Ignát Hermann – životopis

 

Jméno: Ignát Hermann

Přidal(a): David Hampl

 

Spisovatel a novinář, který je patrně nejvýznamnějším představitelem tak zvaného městského realismu v české literatuře poslední třetiny devatenáctého století. Svým stylem a tématy je často srovnáván s Janem Nerudou, především s jeho dílem Povídky malostranské. Často je považován za tvůrce tak zvaného pražského románu.

 

Život

Ignát Hermann se narodil 12. srpna 1854 v Horním Mlýně u Chotěboře ve východních Čechách. Později se rodina usadila v Hradci Králové, kde jeho otec pracoval jako advokátní písař. Po neúspěšném studiu na gymnáziu se Ignát Hermann se vyučil kupcem a stal se obchodním cestujícím, později rovněž pracoval jako písař v advokátní kanceláři a začal se věnovat také psaní literatury, především drobných povídek.

Na konci sedmdesátých let devatenáctého století redigoval časopis Paleček, jehož vydavatelem byl Jan Otta, manžel Hermannovy sestřenice. Později založil vlastní humoristický časopis jménem Švanda dudák a stal se rovněž redaktorem v Národních listech. Velmi aktivním byl i v souvislosti s tehdejšími kulturními a osvětovými spolky a organizacemi, například Umělecká beseda, Akademie věd a umění či Světozor. Nejvíce ceněn je především jeho sociální román s prvky naturalismu U snědeného krámu a humoristické romány o rodině Kondelíků. Postava mistra Kondelíka je někdy chápána jako určitý český prototyp bodrého a laskavého člověka, který ale zároveň není příliš inteligentní.

Některá svá raná díla Ignát Hermann publikoval pod pseudonymy, například Švanda či Ypsilon. Velmi obdivoval dílo Jana Nerudy a k vydání rovněž připravil poslední sbírku Jana Nerudy Zpěvy páteční, která vyšla po jeho smrti v roce 1896. Zajímavostí je, že ve dvacátých letech dvacátého století se aktivně zapojil do kampaně proti stavbě pražské zoologické zahrady, v některých svých povídkách ji dokonce zesměšňoval. Ignát Hermann zemřel 8. července 1935 v Řevnici.

 

Dílo

U snědeného krámu

Vrcholné dílo Ignáta Hermanna, sociální román z pražského kupeckého prostředí, který líčí smutný osud kupce Martina Žemly. Hlavním hrdinou je naivní a důvěřivý Martin Žemla, který si splní svůj sen a otevře svůj vlastní krámek. V obchodě se mu daří, a tak se stává majetným. Bohužel se ale obklopí přáteli, kteří ho pouze využívají, a zároveň se špatně ožení. Manželství je nešťastné a Martin Žemla nachytá svou ženu při nevěře, zároveň krámek špatně prospívá. Když zjistí, že by se měl stát otcem cizího dítěte a zároveň, že jeho krám je na mizině, spáchá sebevraždu, otráví se. V knize byla často spatřována podoba s Nerudovou povídkou Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku. Román vyšel prvně roku 1890 a již roku 1933, tedy ještě za Hermannova života, byl podle tohoto románu natočen i stejnojmenný film.

Otec Kondelík a ženich Vejvara a Tchán Kondelík a zeť Vejvara

Dvojice humoristických románů z pražského prostředí na přelomu devatenáctého a dvacátého století, ve kterých Hermann zachytil obraz typického českého maloměšťáka. Pan Kondelík je malíř pokojů a zároveň vážený pražský měšťan. Jeho dcera naváže známost s magistrátním úředníkem Františkem Vejvarou, ale pan Kondelík je zásadně proti a s tím souvisí celá řada úsměvných situací. Nakonec vše končí svatbou. Na první díl z roku 1898 pro velkou úspěšnost u čtenářů Hermann navázal volným pokračováním Tchán Kondelík a zeť Vejvara v roce 1917.

Pražské figurky

Sborník povídek a drobných próz z pražského prostředí z roku 1895. Jednou z povídek je i povídka Sudička, která nese typické znaky Hermannových povídek obecně, tedy dokonalá vnější i vnitřní charakteristika postav, dobré popisy prostředí a atmosféry či dokonalá schopnost zachytit rozhovor. Hlavním tématem této povídky je kritika nesmyslného pomlouvání.

Z pražských zákoutí

Soubor povídek z roku 1907 z různých zajímavých míst Prahy s jejich typickými obyvateli.