Jméno: Dušan Dušek
Zařazení: Spisovatelé, Literatura
Přidal(a): JW
Dušan Dušek
Dušan Dušek je slovenský spisovatel, básník, scénárista a dramatik. Narodil se v roce 1946 v obci Gbelce nedaleko města Nové Zámky, velmi blízko maďarské hranici v části Slovenska s velmi silnou maďarskou menšinou. Vzdělání získal na Univerzitě Komenského v Bratislavě v oboru chemie a geologie, poté pracoval jako redaktor v časopisech Tip, Slovenské pohľady či Smena. Od roku 1979 je se profesionálně věnuje literární tvorbě a mimoto vyučuje na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. [1, 2]
Jako autor publikoval nejprve v již dříve zmíněných časopisech, knižně debutoval roku 1972 sbírkou povídek Strecha domu. Píše spíše prózu, poetické sbírky vydal pouze dvě (Dúšky, Príbeh bez príbehu). V próze se zaměřuje na povídky (sbírky Kalendár, Milosrdný čas, Vták na jedné noze a mnoho dalších) a dětskou literaturu (Daidalos a Ikaros, Babka na rebríku, Najstarší zo všetkých vrabcov). Píše také scénáře k filmům, je podepsán pod filmy Dušana Hanáka Růžové sny a Ja milujem, ty miluješ nebo pod sérií večerníčků Veselý strach. Za svou literární tvorbu byl oceněn Krištáľovým křídlem, Cenou Jána Johanedisa či Trojružou za tvorbu pro děti. Jako autor se dle mnohých odborníků vyznačuje skvělým poznáním a popisem duše vesničanů a sociálního kontextu jejich života. Ve svých povídkách propojuje realitu s iracionalitou, často využívá konstrukci tajemství. [1, 3, 4]
Kufor na sny je sbírka třiceti tří obsahově velmi různorodých krátkých povídek vydaná roku 1993. Různorodost se projevuje nejen v obsahu, ale také v použití různých žánrových forem – popis dne, pohádka, cestopisný zápis. Všechny povídky však spojuje prostředí každodenního života. Literární kritik Milan Hamada označuje dílo sice za kvalitní, ale s ohledem na předešlou Dušekovu tvorbu za neměnné, podobné dílům předchozím.
Dvaja v jednej osobe
Dvaja v jednej osobe je krátká, jednostránková absurdní povídka. Pojednává o přátelích Ferovi a Dodovi, kteří jsou „takí kámoši, že až“. Přátelství jim však už nestačí a rozhodnou se býti i rodinou. Dodo si vezme za ženu Ferovu bývalou manželku a Fero zase Dodovu dceru. Bývalá Ferova manželka se po jeho svatbě s dcerou druhého stala Ferovou tchyní, protože byla nevlastní matkou jeho ženy, která se zase stala nevlastní matkou dětí a zároveň nevlastní dcerou otcovy ženy, bývalé manželky prvního muže, kterýž se tímto stal zeťem svého přítele a zároveň otcem jeho vnoučat, přičemž jeho bývalá žena se tak stala matkou a zároveň babičkou jejich společných dětí.
Celá povídka je popisem přátelství dvou lidí, které je vyhnané ad absurdum již v první polovině textu. Autor neustále připomíná, že Fero a Dodo jsou nejlepší, speciální přátelé. Absurdita je v této povídce vtipná a zajímavá. Byť velmi nerad mluvím o tom, jak dle mého názoru autor své dílo myslel, můžu říci, že povídku vidím jako zesměšnění lidského vytahování a snahy o směšnou výjimečnost. [5]
Pes
Povídka Pes je první povídkou knihy, skvěle se v ní uplatňuje autorova ironie. Popisuje vztah psa jménem Ukulele a jeho výstředního pána, jejich životy. Vypravěč je součástí děje, vše pozoruje a ač se o pánovi se psem nevyjadřuje lichotivě, místy jim až opovrhuje, je jím na druhou stranu do jisté míry fascinován a popisuje ho do mnoha detailů. To může doložit například následující úryvek:
„ Ničí ma jeho otrocká poslušnosť, pomiešaná s pritulnosťou – a tá zase so slinami jeho vlhkého jazyka, kterým susedovi každú chviľu olizuje ruky. Aleb osa mu obtiera o kolená. A zatvára oči. Pritom susedovi hocikedy straší vo veži. Vylezie na plot a pľuje odtial na ľudi. Po pive má dosť slin. Pes eště viac. Sedí pod ním, vrtí chvostom, takže zametá zem – a zamilovane pozerá na svojho bláznivého pána. Inokedy sused najde fľašu od piva, uvelebí sa s ňou na chodníku pred dětskými jaslami a fúka do hrdla, odkiaľ sa ozývá zvuk podobný lodnej siréne. Po chvíli sa zmení na akúsi melódiu. Ukulele sa vždy pridá, breše a zavýja, až nakonec z jaslí vyjde tučná kuchárka a obidvoch zaženie.“
Celá povídka je popisem výstředností této dvojice a vysvětlováním, proč je dle vypravěče majitel psa blázen. Poslední věta zní takto: „Pes ma oňuchá a splašeně odskočí, potom stiahne chvost – a dobehne suseda: pre něho som blázon.“ Závěr možná vysvětluje smysl díla, ukazuje, že ačkoliv se nám někdo může zdáti bláznem, z jeho pohledu jsme naopak nenormální my. Jestli byl toto záměr autora ovšem nemůžeme posoudit. [5]
Alfabet D. D.
Sám autor nazval tuto kapitolu v podtitulku literaturou faktu. Na první pohled se jedná o výňatek z encyklopedie. Je to ovšem jen další originální způsob, jak mohl dát autor vyniknout svému úžasnému humoru a smyslu pro ironii. Kapitolka obsahuje asi 15 hesel, která autor „encyklopedicky“ popisuje či vysvětluje svým pohledem. Některá velmi krátce, jiná obsáhleji. Pro ilustraci cituji dvě z hesel:
„DYDY, DIDI, DIDY
Didi bol brazilský fotbalista, majstr světa z rokov 1958 a 1962, Nosil úzké fúziky. Pristali mu. Dydy je mladý orangutan, žijúci na Borneu, fúzy by mu pristali, no na tvári nemá ani jeden chlp. Didy sú ženské prsia, pekné na pohľad, aj do rúk, fůziky jim nepristanů.
DÝCHANIE
Stáť predpoludním na balkóne a dýchaním si kradnúť z vetra.“ [5]
Zboku, zvonku, zďaleka
Krátký dvojtečkový text. Nejedná se o povídku, text je bez děje, jde o popis situace či sledu situací vzájemně propojených dvojtečkami, jako by jedna z druhé přímo vycházela, byla její podmnožinou či vysvětlením. Celá koncepce lze jen těžko popsat, nutno ji ilustrovat na ukázce.
„Na stará kolena išiel do roboty: aby mal penziu. Padla naňho ťažoba a zažal sa opijať. Nemal rád špinu. No chodil aj štvornožky: pil. Sused ho vždy našiel na hradskej a zobral ho domov: aby nezmrzol.
…
Aspoň takto sa to javí zvonku, zboku alebo z diaľky. Pritom: všade a všetko sú len slová, č osa spolu s inými opakujů v dlhých rečiach: a niečo im chýba.“
Dvojtečky dodávají textu na zajímavosti a vytvářejí dojem strohosti jednotlivých prohlášení. [5]
Pukance a zmrzlina
Jedná se o fingovaný literární pokus mladého člověka, skládá se z několika krátkých zápisů, většina popisuje jeho vlastní rodinu, jeden je pak jakýmsi úvodem ke kriminálnímu románu a další pak jeho první kapitolou.
Vypravěč má velkou rodinu, otce Mariana, matku, babičku, bratry Brka a Ivyho, sestru Beu. Text je plný přímých řečí, autor nechává nejčastěji mluvit Brka, který je ještě malý a popisuje běžné věci zajímavým dětským pohledem. Neuplatňuje se zde žádná dějová linka, jde spíše o pohledy do různých vtipných situací vypravěčovy rodiny. [5]
ZÁVĚR
Kniha Dušana Dušeka se mi četla velmi dobře, obdivuji autorův smysl pro humor a líbí se mi i styl jeho vyjadřování. Hraje si s utvářením vět, posloupností slov, jeho jazyk je však většinou velmi praktický. Rád se k jeho tvorbě brzo vrátím.
SEZNAM LITERATURY
[1] GREGOROVÁ, I. – LAPITKA, M. 2011. Literatúra pre 3. a 4. ročník gymnázií a stredných škôl. 1. vydanie. Bratislava : Príroda, s. r. o., 2011. ISBN 978-80-07-01894-5
[2] Kufor na sny obsah – Dušan Dušek (SOČ). Zones.sk. [online]. 19.2.2015 [cit. 2016-12-07]. Dostupné z: http://www.zones.sk/studentske-prace/citatelsky-dennik/10943-kufor-na-sny-obsah-dusan-dusek-soc/
[3] HUČKOVÁ, Dana. Dušan Dušek. Bratislava: Kalligram, 2002. Váhy (Kalligram). ISBN 80-7149-447-X.
[4] Marian Jaslovský. Dušan Dušek: Dobrý rozhovor je ako dobrá poviedka Čítajte viac: http://kultura.sme.sk/c/4256406/dusan-dusek-dobry-rozhovor-je-ako-dobra-poviedka.html#ixzz4SBdB8DVb. SME. [online]. 11.1.2009 [cit. 2016-12-07]. Dostupné z: http://kultura.sme.sk/c/4256406/dusan-dusek-dobry-rozhovor-je-ako-dobra-poviedka.html
[5] DUŠEK, Dušan. Kufor na sny. Bratislava: Slovenský spisovatel̕, 1993. ISBN 802200507X.
