Hřbitovní kvítí – rozbor díla k maturitě

 

  Kniha: Hřbitovní kvítí

  Autor: Jan Neruda

  Přidal(a): Markét

 

Napsal: Jan Neruda

-český básník, prozaik, novinář a umělecký kritik

-žil v letech 1834-1891

-narodil se do chudé rodiny na Malé Straně

-vystudoval gymnázium a poté studoval práva a filozofii

-od roku 1860 pracoval v redakci deníku Čas, Hlas, později také Národní listy

-cestoval-navštívil Německo, Itálii, Francii a Egypt

-celý život bez trvalé lásky

 

Díla:

Kniha veršů, Písně kosmické, Balady a romance, Prosté motivy, Zpěvy páteční, Povídky malostranské, Arabesky

 

Nakladatelství: Vydalo nakladatelství Vilém Šmidt v roce 1941.

První vydání vyšlo v roce 1857.

 

-poezie, básnická sbírka

-lyrika, jednotlivé básně jsou číslovány (dohromady 52 básní)

-psáno ve verších, čtyřverší, rým sdružený, střídavý (květem, kloní, světem, roní)

-celá kniha se nese na vlně skepse, pesimismu, beznaděje, zmaru a osamění

-sám Neruda se cítí velmi osaměle, byl skepticky naladěný

-silně na něj dopadala situace ve společnosti, tedy Bachova vláda, na kterou reagoval

-objevuje se tu i sociální otázka, zabývá se chudobou, nedůvěřuje lásce ani lidem

-protest proti pokoře, smutek je tu doplňován pocitem vzpoury proti pokoře

-sbírka nebyla kritiky příznivě přijata, přesto se pokládá za jedno ze základních děl

-Neruda byl považován za nevděčníka a provokatéra

-hlásí se k odkazu Máchy – jeho rozervanosti, liší se ale sociálním podtextem mnohých básní

-sbírka začala být uznávána až v 70. letech

 

-básně zaměřené na smysl poezie (19-23), lásku (24-34), morální status hříchu a nevinnosti (35-38), vztah humoru a smutku (40-43), bláznovství (44-46) a postavení básníka samotného (47-52). Tematické dělení v první části sbírky: „dušičkovou“ náladu vyvolanou hřbitovní atmosférou (1,2), téma chudoby (3-7) a otázky věčnosti, času, trvání či pomíjivosti těla a ducha (8-17). Téma lásky lze dále rozdělit do dvou kategorií -pocit lásky zklamané v duchu Máchova romantismu a obavy z podlehnutí milostnému citu, ztráta lásky. Toto členění se vysvětluje nestálostí Nerudova milostného života, především problémy ve vztahu k Anně Holinové.

 

-inspirací pro vznik sbírky byla smrt autorova přítele Antonína Tollmanna, jemuž je věnována

-jazyk spisovný, složitý pořádek slov

 

Úvodní báseň

-o Antonínu Tollmannovi

-začíná uvedením do hřbitovního prostředí, kde je pochován už čtvrtým rokem jeho přítel

-poté poprosí hrobníka, aby mu ukázal, kde jeho přítel leží, dozví se, že měl problémy v lásce, což Neruda považuje za příčinu smrti

 

„A jak umřel?“ –

„Puklo mu srdce,

že mu oplatila lásku nevděkem“

 

-následující část ukazuje povrchně povahu zesnulého- idealista, který na to doplatil

 

„a tvé oko nad zbořeným světe

idealův hořkou slzu roní“

-nakonec vzpomíná na společně strávený čas, vyjadřuje kontrast povah a také to, že se opět setkají

 

„Líhávali na jednom jsme loži

a tys horlil pro mou netečnost,

kdežto bažit po tvých ideálech

vadila mně pouhá skutečnost.

 

XV

-nadsázka a černý humor: „Odkud, bratře?“ – „Z lebky básníkovy.“

-setkání 2 červů- jeden přilezl z básníkovy lebky a druhý z lebky učence

– zjistili, že je stejná, jako kteréhokoli jiného člověka:

 

„Myslím, bratře, že ti geniové

jsou jak ona pod sklenicí svíce;

posvítí-li jiným se tnou brodícím,

nezbyde jí samé nic pak více.“

 

XXI

– reaguje na ryze české prostředí a bere inspiraci z české lidové písně

-věnována Erbenovi, přiznává mu velké sympatie a obdiv k jeho dílu

 

„oblaků chtít rychlost spíšit,

toť by bylo rozumnější

nežli tvoje, pěvče Erbene,

písně chtít snad písní opěvovat“

 

XXX

-velmi živá, melodická a lehce výsměšná kritizující tehdejší společnost, její přetvářku

-psána s ironickým podtextem

„Druhý den se dělili

o mých zámkův devět,     // byly nevděčné, stěžovaly si

že jsem málo zůstavil,

nadělali klevet.

 

„Komu že mou bývalou

milenku dá máma?“ –

„O tu já se nestarám,        // přímá řeč

postará se sama.“

 

Další citace:

Personifikace: „Porodila rosa kvítek malý”

Ironie: „radostí snad, že ti množství lidstva/ pro hřbitov už tase dozrává…“

-přemýšlí nad tím, kde se na takovém neveselém místě, jako je hřbitov, vzaly květiny. Dochází k závěru, že květiny symbolizují nenaplněné naděje mrtvých

„Snad ho sázela zde lidské ruka?

ba spíš myslím, že to pohrobená

láska jest i její druhá muka.“

 

Vlastní názor:

Přesto, že je sbírka velmi pesimisticky laděna, velice se mi líbila. Téma je sice velice smutné, ale neodmyslitelně patří k životu. Zaujal mě způsob, jakým se Neruda vyjadřoval. Chápu, že byl odsuzován, některé pasáže jsou možná trochu přehnané. I tak se mi tato sbírka četla nejlépe. (četla jsem ještě Zpěv páteční a Balady a romance)





Další podobné materiály na webu: