Kniha: Hana
Autor: Alena Mornštajnová
Přidal(a): Michaela Holečková
Alena Mornštajnová
- Narozena v roce 1963 ve Valašském Meziříčí, žije zde
- Česká spisovatelka a překladatelka
- Vystudovala angličtinu a češtinu v Ostravě
- Ženská autorka (hlavní hrdinkou je žena, kniha je psána z ženského pohledu)
- Zájem o příběhy obyčejných lidí z doby tzv. velkých dějin 20. stol. – 2. sv. v.
- Poznávacím znamením příběhu jsou pohromy (i několik)
- V rámci románu se zaměřuje na více generací
- Hana vyšla v r. 2017
Další díla:
- Slepá mapa (2013), Hotýlek (2015), Tiché roky (2019)
Literární/obecně kulturní kontext
- Současná autorka, lze ji zařadit do literatury po roce 1989
- Po revoluci došlo ke spojení 3 větví literatury (oficiální, samizdatové a exilové) do jedné, vychází texty dosud zakázaných autorů, žádná cenzura
- Od 2. pol. 90. let literatura ztrácí dominantní postavení, konkurence filmu, televize, internetu
- Literatura se dostává k dříve tabuizovaným tématům (erotika…), vrací se k historii (holocaust)
- V literatuře se projevuje několik tendencí
- Autenticitní lit. – co nejvěrnější vyjádření prožité reality, často formou deníků, pamětí
- Imaginativní průza – důraz na svobodnou hru představivosti a příběh
- Postmoderna – námětem je často samotný proces psaní, míchají se prvky a postupy z různých žánrů
- Další autoři:
- Hana Androníkova – Nebe nemá dno
- Antony Doer – Jsou světla, která nevidíme
- Tereza Boučková – Indiánský příběh
Rozbor díla: Hana
Druh a žánr
Téma a motiv
- Téma – životní příběhy Hany a Miry
- Motiv – odcizení, 2. sv. v., život před a po válce, smrt, epidemie tyfu, holocaust, koncentrační tábory, láska, slepá láska, strach, krutost, Židé v období 2. sv. války
Kompoziční výstavba
- Chronologická, retrospektivní
- 3 části
- Já, Mira
- Ti přede mnou
- Já, Hana
- 27 kapitol
Vypravěč
- Ich-forma
- Vypravěčem první a druhé části je Mira, poslední část vypráví Hana
Vyprávěcí způsoby
- Přímá řeč, polopřímá, nevlastní přímá, nepřímá
Typy promluv
- Vnitřní monology postav (hlavně Hany a Miry)
- Dialogy
- Pásmo vypravěče
Jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku
- Spisovná čeština
Časoprostor
- Valašské Meziříčí, Terezín, Osvětim
- Před 2. sv. v., během ní a po válce (30.-70. léta 20. stol.)
- První část – současnost, za komunismu v letech 1954-1963
- Druhá část – před a v období 2. sv. v., v letech 1933-1945
- Třetí část – období od 2. sv. v. do současnosti, v letech 1942 – 1963
Postavy
- Mira – rodiče i sourozenci jí zemřou na tyfus, když je ještě malá, nakonec bydlí s tetou Hanou, zvědavá, svéhlavá, obětavá, čestná, spravedlivá, dokáže se srovnat se smutkem a svým osudem, silná
- Hana – naivní, zaslepena láskou, viní sebe sama, samotářská, zlomená, v depresích, prošla si peklem, sebevražedné sklony, neměla důvod žít
- Rosa – sestra Hany, matka Miry, tichá, introvertní, ovlivněna přehnaně pečující matkou, milující sestra, zemře na tyfus
- Karel Karásek – otec Miry, manžel Rosy, zvláštní, introvertní, miluje spravování hodinek
- Gusta – manžel Miry, čestný, dává najevo své názory
- Ida – sestra Gusty, zákeřná, sobecká, sebestředná, snažila se zavraždit Miru
- Jaroslav Horáček – láska Hany, sebestředný, bezpáteřní, neměl odvahu se s Hanou jednoznačně rozejít
Obsah
Já, Mira
- Vypráví o životě Miry. Začíná oslavou třicetin její matky Rosy, všichni sní kontaminované věnečky, kromě ní, protože ho za trest nedostala. Zbytek rodiny ji umře na tyfus. Miry se ujme Ivana a Jaroslav Horáčkovi, šikanují ji však jejich děti Ida a Gusta. Po návratu tety Hany z nemocnice, se ji ujme. Hana je zvláštní, moc nemluví, nemá přátele, chodí jen v černé, nepracuje… Posléze se Mira opět setkává s Gustou, zamilují se, otěhotní s ním a vezmou se.
Ti přede mnou
- Dozvídáme se o životě Hany a Rosy. Zmiňuje politickou situaci, postupné ubírání práv Židů. Elsa – matka dívek zvažuje emigraci do Anglie. Hana emigraci sabotuje kvůli vztahu s vojákem Jaroslavem Horáčkem. Je zaslepená láskou. Slíbil jí, že se o ni postará a nemusí se bát. Ve skutečnosti ji lhal a začal si vztah s Ivanou, protože nebyla Židovka. Jednoho dne jsou předvoláni na transport do Terezína. Matka s Hanou a prarodiči jsou převezeny do Terezína. Rose však matka zařídila úkryt u Karásků, kde se sblíží s Karlem, který ji po dobu války skrývá na půdě, otěhotní a na konci války porodí Miru.
Já, Hana
- Popisuje, co Hana zažila v Terezíně, Osvětimi a po návratu z ní. Ostatní členové rodiny jsou posláni do Osvětimi, a tak zůstává v Terezíně sama. Učí se žít v těžkých podmínkách koncentračního tábora, najde si kamarádku, která ji radí a pomáhá přežít. Kvůli výhodám má milence, který pracuje v kuchyni. Otěhotní s ním, porodí chlapečka, který je hned po porodu odebrán. Kvůli tomu jsou oba posláni do Osvětimi. Tam zažívá příšerné hrůzy, smrt je všude kolem, lidé jsou čísly. Koncem války se nakazí tyfem a je poslána na marodku, kde má zemřít, ale najdou ji vojáci a zachrání. Vrací se domů vyhublá, s bílými řídkými vlasy, vypadanými zuby. Setkává se opět s Rosou, která se o ni bude starat, nikoho jiného Hana nemá. Není pochopena společností, je odsuzována, stáhne se do sebe. Věnečky Rose k narozeninám koupí ona, pronásledují ji výčitky, kolik lidí kvůli ní zemřelo. Po smrti Rosy se ujímá Miry. Koncem knihy je smířenější, má radost z Miry, Gusty a jejich syna, dají ji opět důvod žít.
