Alois Jirásek – životopis

 

Jméno: Alois Jirásek

Přidal(a): David Hampl

 

Nejvýznamnější představitel českého historického realismu, který ve svých knihách zachytil české dějiny od nejstarších dob až do své současnosti. Psal především prózu a dramata. Jeho knihy byly dlouhou dobu součástí povinné školní četby, a tak poměrně zásadním způsobem přispívaly k formování představ lidí o našich dějinách.

 

Život

Alois Jirásek se narodil 23. srpna 1851 v Hronově u Náchoda ve východních Čechách, měl osm sourozenců. Vystudoval gymnázium v Hradci Králové a poté historii na filozofické fakultě v Praze. Po ukončení studií působil mnoho let jako učitel dějepisu a českého jazyka nejprve v Litomyšli, později i v Praze.

Přátelil se s mnoha významnými osobnostmi českého národa, jeho nejbližším přítelem byl především malíř Mikoláš Aleš, ale přátelil se také s Josefem Václavem Sládkem, Karlem Václavem Raisem či Josefem Svatoplukem Macharem. Zajímal se také o politiku, prosazoval samostatnost českého a slovenského národa. Jeho texty vycházely i v časopisech, například Osvěta, Květy či Zvon, a zároveň mnoho je děl bylo později filmově zpracováno. Ve svých velkolepých dílech ztvárnil svou představu národních dějin a poukázal na to, že tvůrcem všeho historického dění je lid. Po vzniku samostatného Československa v roce 1920 byl zvolen do Senátu za Československou národně demokratickou stranu.

Historie byla jeho celoživotním koníčkem i vášní. Alois Jirásek je jediným českým spisovatelem, který zachytil obraz života českého lidu od dob mýtů a pověstí až do doby národního obrození. Osobně spatřoval vrchol českých dějin v husitském období, naopak v době pobělohorské viděl úpadek národa. Pro většinu jeho knih je typické to, že v nich nevystupuje jeden hlavní hrdina, ale několik typizovaných postav, které ztělesňují názory lidu jako celku. Z hlediska kvality mu bývá některými literárními kritiky vyčítáno, že jeho knihy jsou poněkud černobílé a postavy, které v nich vystupují, nejsou dostatečně psychologicky propracované. Z dnešního úhlu pohledu jsou jeho knihy poměrně složité na čtení, neboť popisy doby a atmosféry jsou velmi rozsáhlé. V padesátých letech 20. století byly bohužel některé jeho texty upravovány pro potřeby politických kampaní.

Zemřel 12. března roku 1930 v Praze, pohřben je ve svém rodném Hronově. O jeho významnosti svědčí například i to, že v Praze po něm byl pojmenován Jiráskův most či Jiráskovo náměstí. A jeho jméno, konkrétně Jiráskův Hronov, nese i známý festival amatérského divadla.

 

Dílo

Staré pověsti české

Soubor pověstí z dávných dob, kdy se začaly utvářet české dějiny, ve kterém Jirásek čerpal z Kosmovy  a Dalimilovy kroniky, ale navíc svému vypravování vtiskl bájně poetickou tvář. Kniha vyšla poprvé roku 1894 a obsahuje dvacet sedm pověstí, které jsou do tří oddílů. V oddílu Staré pověsti české najdeme například pověsti O Čechovi, O Libuši, O Bivoji či O Krokovi, v oddílu nazvaném Pověsti doby křesťanské jsou nejznámějšími pověstmi  O Jánošíkovi, O králi Ječmínkovi a Kutnohorští havíři, poslední oddíl Ze starobylých letopisů obsahuje například pověsti Blaničtí rytíři či Sibylina proroctví.

Mezi proudy, Proti všem a Bratrstvo

Tři rozsáhlé románové trilogie z přelomu devatenáctého a dvacátého století, které do detailu zachycují husitské období. Trilogie Mezi proudy se soustředí na vznik husitského hnutí. V knize se setkáváme například s postavou krále Václava IV., který je líčen jako lidový a demokratický panovník. Proti všem zachycuje rozmach a vrchol husitského hnutí okolo let 1420. Bratrstvo se zaměřuje na závěr husitského hnutí, například osudy tzv. bratříků neboli zbytků táborských vojsk poražených u Lipan.

Temno

Neznámější Jiráskův román o době pobělohorské, který na dlouhou dobu určoval negativní povědomí Čechů o době baroka. Děj se odehrává v dvacátých letech 18. století, kdy se jezuité snažili vymýtit poslední zbytky nekatolických myšlenek, Jirásek sleduje osudy nekatolíků, kteří pro uchování víry musejí utíkat za hranice. Důležitou postavou je jezuita Antonín Koniáš, který proslul jako ničitel českých nekatolických knih. Román, který vyšel poprvé roku 1913, končí velkolepou scénou svatořečení Jana Nepomuckého.

Psohlavci

Další slavný román, ve kterém vystupuje skutečná historická osobnost Jan Sladký Kozina z Chodska. Kniha líčí chodský venkov v 18. století a vzporu Chodů proti šlechtici Maxmiliánu Lammingerovi, který byl mezi lidmi známý jako Lomikar. Díky tomuto románu má mnoho lidí zafixovaného psa jako znak Chodů, ve skutečnosti to ale byla bota. Román vyšel roku 1884.

F. L. Věk

Slavná románová pentalogie z let 1888 až 1906 líčící zejména počátky národního obrození, hlavní postavou je dobříšský filozof František Ladislav Věk. Jeho životní osudy čtenáře zavádějí do Prahy, kde právě vzniká národní obrození, čtenář se tak stává svědkem zrodu prvního českého divadla či vzniku Krameriova nakladatelství.

Lucerna

Pohádková hra s prvky báchorky z roku 1905, známý příběh o sympatickém a statečném mlynáři, hodné dívce Haničce, spravedlivé paní kněžně a dvou vodnících. V dramatu se objevují také dva symboly, lucerna jako symbol poslušnosti a poddanosti a dále lípa jako symbol českého národa a něčeho, co člověku pomůže a ochrání ho.





Další podobné materiály na webu: