Jméno: Cyklostyl
Zařazení: Literární pojem
Přidal(a): David Hampl
Pojem cyklostyl souvisí především s neoficiální českou literaturou druhé poloviny dvacátého století neboli samizdatovou literaturou. Bez cyklostylu by se totiž tato díla jen velmi těžko mohla mezi lidmi šířit.
Co je to cyklostyl?
Slovem cyklostyl se označuje přístroj, jehož odbornější název zní mimeograf, který se používal na rozmnožování písemností a textů především v šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století. Tedy v době, kdy nešlo písemnosti množit za pomoci kopírovacích strojů nebo počítačů tak snadno, jak je tomu v dnešní době.
Jak vypadal cyklostyl?
Přístroj byl v porovnání s dnešní technikou velmi jednoduchý. Skládal se z jakéhosi plechového bubnu, na kterém byla napnutá speciální blána, která umožňovala propouštění barvy, a tedy tisk. Samotná blána se skládala ze tří vrstev. První vrstva blány, která byla pro tisk nejdůležitější, byla na jedné straně opatřena vrstvou fialové barvy. Na této bláně se nacházel kopírák a pod ním byl ještě jeden tvrdý křídový papír. Princip tisku spočíval v tom, že na první vrstvu blány, na stranu bez barvy, se psalo za pomoci psacího stroje bez barvicí pásky. Písmena psacího stroje tak prorážela nepropustnou vrstvu a údery psacího stroje vmáčkly bravu na křídový papír vespod. To ale nebyl konec celého postupu. Poté, co byl text na spodním papíře vytištěn, se tento křídový papír vložil na válec lihového rozmnožovacího stroje. Na otáčející se válec tohoto lihového rozmnožovacího stroje dosedal pásek napuštěný denaturovaným lihem. Tento líh pak následně zvlhčoval barvu na křídovém papíru z cyklostroje a přenášel tisk na obyčejný kancelářský papír. Zpočátku se válcem přístroje otáčelo klikou, později zde byl malý elektromotor. Tímto způsobem se dalo udělat přibližně čtyřicet až padesát kopií.
Cyklostyl a samizdat
Pojem samizdat vychází z ruštiny a používá se pro literaturu tajně psanou a množenou. Samizdat se poprvé objevil již po Stalinově smrti v roce 1953 a byl jedním ze způsobů vyjádření nesouhlasu proti omezení svobody projevu v tehdejší sovětské literatuře. Ze Sovětského svazu se tento způsob kritiky a vydávání literatury brzy rozšířil i do dalších států tak zvaného východního bloku. Jelikož se jednalo o zakázanou, ilegální činnost, byli vydavatelé i autoři samizdatové literatury často sledováni tajnou policií, tlak na potlačení samizdatu a samizdatové literatury se významně zvýšil v Československu v době normalizace.
Texty samizdatu se tiskly právě buď za pomoci cyklostylu, nebo se přepisovaly na psacích strojích ručně. Ve své době dokonce vznikly i specializovaná samizdatová vydavatelství či edice, ve kterých vycházela prozaická díla i poezie. K nejvýznamnějším samizdatovým vydavatelstvím patřila Edice Petlice Ludvíka Vaculíka, Kvart Jana Vladislava a Česká expedice Jaromíra Hořce. Tato vydavatelství zveřejňovala produkci spisovatelů, kteří nemohli z politických důvodů oficiálně publikovat a také tvorbu exilových autorů.
