Její pastorkyňa - rozbor díla (5)

Kniha: Její pastorkyňa

Přidal(a): Mikuláš Paraska, Michal

Život autorky: Gabriela Preissová

Gabriela Preissová (1862-1946) – česká spisovatelka a dramatička; významná představitelka realismu; narodila se v Kutné Hoře -> od r. 1871 vyrůstala u své tety v Praze (zde měla možnost potkat některé slavné české spisovatele a spisovatelky) -> poté žila v Hodoníně -> r. 1880 se vdala -> cestovala do Ruska a Haliče (dnešní část Polska a Ukrajiny) -> chvíli žila také u rakouského Klagenfurtu -> r. 1897 se zpět přestěhovala do Prahy -> po smrti manžela se znovu provdala -> odstěhovala se na území dnešního Chorvatska -> cestovala i do Itálie a Francie -> za 1. světové války se zastala ruských zajatců, za což byla obviněna z velezrady -> meziválečné období trávila střídavě v Praze a na Třeboňsku -> r. 1925 se stala členkou České akademie věd a umění -> zemřela v 84 letech v Praze, je pochována na Vyšehradě; ZAJÍMAVOSTI: mimo jiné působila jako dramaturgyně v Národním divadle v Praze

Vlivy na dané dílo:

vlastní cesty po moravském Slovácku

Vlivy na její tvorbu:

zkušenosti z cest po Rusku

Další autorčina tvorba:

její tvorba je ryze realistická až kriticko-realistická, často kritizovala vliv bohatých lidí, zaměřovala se na zobrazení života obyčejných lidí na venkově; DRAMA: Gazdina roba (tragédie); OSTATNÍ DÍLA: Čeledín a dcera ze statku; Obrázky ze Slovácka; Talmové zlato; Obrázky z ruské pouti

Inspirace daným literárním dílem (film, dramatizace, aj.):

FILM: Její patorkyňa (čs. TV film; 1983) – hrají: Veronika Žilková, David Prachař, Marek Vašut, aj.;
OPERA: Její pastorkyňa (opera Leoše Janáčka; 1904) – velice známá i v zahraničí, pozvedla zájem o samotnou divadelní hru, která sama velký úspěch nezaznamenala

Jak dílo inspirovalo další vývoj literatury:

tato hra měla (spolu s Gazdinou robou, další autorčinou hrou) za následek rozšíření realismu na české divadelní scéně

Společensko-historické pozadí vzniku

Politická situace (mocenské konflikty, aj.):

mohutný hospodářský rozvoj (po roce 1865); 1. otevření Národního divadla v Praze (1881); 2. otevření Národního divadla po předchozím požáru (1883); americká expanze do Karibiku a Tichomoří (80. a 90. léta 19. století)

Základní principy fungování společnosti v dané době:

strach obyvatel z rakousko-uherské tajné policie

Kontext dalších druhů umění:

HUDBA: Antonín Dvořák (1841-1904)
MALBA: Alfons Mucha (1860-1939); Mikoláš Aleš (1852-1913); Vojtěch Hynais (1854-1925) – autor opony Národního divadla
SOCHAŘSTVÍ: Josef Václav Myslbek (1848-1922)

Kontext literárního vývoje:

na české divadelní scéně tvořili např. bratři Mrštíkové (Maryša), známá prozaická díla tvořil např. Alois Jirásek (Staré pověsti české)

LITERÁRNÍ KRITIKA

Dobové vnímání díla a jeho proměny:

hra po svém uvedení nezaznamenala příliš velký úspěch -> až později začíná být vnímána jako jedno z nejlepších autorčiných děl

Dobová kritika díla a její proměny:

literární kritika autorce vyčítala, že realistické zobrazení prostého lidu v jejích hrách je až příliš kruté

Rozbor díla: Její pastorkyňa

LITERÁRNÍ TEORIE

Literární druh a žánr:

realistická divadelní hra (drama) – tragédie (vážná až tragická forma divadelní hry) z venkovského prostředí

Literární směr:

premiéra hry se konala r. 1890 (v letech 1929-30 přepsáno autorkou do románové podoby); realismus

Slovní zásoba:

použitý jazyk je spisovný, obsahuje prvky ze slováckého dialektu (dialektismy – např. “mamičko” nebo “jizba”), je zároveň mírně zastaralý (přechodníky)

Text:

v textu nalezneme věrné popisy venkovského prostředí a místních zvyků – text je členěn do dialogů mezi postavami, převažuje tedy přímá řeč

Kompozice:

hra je rozdělena na 3 dějství – dále se dělí na jednotlivé výstupy

Prostor:

hra se odehrává v oblasti Slovácka (na Moravě)

Čas:

konec 19. století

Inscenace:

hra byla inscenována např. ve Státním divadle v Brně (1972), v současnosti např. ve smíchovském Švandově divadle (2008)

Význam sdělení (hlavní myšlenky díla):

kritika venkovských poměrů (předsudky, pomluvy, apod.); síla pravé a nefalšované lásky

Postavy:

JENŮFA: pracovitá dívka a hezká dívka
LACO: upřímně miluje Jenůfu; je trvdohlavý, ale dobrosrdečný; pro svou lásku by udělal cokoli
ŠTEVA: Jenůfu chce pouze kvůli jejímu půvabu; bojí se zodpovědnosti; jeho láska k Jenůfě není upřímná
KOSTELNIČKA: je nevlastní matkou Jenůfky, ale stará se o ni jako o vlastní; v dobrém úmyslu zabije její dítě; aj.

Děj:

3 dějství, mezi nimi pauza 1 rok a 3 měsíce:

Ve mlýně hospodaří Števa a Laco, vypomáhá jim Jenúfa (Z toho pozdvižení, že ji kostelnička nechala vypomáhat u dvou chlapců). Števa byl předvolán k odvodu, Jenúfka má strach, že ji snoubence odvedou. Laco Jenúfu skrytě miluje, možná by si i přál, aby byl Števa odveden. Števa odveden nebyl, a vrací se s rychtářem napitý a v dobré náladě, rozhazuje přitom peníze, platí muziku a rychtářovi i pití. To se nelíbí kostelničce, které to připomíná chování jejího manžela, s kterým poté měla těžký život. Proto dá Števovi ultimátum – musí vydržet rok bez pití, aby se mohl o Jenúfu ucházet. Poté je Jenúfa v jednu chvíli s Lacou o samotě, Laca si prohlíží nůž. A pak chce Jenúfu políbit, přitom nechá nůž omylem otevřený, Jenúfa uhne jeho polibku, ale přitom si pořeže tvář o nůž. Z díla jsem nepochopil, zda to byl, či nebyl Lacův záměr (názory se též rozcházejí).

Přichází druhé dějství, zde se dozvídáme, že po zranění o Jenúfu ztratil Števa zájem a nabrnklk si rychtářovu dceru – Karolku, a také to, že Jenúfa byla se Števou těhotná. Aby nebyla na vesnici pohroma, že se stane svobodnou matkou, ukryla ji Kostelnička do komory a rozhlásila, že Jenúfa odjela do Vídně ke dvoru. Pak se dítě narodí, Kostelnička věří, že dítě nepřežije, že je slabé, v tom se ale mýlí. Nezbývájí tedy, než zavolat Števu a ukázat mu jeho potomka. Kostelnička doufá, že Števu obměkčí a on se veze Jenúfu. Ten dojde, slíbí, že na dítě bude platit, ale stále si chce vzít Karolku. Kostelnička nechce nechat Jenúfu samotnou, má strach, že by spáchala sebevraždu (už se o to neúspěšně pokusila) a pozve Lacu, ten říká, že Jenúfu bezmezně miluje. Když mu, ale Kostelnička řekne, že má dítě se Števou, Laca z rozhodnutí couvne. Kostelnička, proto zalže, že dítě zemřelo. V tom případě je ochoten Laca si Jenúfu vzít. Jenúfa zatím o ničem neví, Kostelnička jí dala odvar z maku, aby se po těžkém těhotenství a psychickém vyčerpání pořádně prospala.

S Lacou tedy domluva platí, jenomže co s dítětem? A tak kostelnička, čestná žena, v zájmu zachování své vážnosti a vážnosti své pastorkyně dítě odnese k řece a hodí pod led. Dítě nevydá ani hlásku. Jenúfa o ničem neví, vše prospala. Kostelnička jí poté řekne, že dítě bylo slabé, a zemřelo a že Jenúfa vše prospala v horečkách.

Dostáváme se o tři měsíce dále do třetího dějiství, vše vypadá optimisticky – Laca si bude brát Jenúfu a Števa Karolku, jenom Kostelnička je ztrápená tím, co provedla. Chystá se svatba a v okamžiku, kdy chce dát Kostelnička mladému páru požehnání, přiběhne rychtář s novinou, že pod ledem bylo nalezeno dítě. Když ho přinesou, Jenúfa svého synka pozná a přizná, že ho měla se Števou. Dav se chce na Jenúfu vrhnout – že je vražedkyně, ale Laca je zastaví. Mezitím se přizná Kostelnička, že ona je vražedkyně. Kostelnička je odvedena k soudu. V tu chvíli už nikdo nechce slavit. Jenúfa vykáže všechny z obydlí, zůstane jen ona a Laco. Toho chce vyhodit taky, jenže on jí řekne, že ji i tak miluje. Oba se tedy dohodnou na tom, že se z vesnice odstěhují a začnou někde jinde společný život.

SROVNÁNÍ

Srovnání s vybraným literárním dílem:

Gabriela Preissová – Gazdina roba