství.

 

Literární dílo

Poezie

• Lesbičanky (1845) – Raná básnická sbírka, která předznamenala jeho pozdější provokativní tvorbu a zájem o nekonvenční témata.
• Květy zla (1857) – Lyrická sbírka obsahující 126 básní (ve vydání z roku 1861), rozdělených do šesti oddílů: Splín a ideál, Pařížské obrazy, Víno, Květy zla, Revolta, Smrt. Sbírka vyvolala ve své době značnou vlnu nevole a největší kritiky se dočkala báseň Zdechlina. Baudelaire musel po soudním procesu několik básní vyřadit a celou knihu reorganizoval. Dnes je naproti tomu sbírka chápána jako stěžejní dílo moderní poezie. Pojetí lidského života a lásky je zde dualistické. Baudelaire rozlišuje mezi prokletou láskou smyslnou a ideální láskou, jež je nedostupná. Na rozdíl od básní psaných v duchu romantismu jsou Baudelairovy básně v přímém kontaktu s reálným životem se vším, co přináší, včetně jeho negativních stránek. Stěžejním prvkem je silný kontrast mezi ideálem a skutečností.
• Malé básně v próze (1869) – Vedle sbírky Květy zla druhá autorova nejvýznačnější kniha. Prozaické básnické dílo, jež obsahuje padesát poetických textů. Baudelaire v této knize krom jiného přináší pro poezii nové téma, neboť se zaměřuje rovněž na osamění člověka v anonymním davu. Klade důraz na soucit s nejvíce zranitelnými lidmi.

 
Próza a eseje

• Fanfarlo (1847) – Novela, jejímž hlavním hrdinou je Samuel Cramer, který má mnohé společné s autorem – jedná se tedy o dílo s autobiografickými, sebeparodujícími prvky. Cramer střídavě touží po vážené Madame de Cosmelly a po erotické tanečnici a herečce v jedné osobě, jež vznikla na základě inspirace v podobě autorovy milenky Jeanne Duvalové.
• Umělé ráje (1860) – Prozaická sbírka obsahuje tři soubory textů, ve kterých autor popisuje stavy drogového opojení. Varuje před nebezpečenstvím, které skýtají.

 

Překladatelská činnost a vliv Edgara Allana Poa

• V období kolem roku 1847 zaujalo Baudelaira dílo amerického spisovatele Edgara Allana Poa, ve kterém našel obrovskou inspiraci.
• Vrhl se na systematický překlad jeho textů do francouzštiny, čímž zásadně přispěl k popularizaci Poova díla na evropském kontinentu.
• Baudelairovy překlady jsou mnohými literárními kritiky označovány za natolik mistrovské, že v některých ohledech dokonce předčí samotný anglický originál.

 

Související autoři

Prokletí básníci
 
Paul Verlaine

• Francouzský básník, který jako první použil a zpopularizoval termín prokletí básníci.
• Jeho tvorba se vyznačuje mimořádnou hudebností, melodičností a hlubokou melancholií.

 
Arthur Rimbaud

• Zázračné dítě francouzské poezie a blízký přítel Paula Verlaina.
• Své kompletní, avšak revoluční literární dílo vytvořil mezi patnáctým a dvacátým rokem svého života.

 
Stéphane Mallarmé

• Významný představitel symbolismu, jehož složitá poezie přímo navazovala na Baudelairův odkaz.
• Kladl extrémní důraz na zvukovou, vizuální a metaforickou stránku básně.

 

Slavné citáty

Z básně Zdechlina (Květy zla)

Vzpomeňte, duše má, na věc, již jsme zřeli
v to sladké jitro letní dny:
u cesty ležela v ohyzdném rozkladu
zdechlina plná hniloby.

 

O opojení životem (Malé básně v próze)

Je třeba být stále opilý. To je vše: to je jediná otázka.
Abychom necítili strašlivé břemeno Času, které láme naše ramena a sráží nás k zemi, musíme se neustále opájet.
Ale čím? Vínem, poezií nebo ctností, jak je vám libo. Ale opájejte se.

 

Časté otázky k autorovi

Proč byl Charles Baudelaire hnán k soudu?
Po vydání své nejslavnější sbírky Květy zla v roce 1857 byl obviněn z urážky veřejné mravnosti a náboženství. Soudní proces pro něj znamenal hořké zklamání, musel zaplatit pokutu a několik nejvíce provokativních básní ze sbírky vyřadit.
 
Kdo byla Jeanne Duvalová?
Jeanne Duvalová byla mulatka, se kterou se Baudelaire seznámil v mládí. Stala se jeho osudovou láskou a největší múzou. Přezdíval jí „černá Venuše“ a inspirovala mnoho básní z jeho sbírky Květy zla i postavu v novele Fanfarlo.
 
Co znamená pojem prokletí básníci?
Jde o označení pro skupinu francouzských básníků 19. století, kteří žili nekonvenčním, často sebedestruktivním životem na okraji společnosti. Bouřili se proti dobovým konvencím a ve svém díle hledali krásu i v ošklivosti a zlu. Baudelaire je považován za jejich prvního a nejvýznamnějšího představitele.