Kniha: Iduščiny květiny
Autor: Hans Christian Andersen
Přidal(a): Jana Plecháčová
Hans Christian Andersen (1805 – 1875)
- rodiště – Fyn, Odense, Dánsko
- pohádky byly jeho slávou
- velmi nelibě nesl, že oblíbené jsou pouze jeho depresivní pohádky
- ve své tvorbě se vypořádával s odlišností a jinakostí
- chtěl být básníkem, dramatikem, loutkohercem a zpěvákem, ale nic z toho se mu nějak výrazně nepodařilo
- chudé poměry nazýval skvrnou na svém původu
- otec – velmi nemocný švec, matka – negramotná pradlena, starší než otec, starší nevlastní sestra – prostitutka, děda – blázen a žebrák, kmotr – vrátný z chudobince
- nesnášel boháče, ale chtěl být jedním z nich, aby mohl zapadnout, nechtěl dopadnout jako jeho příbuzní
- měl absolutní záchvat paniky, když se ho někdo zeptal, jakého je původu, mimo toho nesnášel i chudáky, jelikož mu připomínali jeho vlastní rodinu
- kariéru v psaní začínal v roce 1822 a ukončil ji v roce 1872, pohádky se staly úspěšnými až v roce 1845
Hans Christian Andersen je klíčovým představitelem dánského romantismu. Jeho tvorba, ačkoliv je známá především díky pohádkám, nese typické romantické rysy: důraz na cit, individualitu, fantazii a často i melancholii a tragiku.
Díla:
- Pohádky:
- Cínový vojáček
- Císařovy nové šaty
- Čarovná truhlice
- Křesadlo
- Malá mořská víla
- Děvčátko se sirkami
Rozbor: Iduščiny květiny
- Literární žánr: autorská pohádka. Na rozdíl od lidové tvorby, která je anonymní a šíří se ústně, je zde autor znám a příběh je jeho originálním výtvorem, což je pro Andersena typické. Ida je malá holčička, které student vypráví, že květiny mají svůj vlastní ples.
- Literární druh: epika
- Námět: ples, květiny, vyprávění, tanec, líbivost
Hlavní myšlenka díla:
Pohádka zkoumá hranici mezi dětskou fantazií a realitou, oslavuje nevinnost a sílu představivosti. Zároveň se dotýká tématu pomíjivosti a přirozeného cyklu života a smrti, což je symbolizováno zvadlými květinami, které musí být pohřbeny. Dílo ukazuje, jak fantazie pomáhá dětem zpracovat i smutné události.
Okolnosti vzniku díla:
- V roce 1833 se vydal na cesty po Evropě – Paříž, Řím, Neapol, Vídeň. Poté vydal první sbírku pohádek. V té napsal jak pohádky, které znal z dětství, tak přidal i svou vlastní tvorbu. Podle historiků se i v pohádkách objevuje jeho utrpení z odlišnosti.
Motivy:
- Čistě pohádkové, v tomhle případě se jedná květiny, které zde plní roli pohádkových v uvozovkách hrdinů.
Kompozice:
- Od začátku do konce je pohádka psaná chronologicky.
Jazyk:
- Klasická i moderní forma.
Jazykové prostředky:
- Jazyk je jednoduchý a srozumitelný, přizpůsobený dětskému čtenáři.
- Personifikace (zosobnění): klíčový prvek díla; květiny se chovají jako lidé – tančí, mluví, mají krále a královnu.
- Přímá řeč: je nedílnou součástí originálního textu a oživuje dialogy mezi postavami (Idou, studentem, květinami).
- Epiteta (básnické přívlastky): např. „ubohé zvadlé květiny“, „krásné květiny“.
- Přirovnání: student přirovnává noční život květin k plesu.
- Využití zdrobnělin: typické pro pohádky, např. „Iduška“, „kytičky“.
Hlavní postavy:
- Ida – malá holčička, která je velmi zvědavá a touží vidět ples pro květiny.
- Student – vypráví Idě o tom, jak mají květiny svůj ples, co tam dělají, jak u toho vypadají.
- Hyacinty a tulipány – seskočily z květináčů a tančily na plese.
- Lilie – hrála na klavír na plese.
- Modrý kosatec – probudil nemocné květinky.
- Starý kominíček – měl uražený ret a ukláněl se květinám.
- Pomlázka s voskovým panáčkem – na pomlázce seděl voskový panáček a oba dva tančily, do toho panáček ještě křičel a měnil se v tlustého pana radu.
- Žofie – milovaná panenka Idy, tu probudil kominíček a ona také tančila.
- Kominíček probudil panenku Žofii a požádal ji o tanec.
- Ostatní panenky když Žofie spadne, seběhnou se k ní a starají se. jestli se neuhodila.
- Květiny – plno dalších druhů květin, které přišly na ples v čele s růžemi, což byl král a královna květin.
- Jonas a Adolf – bratranci Idy, kteří se zúčastnili pochovávání květin.
Časoprostor:
- Čas: není určen
- Místo: Zahrada, dům rodičů Idy.
Obsah díla:
- Ida a student si povídají. Student jí vypráví o plese květin. Ida jeden takový ples večer vidí a druhý den musí pochovat zvadlé květiny.
- V pohádce vystupuje malé děvče jménem Ida a u ní je student, který jí vypráví fantazie o květinách, které mají svůj vlastní ples.
- Idu zajímá, jestli by to mohla vidět, když tančí květiny, student jí přitaká, že ano, ovšem bývá to pozdě v noci, musela by vydržet.
- Ida se tedy rozhodne, že se podívá, jak její milované květiny tančí na svém vlastním plese.
Inspirace daným literárním dílem a přijetí díla:
- Vliv na dané dílo: Inspirace přišla z dětství, ale jen u některých pohádek. Většina byla jeho vlastní tvorba.
- Inspirace dílem: Pohádka byla několikrát animovaně zpracována, například v rámci dánských nebo japonských animovaných seriálů o Andersenových pohádkách. Existuje tedy více animovaných verzí, ačkoliv nejsou tak známé jako u jiných jeho děl. K dispozici jsou také četné audio verze.
Reakce na dílo:
- Uvádí se, že byla přeložena do více než 125 jazyků jako ostatní autorovy pohádky. Pohádka je hodně neznámá, kritiky nejsou doloženy.
