Kniha: Iluminace
Autor: Jean Arthur Rimbaud
Přidal(a): Kikca358<>yahoo.cz
Literární druh – Lyrika
Literární žánr – Próza
Místo a doba děje – Jde o básně z počátku a 1. poloviny 70. let – století, kdy bylo autorovi 16-19 let.
Obsah:
Obsah celého poetického souboru, ať už Sezóny v pekle či Iluminace, si je dost podobný. Autor v něm poukazuje na zvíře, jenž se ukrývá v každém člověku a na jednoduchost jeho zneužití. Ve svých dílech obvykle nejprve opovrhuje vším a nakonec sám sebou. V kapitole „Záblesk“ zazní věta: „nic není marné, za vědou akupředu“,přičemž se ze začátku projeví lenivění člověka. Jeho odpor ke všemu novému, který nakonec vystřídá vira ve změnu. Na konci zmiňovaného „záblesku“ se také píše: „Ne! Ne! Nyní se bouřím proti smrti. Práce se zdá příliš lehká pro mou hrdost; moje zrada světa by byla příliš krátkým trápením. V poslední chvíli bych zaútočil vpravo vlevo…“ Což přímo poukazuje na to, že Rimbaud zaujímal pozitivní postoj k revoltě a změnám ve společnosti, kterou opovrhoval a hnusila se mu.Každá báseň si ke svému pochopení vyžaduje jiný klíč. V Rimbaudových básních v próze můžeme nalézt např.: záznamy snů a halucinací, někdy i záměrně vyvolané narkotiky (např. Jitro opojení či Dětství), ohlasy dětství, rodného kraje, impresionistické vidění krajiny (např. Úsvit), ohlasy bouřlivých vztahů k Verlainovi,dobrodružství z Rimbaudových cest (např. Města, Metropolitní),odpor ke křesťanské výchově a obřadům (např. Podívaná), sarkastický výsměch kolonialismu: (např. Demokracie), rozhořčení sociální bídou, sociální vizionářství (báseň Génius). V úvodní básni Po potopě je naznačena marnost i úžasnost bytí ve světě po bouři (možná symbolický obraz revoluce, prožité války), nutnost potopy, která bude neustále udržovat svět v okamžiku zrodu i rozvíjení:
Jazykové prostředky
- Někdy používá věty, ale jindy napíše jen výčet jakýchsi obrazů; někdy se v jedné básni vyrojí celá řada odborných výrazů; často se objevují řečnické otázky a zvláštní spojení slov.
Kompozice – Chronologická
Kontext :
-Skupina francouzských básníků poslední třetiny 19.stol.
-Dráždili měšťáky svou tvorbou i způsobem života
-Byli to bohémové (nechtěli být omezováni žádnými nařízeními, chtěli si prožít život naplno, žádali pro sebe absolutní svobodu, nevydrželi v žádném zaměstnání, tuláci a často propadali alkoholu)
-Svou tvorbou ovlivnili podobu moderní poezie
-Kladli důraz na netradiční pojetí tvorby a na neobvyklou životní zkušenost
-Do češtiny přeložil až Vrchlický
-Sbírka Květy zla
-Musel zaplatit pokutu za nevhodnost sbírky, čtenářům vadilo, že velmi otevřeně líčil své intimní zážitky a záměrně psal o záporných věcech (nuda); krásu spatřoval v krutosti života, smrti, nudě a zmaru
-Název = oxymóron (nelogické spojení) – květy jsou krásné – zlo ošklivé
-Báseň-Mršina(Zdechlina)- obraz rozkladu a hniloby (mršina na okraji cesty), představuje si svou milou po smrti a slibuje jí, že i tak ji nepřestane milovat
-Pohyboval se mezi dvěma světy-úřednickým povoláním a manželstvím, bohémským životem a toulkami s Rimbaudem, pěšky jako tulák procestoval skoro celou Evropu, byl vězněn
-Sbírka Písně beze slov
-Jeho verše připomínají hudbu, protože kladl důraz na rytmus a melodii
-Zachycuje náladu okamžiku
-Báseň Podzimní píseň-Existují desítky různých překladů do češtiny, zachycena melancholie, ale i barevnost podzimu
–Arthur Rimbaud
-Byl údajně velmi talentovaný („zázračné dítě“, „božský rošťák“), často utíkal z domova údajně kvůli sporům s velmi přísnou matku a s Verlainem se toulal po Evropě, v dospělosti se usadil jako obchodník v Africe, ale onemocněl a předčasně umírá, veškerá jeho tvorba vznikla mezi 15. a 19. rokem jeho života
-Iluminace, Sezóna v pekle -kritizuje měšťáky, církev, falešné vlastenectví
-Báseň Opilý koráb-Obraz lodi v bouři, která nachází útočiště v přístavu, básník (loď), který je zmítán společností (bouře), nachází útočiště v psaní poezie (přístav)
-Snová báseň-V době, kdy ji psal ještě neviděl moře
-Pro Rimbaudovu poezii je typický osobní prožitek a fantazie; propracovaná zvuková stránka verše
