Kniha: Hana
Autor: Alena Mornštajnová
Přidal(a): Anna, adelsi
Alena Mornštajnová (*1963)
- Narozena r. 1963 ve Valašském Meziříčí
- Česká spisovatelka a překladatelka (řadíme ji do současné české literatury)
- Vystudovala češtinu a angličtinu na filosofické fakultě v Ostravě
- Její knihy vydává nakladatelství Host
- Pracuje jako lektorka anglického jazyka a překladatelka beletrie.
Díla:
- Hana (2017)
- Hotýlek (2015, 1. republika, protektorát, komunismus)
- Slepá mapa (2013, 3 ženy, 3 generace -1. sv., 2.sv., komunismus)
- Strašidýlko Stráša (2018) – pro děti
- Tiché roky (2019)
Současníci:
- Radka Třeštíková
- Veronica Roth
- Michal Viewegh
Současná česká literatura
- Na její fungování nemají vliv politické okolnosti.
- Vzniká literatura necenzurovaná.
- Která nemusí nikomu a ničemu sloužit a která funguje v rámci aktuálně užívaných komunikačních způsobů.
- Funkce estetická je v ní dominující a organizující.
- Termínem současná česká literatura – označujeme lit. po listopadu 1989.
Rozbor díla: Hana
- Literární druh: Epika
- Žánr: Román (historický)
- Téma knihy: životní příběh Miry a pohnutá rodinná historie za 2. sv. války
- Motivy: smrt rodičů, epidemie tyfu, koncentrační tábor, židé, 2. světová válka
- Hlavní myšlenka: Ukázat hrůzy z války
- Jazyk: spisovná čeština, obecná čeština, přímá řeč
Vypravěč, jeho forma a postupy:
- Vypravěčem prvních dvou částí je Mira
- Poslední část vypráví Hana
- Forma vyprávění: ich forma na začátku a na konci, ve 2. části er – forma
- Vyprávěcí způsoby: dialogy, dlouhá souvětí
- Typy promluv: dialogy
Slohový postup:
- vyprávěcí, popisný
Kompozice
- Retrospektivní, chronologická na začátku a něco i na konci
- Kniha je rozdělena na 3 části:
- 1. část – Já, Mira
- 2. část – Ti přede mnou
- 3. část – Já, Hana
Hlavní postavy + charakteristika
- Mira – rodiče jí umřou na tyfus, ona přežije, protože za trest nedostane zákusek, musí bydlet s tetou Hanou, zvědavá, Hana jí přijde divná
- Hana – teta Miry, prožila smrt své sestry, přežila koncentrační tábor, je divná, jí pouze chleba, nemluví, po smrti vychovává dceru své sestry, je depresivní
- Rosa – matka Miry, spravedlivá a starostlivá
- Elsa – matka Hany a Rosy, rázná a pracovitá
- Karel Karásek – manžel Rosy a otec Miry a jejích sourozenců, hodinář, uzavřený a tichý
- Ludmila Karásková – matka Karla, blízká přítelkyně Elsy, milující a nebojácná
- Jaroslav Horáček – Haniny první láska, nejprve milý, později zbabělý z války a kvůli Haninému původu
- Ivana Horáčková – Jaroslavova manželka, bývalá kamarádka Hany
- Gusta –přítel a později manžel Miry, syn Horáčkových, čestný, nebojí se postavit svému otci
- Ida – Gustova sestra, zlá a pomstychtivá
- Elsiny rodiče Greta a Bruno – ortodoxní, Židé, nedávají dostatečně najevo lásku
Časoprostor
- Místo: Meziříčí, Terezín, Osvětim
- Doba: během 2. sv. v. a války po válce
- 1. část – odehrává se v současnosti za komunismu
- 2. část – odehrává v meziválečném období a během 2. sv. války
- 3. část – odehrává se v období od 2. sv. v. do současnosti
Obsah díla
Já, Mira
Děj se odehrává v Meziříčí. V první části Mira vypráví o svém dětství, kdy díky své zlobivosti, že i přes zákaz své matky Rosy šla k rybníku a plula na krách spadla do vody, zachránila před tyfem. Další den totiž její matka slavila 30. narozeniny a od své sestry Hany dostala žloutkové věnečky, které v sobě, jak se později ukázalo, nesly bakterie tyfu, kvůli špatné vodě. Celá Miřina rodina se otrávila a zemřela – zemřela její matka Rosa, otec Karel Karásek a sourozenci Dagmarka a Otík. Miru si po dané příhodě odvede Ivana Horáčková (dříve Zítková), bývalá přítelkyně Hany. Mira se dozví, že její rodina je mrtvá a smiřuje se s tím, že bude žít u Horáčků. I přes nelibost Ivanina manžela Jaroslava. Po tyfové epidemii se do domu Horáčkových vrátí i jejich děti – syn Gustav a dcera Ida. Děti Miru nemají rády. Gustav musel jít z pokoje kvůli Miře spát do kumbálu a Ida má pocit, že jí bere matku. Tak dělají desetileté Miře naschvály. Jednoho dne, je jejich sousedka uslyší, jak se domlouvají, že Miru shodí ze schodů. To už nevydrží a jde to říct Horáčkům. Jaroslav se naštve a jde za Miřininou divnou tetou Hanou, aby si ji odvedla. Hana Horáčkovi nesnáší. Nevěděla, že Mira přežila a nechtěla aby Rosin potomek byl s nimi. Zašla pro Miru a ujala se jí. Hana moc nemluvila, protože si prožila hrůzu v koncentračním táboře, která jí „roztrhala duši“. Z tábora jí zůstaly i zvláštní zvyky, jako např. nošení chleba po kapsách. Hana také neslaví narozeniny, protože pamatovat si data je pro ni obtížné. To ji jednou Mira vyčte, naštve se na ni a noc stráví ve svém starém domě. Ráno se vrátí za Hanou, která celou noc strachy nespala. A až teď Mira pochopí, že ji má Hana ráda. Mira se nejdříve Hany bojí, ale časem si na ni zvykne a začne jí vyprávět, co celý den dělala. Hana roste a oddaluje se jí její kamarádka Jarmila, protože v nové škole k nim do třídy začala chodit i Ida, která o kamarádství s Jarmilou stála. Obě se zajímaly o módu. Jednou Mira potkala Gustava. Ten jí pozval do kina a od té doby se setkávali stále častěji.Haně se nejdříve nelíbilo, že chodí se synem Horáčků. Mira ho brala do svého starého domu, kde spolu trávili čas. Gustav měl rád dějepis, ale nesedl si se svým učitelem. Jednoho dne mu vyprávěl své nekomunistické názory, za které ho vyloučili ze školy ještě před maturitou. Mira maturitu dodělala, akorát na svou plánovanou výšku už nešla, protože otěhotněla a porodila syna Otíka. Gustav si Miru vzal.
Ti přede mnou
Mira vypráví o životě svých předků. O její matce Else a otci Ervinovi, který se zřeknul židovství. Jak čekala Hanu a měla těžké těhotenství,kvůli kterému už další dítě nechtěla. Ale otěhotněla znovu. Snažila se dělat všechny věci, které se dělat nemají, aby potratila. Dítě to ale přežilo a narodila se jí druhá dcera Rosa. Měla výčitky, že se jí snažila zbavit, tak se o ní starala jak mohla. Po smrti jejího manžela Ervina se ale musela začít starat o jejich papírnictví, takže Rosu na starost dostala Hana. Hana chodila na učitelskou školu, kde seděla v lavici se svou nejlepší kamarádkou Ivanou, tehdy ještě Zítkovou. Obě dívky se zakoukaly do stejného kluka Jaroslava. Ten dal ale přednost Haně, protože jako potencionální nevěsta by mu mohla přinést větší věno. Hana se už viděla jako jeho nevěsta a on jí sliboval, že se o ni postará. Válečná situace se ale začínala horšit. Židé ze zemí obsazených Hitlerem utíkali přes Československo dál. I Else její přítelkyně paní Karásková říkala, ať utečou. Elsa nejdříve nechtěla. Vždyť co by dělala v cicí zemi, kde nikoho nezná a neumí ani cizí jazyk? Hana nechtěla pryč kvůli Jaroslavovi. Paní Karásková onemocněla a Elsa se o ní chodila starat. Když nemohla jít ona, poslala Hanu. Hana péči o starou paní neměla ráda. A ještě víc neměla ráda jejího syna Karla Karáska, kterému bylo 35 a ještě neměl žádnou ženu. Ani se o ně nezajímal, protože nevěděl jak. Zajímal se jenom o spravování hodin. Situace se horšila. Jaroslavovi bylo řečeno, že pokud chce zůstat v armádě, neměl by se scházet s Hanou, kvůli jejímu židovskému původu. Omezil s ní schůzky, ale byl natolik zbabělý, že jí neřekl, že už s ní nechce být. Elsa prozíravě naoko prodala papírnictví, aby jí ho nezabavili nacisté. Začaly platit protižidovské zákony. (Židé museli chodit nakupovat v určité hodiny, nesměli vlastnit obchod apod.) Elsa chtěla uniknout do anglie a prodat dům. Už na ní naléhala i její matka Greta a otec Bruno. Naskytl se ale problém s Rosiným pasem, protože nebyla ještě plnoletá. Vyplnila žádost o pas, a dala ho Haně, aby ho odnesla na poštu. Ta ale obálku založila mezi časopis, protože nechtěla pryč od Jaroslava. Vždyť se přece o ní postará! Situace se horšila a město obsadili nacisté. Lidé se židům vyhýbali, někteří na ně nenávistně koukali nebo pokřikovali. Jaroslav se s Hanou už vůbec nesetkával. Situace byla už i taková, že matka Haně dovolila sňatek s Jaroslavem a tím dceru ochránila. Hana chtěla jít Jaroslava pozvat na oběd, šla až k němu domů s dopisem a přáním, aby mu rodiče dopis předali. Jenže Jaroslav byl doma také. Nebyl v kasárnách, jak jí říkal. Byl naštvaný, protože v tu dobu už měl známost Ivanu. Haně řekl, že je hloupá a že to mezi nimi už skončilo. Zklamaná Hana odeslala dopis s žádostí o pasy pro Rosu. Jednoho dne se šla Hana postarat o paní Karáskovou. Ivana Karáskům prala a nosila jim vyprané prádlo. Zrovna když byla Hana u Karásků, tak přišel Karel se zmínkou, že tam byla. Hana byla nadšená a chtěla jít Ivaně pomoct. Karel byl zaražený, protože věděl, že teď chodí s Jaroslavem ona. Hana si Karlovy zaraženosti všimla a on jí prozradil, že Ivana a Jaroslav jsou teď pár. Rosiny pasy přišly už pozdě. Elsa už neměla komu prodat dům a cesta by byla obtížná. Navíc u sebe skrývala další židy, kteří unikali a měla u sebe rodiče. Jako nezaměstnaná žena v domácnosti musela jít na nucené práce, kde např. umývali zeď. Hana dostala práci v továrně. Jednoho dne, dostali pozvánku do Terezína. Mysleli si, že jedou do židovského města a že tam budou mezi svými. Elsa ukryla Rosu ke Karáskům. Karel z toho nejprve nebyl nadšený, ale narozdíl od Hany se o Ludmilu Karáskovou starala hezky s citem a nevadilo jí to. Tak ji ukryl na půdě. Postupem času se do ní zamiloval a udělal jí dítě – Miru. Jednou jí podvedl s Ivanou Horáčkovou, ale ani jednomu to nepřineslo dobrý pocit – Karel se cítil špatně vůči Rose a Ivana neví, kdo je otec její dcery Idy. Elsa, Greta, Bruno a Hana odjeli do Terezína. Tábor byl přelidněný. Všechny následující den přeřadili do jiného tábora. Jen Hana zůstala.
Já, Hana
Část vyprávěná Hanou. Hana si v Terezíně našla kamarádku Jarku, která měla výše postavenou známost, takže jí nedělalo problém získat jídlo navíc, nebo přemluvit někoho, aby daného člověka nepřeváželi. Ostatní ženy ji záviděli a neměly ji rády. A s ní i Hanu. Říkaly, že na ni má špatný vliv. Hana dostala práci jako švadlena. Zašívala uniformy německých vojáků. Jarka jí přemluvila, aby si také našla známost. Našla si kuchaře Lea. Jednou dostala žloutenku. Ležela na infekčním a měla nedostatek vitaminů. Jarka jí přinesla řepu, co jí poslal Leo. Udělala jí z toho polévku a stav Hany se zlepšil. Po uzdravení šla Leovi poděkovat. Vyspali se spolu. Jarka zařídila přeložení Hany na zahradu, aby měla přístup k zelenině a vitamínům. Jednou jí nadšená Jarka vyprávěla, že slyšela, že má přijet vlak s dětmi. A hledají se pro ně ošetřovatelky, které s nimi pak pojedou do Švýcarska. Chtěla, aby tam s ní šla i Hana, ale ona neměla zájem. Jak přijely děti, Jarka šla k nim a už ji nikdy neviděla. Cítila by se špatně, že její rodina tady skončila kvůli ní a ona by měla odjet do Švýcarska a vyváznout z toho. Zůstala v Terezíně. Jak později zjistila, tak Jarku s dětmi neodvezli do Švýcarska, ale do Osvětimi a rovnou do plynové komory. Otěhotněla s Leem, ale to bylo v Terezíně také zakázané. Všechny ženy musely na potrat. Dlouho těhotenství skrývala, ale jednou omdlela a hlídačka ji odhalila. Vyvolali jí předčasný porod. Leo nevěděl, že otěhotněla a Hana nevěděla, co otci dítěte hrozí. Řekla, kdo je otec a tvrdila, že se o ni postará. Porodila chlapečka, kterého už nikdy neviděla. Lea převezli do Osvětimi, kde jak později zjistila, ho poslali rovnou do plynové komory, za přestupek. Ona sama po této aféře byla také odvežená právě tam. Jela tam v přeplněném dobytčím voze 30 hodin. Hned po příjezdu je dělili na práceschopné a neschopné, kteří šli rovnou do plynu. Byla práceschopná. Dostala práci jako pletačka provazu na těsnění ponorek. Platla provaz až moc rychle. Hlídač ji vybral jako vzor pro ostatní a řekl, že kdo bude plést pomaleji jak ona, už nespatří denní světlo. 3 ženy tak rychle nepletly. Mezi nimi byla i sestra blokové (ženy, která měla na starosti daný blok a ostatní ji respektovaly), která po tom začala Hanu nesnášet. Brala jí jídlo, musela spát na zemi, dělala jí naschvály. Hana slábla. Dospěla k myšlence, že skočí do drátu s elektrickým proudem. Chtěla to udělat večer. Chytil ji esesák a kvůli jejímu bídnému vzhledu ji poslal na pokoj, který byl určen pro umírající. Hana měla tyfus. Proto pak také už epidemii přežila. Mezitím byla Osvětim osvobozená a Hanu pár měsíců léčili ruští a polští lékaři. Pak se vrátila do Meziříčí poznamenaná tím traumatem. Bezzubá, se šedivými vlasy a pro ostatní podivná. Zjistila, že už má jen Rosu.
Ke konci knihy je uvedeno, že Mira k Haně opravdu přilnula. Sice nebyla ne svatbě Miry a Gustava, ale oni hned po svatbě zašli za ní. Gustav řekl Haně, že Miře na ní opravdu záleží. Hana uznala, že Gustav není svému otci Jaroslavovi vůbec podobný. Miře a Gustavovi se narodil syn Otík a Hana učila Miru plést.