Jméno: Adolf Heyduk
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Tento básník je představitelem májovců, který se snažil co nejvíce podporovat česko-slovenské vztahy. Jeho básně jsou převážně lyrické a mají přírodní, vlasteneckou i rodinnou tematiku.
Život
- Adolf Heyduk se narodil 6. června 1835 v Rychmburku a zemřel 6. února 1923 v Písku. V současné době je pohřben na Vyšehradském hřbitově. Jeho otec byl truhlář. V letech 1850 až 1854 studoval na reálce v Ječné v Praze. Poté začal v Brně studovat techniku, ale už o rok později přestoupil do Prahy.
- V roce 1857 se seznámil s Janem Nerudou a stali se přáteli. O dva roky později ukončil studia a stal se učitelem na pražské reálce. Avšak po roce přešel do Písku, kde od roku 1860 vyučoval kreslení a stavitelství na vyšší reálce. V tomto městě zůstal po zbytek svého života – od roku 1896 byl jmenován školním radou.
- V roce 1877 se oženil se svou o dvacet pět let mladší žačkou Emilií, dcerou píseckého restauratéra Reinera. S ní měl dvě děti – dceru Jarmilu a Lidušku. Obě však zemřely ještě v dětském věku – Jarmila ve věku 3 měsíců a Liduška ve čtyřech letech. Jarmila nebyla ještě ani pokřtěna, kmotrem jí měl být Jan Neruda, který tuto nešťastnou událost použil jako inspiraci k napsání Balady dětské.
- Rád cestoval – v oblibě měl především Slovensko, kde měl spoustu přátel, ale také Itálii a Kavkaz.
- V Písku se dosud nachází jeho dům, který si v roce 1900 nechal postavit podle návrhu architekta Jana Kouly. Dnes je pod péčí Prácheňského muzea a můžeme v něm vidět Heydukovu pracovnu, jídelnu a salon.
- Celá generace v čele s Adolfem Heydukem a Janem Nerudou usilovala o vznik samostatného a nezávislého československého státu. Heyduk byl jediným významným básníkem té generace. Za tyto snahy byl odměněn – skutečně se dočkal vzniku Československé republiky a k pětaosmdesátým narozeninám mu přijel osobně poblahopřát i první prezident – Tomáš Garrigue Masaryk.
Dílo
- Básně
- První básnická sbírka byla vydána v roce 1859. Skládá se z několika částí: Cigánské melodie, Písně, Smíšené básně, Růže povážská. Ačkoli nebyla dobře přijata kritiky, čtenáři si ji oblíbili, zejména cyklus Cigánské melodie.
- Cymbál a husle
- V této básnické sbírce z roku 1876 je patrná autorova láska ke Slovensku – obdivuje tamní zvyky i obyvatele a toto všechno popsal v básních. Mimo českých výrazů se v básních vyskytují i slovenské, básně svou zpěvnou stylistikou připomínají slovenské národní písně.
- Dědův odkaz
- Tato kniha pochází z roku 1879 a tvoří ji oblíbené báchorky a jiná epická poezie.
- Dřevorubec
- Další epická básnická sbírka z roku 1880, která vypráví o lidech, kteří se živí prací v přírodě – v lese, na polích, na pastvách a podobně.
- Hořec a srdečník
- Básnická sbírka z roku 1884 obsahuje především smuteční básně a autor v nich čerpal z osobních tragických událostí (smrt obou dcer).
- Zaváté listy
- Sbírka z roku 1886 patří společně se sbírkou V zátiší k nejlepším dílům autora. Básně jsou smutné, básník v nich vzpomíná, mísí minulost se současností.
- Šípy a paprsky
- V básnické sbírce z roku 1888 se objevují spíše epické básně, ve kterých básník vyzývá k lepšímu politickému uspořádání ve společnosti.
- Ptačí motivy
- Tato básnická sbírka byla vydána v roce 1897 a věnuje se především přírodě – nejen ptákům, ale i hmyzům a savcům v ní.
- Černé růže
- V této básnické sbírce, která byla vydána roku 1901, se objevují básně z let 1889-1900. Opět se setkáváme s písňovou formou básní a přírodní tematikou. Součástí této sbírky je báseň Loretánské zvonky, kterou autor věnoval svému zesnulému příteli Janu Nerudovi.
- Z deníku toulavého zpěváka
- 1904 vzniká tato básnická sbírka, jejíž hlavní náplní je usmiřování se s pravidly života.
