Kniha: Hana
Autor: Alena Mornštajnová
Přidal(a): Marky
Alena Mornštajnová
- Narozena v roce 1963 ve Valašském Meziříčí.
- Česká spisovatelka a překladatelka
- Vystudovala angličtinu a češtinu a angličtinu na filozofické fakultě Ostravské univerzity
- Lektorka anglického jazyka a překladatelka beletrie
- Zájem o příběhy obyčejných lidí z doby tzv. velkých dějin 20. století – 2. sv. válka, poznávacím znamením příběhu jsou pohromy (i několik)
Další díla:
- 2013 – Slepá mapa (3 ženy, 3 generace – 1.sv.v., 2sv.v., komunismus)
- 2015 – Hotýlek (bordel, 1.republika, protektorát, komunismus)
- 2018 – Strašidýlko Stráša (pro děti)
- 2019 – Tiché roky (intimní rodinné drama, komunistická doba, charakter lidí)
Literárně historický kontext
- Alena Mornštajnová je současná autorka, lze ji zařadit do literatury po roce 89
- roku 1989 v Československu na základě studentských demonstrací padá komunistický režim, prezidentem byl zvolen Václav Havel, ihned po revoluci byla zahájena demokratizace, otevřely se hranice, komunisté ztratili monopol, vzniklo mnoho nových politických stran
- 1993 – rozpad federace, vznik České republiky
- po vyprchání porevolučního nadšení se ukázalo, že budování demokracie není tak snadné
Literatura:
- po revoluci se spojují tři větve literatury (oficiální, samizdatová a exilová) v jednu, vychází texty dosud zakázaných autorů
- vzniká mnoho nových nakladatelství
- rozrostla se nabídka literárních časopisů
- od 2. poloviny 90. let klesá zájem o literaturu, která začala ztrácet své
- dominantní postavení – musí čelit konkurenci filmu, televize a internetu – proto se autoři snaží posun dohnat a začínají psát na internet
- do centra zájmu se dostává komerční literatura, která se podřizuje zákonitostem trhu, reaguje na poptávku čtenářů -> poté se ale literatura začíná vzpamatovávat, dostává se ke dříve tabuizovaným tématům (erotika, …), vrací se k historii (holocaust, …) o po revoluci se v literatuře projevuje několik tendencí:
- autenticitní literatura – cílem je co nejvěrnější vyjádření prožité reality – nejčastěji formou deníků a pamětí
- imaginativní průza – důraz na svobodnou hru představivosti a příběh
- postmoderna – dá se těžko definovat – celé postmoderní myšlení se jakýmkoli definicím vyhýbá; námětem je často samotný proces psaní, díla mísí prvky a postupy z různých žánrů
Současníci:
- Kateřina Tučková (Vyhnání Gerty Schnirch – život Gerty Schnirch od 2.sv.v. až Sametová revoluce)
- Radka Denemarková (Peníze od Hitlera – návrat z koncentračního tábora, nezařazení do spol.)
- Hana Adroníková (Zvuk slunečních hodin – 1.republika, firma Baťa, 2.sv.v.)
- Antony Doer (Jsou světla, která nevidíme – prolínání okupované Francie a Hitlerovské vlády)
- Petra Hůlová (Stanice Tajga), Jiří Hájíček (Rybí krev), Tereza Boučková (Indiánský běh)….
Rozbor díla: Hana
Literární druh: Epika
Literární žánr: Román (historický)
První vydání: v roce 2017
Bibliografické údaje: vydalo nakladatelství Host s. r. o., v roce 2018 jako svou 1380. publikaci.
Celkové vyznění díla
- Kniha poukazuje na hrůzy historie, jako jsou život v koncentračním táboře během 2. světové války.
Téma knihy:
- Životní příběh Miry a pohnutá rodinná historie
Motivy:
- Odcizení, Židé, život před a po válce, vina, rodina a smrt rodičů, epidemie tyfu, koncentrační tábor, holokaust, láska
Kompoziční výstavba:
- chronologická, (retrospektivní)
Členění díla
- Kniha je rozdělena na 27 kapitol, které jsou rozděleny do tří částí
- 1. část: život Miry před i po smrti jejích rodičů (vypravěčka Mira)
- 2. část: život mladé Rosy a Hany
- 3. část: život Hany v koncentračním táboře a po něm (vypravěč Hana)
Jazykové prostředky:
- spisovná čeština
- objevuje se zde přímá řeč a dialogy
Vypravěč, vyprávěcí způsoby:
- ich-forma (Mira, Hana)
- vnitřní monology postav (hlavně Hana a Mira)
- linie vypravěče (uvádí nás do života jednotlivých postav, vševědoucí),
Časoprostor: Meziříčí, Terezín, Osvětim, před 2.sv.v., během, po válce
- První část knihy se odehrává v současnosti tj. za komunismu, v letech 1954 – 1963.
- Druhá část se odehrává v meziválečném období a během 2. světové války, v letech 1933 – 1945.
- Třetí část se odehrává v období od druhé světové války do současnosti, v letech 1942 – 1963.
Hlavní postavy, charakteristika:
- Mira – naivní, svéhlavá, obětavá, čestná, spravedlivá, dokáže se srovnat se smutkem a svým osudem
- Hana – naivní, poblázněná láskou, silná, viní sama sebe, odtažitá, samotářská, v depresích, sebevražedné sklony, neměla důvod žít
- Rosa – tichá, introvertní, nechtěné dítě, ovlivněna hyperprotektivní matkou, milující sestra
- Karel Karásek – introvertní, miluje spravování hodinek, ticho, neobětavý, sobecký
- Gusta – čestný, dává najevo své názory
- Ida – sestra Gusty, snažila se zavraždit Miru, ukradla ji kamarádku
- Jaroslav Horáček– láska Hany, využil ji, opustil ji, neměl kuráž se s ní jednoznačně rozejít
Děj:
1) 1954–1963
Vypravěčem je Mira, vypráví o svém dětství. Začíná oslavou třicetin její matky Rosy, kde všichni sní kontaminované žloutkové věnečky, kromě Miry, která ho za trest nedostala. Celá rodina ji zemře na tyfus, Miry se ujme Ivana a Jaroslav. Tam ji šikanuje Ida s Gustou a snaží se ji vyhnat z domu. Po čase se vrátí Hana z nemocnice a ujme se jí. Mira vyrůstá s Hanou, která neprojevuje žádné city, pořádně se o ní neumí postarat. Kvůli její bezcitnosti se Mira rozhodne zůstat o svých třináctinách na půdě svého starého domu. Když se vrátí, zjistí, že na ni Hana celou noc čekala a bála se o ni, uvědomí si její city. Posléze se seznámí s Gustou, do kterého se zamiluje a s ním také otěhotní. Vezmou se.
2) 1933-1945
Vypravěčem je Mira. Vypráví o dospívání Hany a Rosy. Zmiňuje politickou situaci, postavení Židů, postupné ubírání práv Židů. Matka dívek přemýšlí o emigraci do Anglie, jenomže Hana v té době měla vztah s vojákem Jaroslavem Horáčkem. Slíbil jí, že si ji vezme a že se o vše postará a nemusí se bát. Ve skutečnosti ji lhal a začal si vztah s Ivanou, která nebyla Židovka. Hana kvůli němu bojkotovala emigraci, později toho litovala. Její matka zařídila Rose úkryt u Karásků, kde se sblížila s Karlem, který ji po celou dobu války skrýval, otěhotněla a na konci války porodila Miru.
3) 1942-1963
Vypravěčem je Hana. Transport matky, Hany a prarodičů do Terezína. V Terezíně se rozdělí, matka jede s prarodiči do Osvětimi a Hana zůstává sama. Učí se žít v koncentračním táboře, potká kamarádku, která ji pomáhá přežít. Najde si občasného milence, se kterým otěhotní, těhotenství skrývá, dokud to jde. Naneštěstí prozradí Lea, což je oba pošle do vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Hana dostane práci, ve kterém je dobrá, nastaví vysokou laťku ostatním, za což ji všichni nenávidí. Nakazí se tyfem a chce skočit na plot do elektrických drátů. Je poslána na marodku, která se uzamkne a nechají ji tam zemřít. Nezúčastní se pochodu smrti a najdou ji vojáci a zachrání. Vrací se domů, cestou i ve svém rodném městě je odsuzována za svůj zubožený vzhled. Není pochopena společností, stáhne se do sebe, Hana nemá smysl života, dokud není nucena ujmout se Miry. Ke konci, kdy k ní přijdou Gusta s Mirou oznámit jejich manželství a že čekají dítě, je Hana aspoň šťastná a těší se na miminko, kvůli kterému chce žít.
Moudré myšlenky z knihy
„O minulosti musíme vědět co nejvíc, abychom neopakovali stále stejné chyby. Jednotlivé události spolu vždycky nějak souvisí, zapadají do sebe a vyúsťují v další dění. Jen pochopení souvislostí je cestou, jak se může lidstvo pohnout dopředu.“
Zajímavosti:
- inspirováno skutečnými událostmi, konec díla nevyznívá tragicky
