Téma: Jak napsat líčení?
Zařazení: Slohové práce
Přidal(a): Nikola Strnadová
Slohový útvar líčení by se dal charakterizovat jako popis, avšak s prvky autorových pocitů, které zde rozhodně nesmí chybět. Pozor, abyste si líčení nespletli s úvahou, to je zase něco jiného. Neměli byste se ve své práci zaměřit na to, jak daná věc vypadá, nebo by vypadat mohla. Líčení je o tom, jak věc vypadá podle vás.
Citově zabarvená slova
Běžná slova byste měli používat tak, aby měla básnický podtext. Toho dosáhnete tak, že slova citově zabarvíte, pohrajete si s nimi. Pak může vyznít obyčejná a nezajímavá věta úplně jinak. Jako příklad si uvedeme větu: „ V létě svítilo sluníčko, které díky svému pálení roztavilo asfalt.“ Na první pohled ničím nezajímavá věta. A nyní pro srovnání ta samá věta, akorát citově zabarvená: „ Krásný letní den byl okouzlující zejména díky zlatým paprskům slunce dopadajícím na temně černou silnici, která díky těmto paprskům začínala tát a vzdala se tak své fádní podoby.“ V druhé ukázkové větě si už můžeme všimnout, že do popisu dal autor kus sebe. A pokud se vám podaří poskládat takto citově zabarvené věty, pak jste vylíčili danou situaci podle vašich pocitů.
Vytvořte celek
Kromě citově zabarvených slov má tento slohový útvar ještě jedno pravidlo – sestavit jednotlivé dílky do jednoho celku. Neznamená to, že musíte věc, kterou líčíte, vnímat hned jako celek. Raději se zaměřte na postupné vnímání jednotlivých věcí. Úkolem líčení je vlastně „okecat“ to, co vidíte. Nemůžete říct, že támhle stojí rozpadlá budova, ale že tato budova je velmi zajímavá a vypadá takto, protože se o ni nikdo dlouhá léta nestaral. Avšak pozor na to, aby se z vašeho líčení nestal kýč. Všechno má své hranice. Rada je jasná, nebojte se líčení a zkrátka popisujte všední věci zcela nevšedním pohledem.
