Jméno: Sociální román
Zařazení: Literární pojem
Přidal(a): David Hampl
Sociální román byl jedním z typických žánrů světové i české literatury poslední třetiny devatenáctého století, ale autoři se k němu vraceli i ve století dvacátém. Pro sociální romány je typické zachycení určitých sociálních problémů, především sociální nerovnosti a chudoby.
Základní znaky sociálního románu
Dějovou linií sociálních románů je popis každodenního života a problémů lidí z nižší společnosti, především dělnické třídy v prostředí průmyslové výroby a továren ve městech. Dalším důležitým znakem sociálních románů je skutečnost, že kromě funkce umělecké, mají tyto romány často ještě funkce další, především dokumentární a agitační. V mnoha dílech se objevuje také více či méně skrytá kritika poměrů, ve kterých tyto společenské vrstvy musí žít, zejména špatné sociální a pracovní podmínky, nedostatek vzdělání, špatné hygienické a zdravotní podmínky, vykořisťování ze strany majitelů továren a podobně.
Významné sociální romány a jejich autoři
Jeden z prvních světových sociálních románů je Germinal francouzského spisovatele Émila Zoly. Název románu je odvozen od jarního měsíce francouzského revolučního kalendáře, ve kterém došlo ke vzpouře horníků. Hlavní dějovou linií románu je vylíčení střetu hornických dělníků s vlastníky dolů. Nevyhovující sociální prostředí, v němž se události odehrávají, je spojené s neustálým strachem o život, hladem, namáhavou prací a špínou. To vše má negativní vliv na charaktery i vzhled lidí, sociální prostředí determinuje postavy horníků.
V české literatuře je za tvůrce sociálního románu zachycujícího život dělníků považován Gustav Phléger- Moravský, například svým románem Z malého města. Třídílný román čtenáře zavádí do nepříznivého prostředí textilní továrny, kterou líčí jako místo, které ničí psychický i fyzický stav člověka. Dalším autorem sociálních románů na konci devatenáctého století byl Jakub Arbes, který popisuje továrnu a špatné poměry dělníků například ve svém románu s názvem Štrajchpudlíci. Velký rozvoj společenského románu nastal poté ve třicátých letech dvacátého století, kdy mezi nejvýznamnější díla patřil například román Siréna Marie Majerová, líčící osudy dělnické třídy na Kladensku, román Lidé na křižovatce Marie Pujmanové, který zachycuje českou společnost od konce první světové války do hospodářské krize, či Anna proletářka Ivana Olbrachta.
