Harold Pinter – životopis

 

Jméno: Harold Pinter

Přidal(a): David Hampl

 

Anglický autor divadelních her, herec, režisér a také politický aktivista, který odsuzoval především násilí a nesmyslné válečné konflikty. Za svou literární tvorbu obdržel Nobelovu cenu za literaturu.

 

Život

Harold Pinter se narodil v Londýně 10. října 1930 v židovské rodině, jeho otec byl krejčí. Během studií na střední škole se u něj projevil zájem o literaturu a divadlo. Z tohoto důvodu také krátce studoval na Královské akademii dramatického umění. Odmítal jakékoli násilí a války, a z tohoto důvodu dokonce odmítl nastoupit povinnou vojenskou službu.

Do literatury vstoupil jako básník, své verše nejprve uveřejňoval pod pseudonymem Harold Pinta. Kromě psaní se od konce čtyřicátých let věnoval také herectví, kde rovněž používal pseudonym, v tomto případě David Baron. Jako herec působil nejen v Anglii, ale také v Irsku, později se stal i režisérem. Pracoval například jako režisér ve slavném National Theatre.

V sedmdesátých letech se stále více začal zajímat také o politiku. Impulsem pro jeho aktivní vstup do politiky byl atentát na chilského prezidenta Salvatora Allende roku 1973. Do konce života byl poté politicky aktivní, vystupoval a odsuzoval nejrůznější vojenské zásahy a válečné konflikty. Za tuto svou iniciativu získal později velké množství nejrůznějších ocenění. Za jeho zásluhy mu dokonce měl být udělen šlechtický titul, on ho ale ze skromnosti odmítl. Některé jeho názory byly poměrně odvážné a provokativní, odsuzoval nejen některé kroky britské vlády, ale také invazi do Afganistánu a Iráku či bombardování Jugoslávie. Amerického prezidenta George Bushe považoval za masového vraha, podporoval osvobození Slobodana Miloševiče.

Mimo této pacifické činnosti se ale i nadále věnoval literatuře, psal své vlastní divadelní hry, ve kterých byl patrný vliv absurdního dramatu. Za své literární vzory považoval především Samuela Becketta a Franze Kafku. Za jeho dílo mu byla v roce 2005 udělena Nobelova cena za literaturu. Jeho velkým koníčkem byl kriket, byl nejen jeho nadšeným fanouškem, ale také předsedou Gaieties Cricket Clubu. Harold Pinter zemřel 24. prosince 2008 v Londýně.

 

Dílo

Mezi hlavní motivy divadelních her Harolda Pintera obecně patří především strach, vina, výčitky a touha. Velmi originálně pracuje i s jevištní symbolikou a jazykem, kdy verbální komunikace se stává nemožnou a je nahrazena řečí nejrůznějších gest a násilí.

Narozeniny

Velmi sugestivní dramatický text z roku 1957, který je považovaný za Pinterovu první komedii hrozby či komedii hororu. Pinter zde velmi originálním způsobem pracuje se strachem z násilí a terorismu, kterému v našem moderním světě musíme čelit. Hororové prvky se v textu střídají s groteskností a absurdním komičnem. Na konci šedesátých let v souvislosti s uvolněnou atmosférou v Československu tuto hru hrál i pražský Činoherní klub.

Pařník

Groteskní hra z roku 1958, která popisuje jednu zbytečnou, absurdní, blíže neurčenou instituci. Děj, který slouží pouze jako jakési pozadí pro odkrytí hlubšího významu této hry, se vztahuje k řediteli této instituce, který musí řešit nečekanou komplikaci v souvislosti s vyšetřováním, kterému čelí po smrti jednoho z pacientů a rovněž v souvislosti s těhotenstvím jedné z pacientek.

Správce

Divadelní hra, která je považována za jedno z vrcholných dramat herolda Pintera, vyšla v roce 1959. Hra je zajímavá tím, že existuje mnoho způsobů její interpretace a mnoho možností, jak ji pochopit. V minulosti byla hra podrobena mnoha interpretacím, byla vykládána jako hra o pádu člověka, o jeho vyhnání z ráje či jako morální výklad o zlu ukrytém v člověku. Podle autora je hra jakýsi pokusem zachytit lidskou snahu o to, uchytit se v tomto světě, najít si své místo.

Návrat domů

Hlavním hrdinou tohoto dramatu je americký univerzitní profesor jménem Teddy, který po mnoha letech společně se svou manželkou přijíždí na návštěvu ke své rodině do Londýna. Návštěva odkryje deformované a nefunkční vztahy, které mezi členy rodiny jsou a které mají zároveň být jakousi alegorií na absurditu současného světa. Hra měla premiéru v roce 1964.





Další podobné materiály na webu:

    Prohledali jsme rozbory knih, slohovky, životopisy a všechnu další literaturu, ale nic jsme nenašli :-(.