Kniha: Král Oidipus
Autor: Sofoklés
Přidal(a): Mikra
Sofokles:
- Athénský dramatik, herec, autor antických tragédií narozený v roce 496 př.n.l. Byl to i kněz a politik, pocházel ze vznešené rodiny.
- Zavedl třetího herce a omezil úlohu sboru, ale zvýšil jeho počet z 12 na 15. Napsal 123 dramat, ale dochovalo se pouze 7 tragédií-Antigona, Électra, Král Oidipus, Filoketes, Trachiňanky, Aias, Oidipus na Koloně.
- Jeho díla jsou naopak považována za vzor klasické antické tragédie, z níž později Aristotelés odvodil pravidla tří jednot (děje, místa a času). Sofoklés tedy nemohl Aristotelova pravidla respektovat, protože žil dříve. Hrdinové jeho děl jsou obdařeni ideálními vlastnostmi a jednají zcela samostatně. Bohové vystupují jen zřídka. Vyjádřil jimi hlubokou víru v rozumné a mravní hodnoty člověka.
- Po smrti roku 406 př.n.l. byl prohlášen za héroa.
- Zvyšování dramatičnosti děje, zavedení třetího herce (tzv. tritagonisty), zhušťování a zkracování děje, vycházel ze soudobé politické situace.
Další díla:
-
- Antigona
- Élektra
- Aiás
Rozbor díla: Král Oidipus
Druh a žánr díla:
- Drama-tragédie
V díle je použita Aristotelova zásada tří jednot:
- Čas – děj se musí odehrát během 24 hodin, Místo- děj hry se odehrává na jednom místě, Děj- pouze jeden dějový proud (jedna dějová linie)
Postavy:
- OIDIPÚS- syn Láioa a Iokasty, král, cílevědomý, moudrý, silný
- LÁIOS- otec Oidipa, král
- IOKASTE- matka Oidipa, manželka Oidipa, královna
- POLYBOS- král korintský
- TEIRÉSIAS- věštec, předpověděl celý děj
- KREÓN- švagr Oidipa, který se stal regentem po Láiově smrti a znovu vládl po Oidipově odchodu z Théb
- SBOR
Úloha sboru:
- Naznačení minulosti (co současnému ději předcházelo), Obrací se k bohům, Nahrazuje násilné a erotické scény
Jazyk díla:
- Celé dílo je psáno spisovným jazykem bez použití nespisovných výrazů a slov.
- Dílo je psáno ve starořečtině. České překlady často využívají knižní a archaické výrazy (např. zvíme, svaka, tu věru, rci), aby navodily atmosféru starověkého textu.
Stručné naznačení děje:
Věštba králi Láiovi určí, že ho zabije jeho vlastní syn. Když se syn narodí, přikáže, aby ho pohodili na Kithariónu. Otrok to neudělá, odnese dítě pastýři, který dá dítě Polybovi, jenž ho přijme za své. Oidipús se jednou dozví věštbu a uteče od Polyba, aby ho nezabil (v myšlence, že Polybos je jeho pravý otec). Zabije Láoia holí, aniž by věděl, že je to jeho otec a král. Rozluští záhadu Sfinx a osvobodí Théby. Vezme si Iokasté (jeho matku, aniž by o tom věděl) a stane se králem. Théby začne svazovat mor a Oidipús musí zabít vraha krále Láioa. V hněvu obviní věštce Teirésia ze spiknutí s Kreóntem a propustí ho. Pohádá se s Kreóntem a zjišťuje, že on sám je vrahem. Celou pravdu se dozví od pastýře, který ho před lety dostal do rukou. Když to zjistí Iokasté, tak se oběsí ve své ložnici a Oidipús se oslepí. Usmíří se s Kreóntem a odejde z Théb.
Kompozice:
- Dílo dodržuje klasickou stavbu antické tragédie:
- Expozice: Seznámení s postavami a situací v Thébách (mor).
- Kolize: Oidipus se zavazuje najít vraha krále Láia, aby město zachránil.
- Krize: Oidipus se dostává do sporu s Teirésiem a Kreóntem, objevují se první pochybnosti o jeho původu.
- Peripetie: Zvrat v ději – přichází posel z Korintu se zprávou o Polybově smrti, což Oidipa zdánlivě uklidní, ale následné odhalení ho přivede k pravdě.
- Katastrofa: Odhalení celé pravdy, Iokastina sebevražda a Oidipovo oslepení.
Témata a motivy:
- Osud vs. svobodná vůle: Hlavní téma hry. Oidipus se snaží uniknout svému osudu, ale každý jeho krok ho k němu paradoxně přibližuje.
- Hledání pravdy: Oidipova neúnavná snaha odhalit pravdu o Láiově vraždě i o svém vlastním původu je hybnou silou děje.
- Vina a trest: Otázka, zda je Oidipus vinen, i když jednal nevědomě. Jeho trest (oslepení, vyhnanství) je krutý a vyvolává soucit.
- Motiv slepoty: Hra pracuje s kontrastem mezi fyzickou slepotou (věštec Teirésiás) a duševní slepotou (Oidipus, který nevidí pravdu). Na konci se Oidipus fyzicky oslepí, aby konečně „prohlédl“.
Literární prostředky:
- Dramatická ironie: Klíčový prvek díla. Diváci od začátku znají pravdu (díky znalosti mýtu), zatímco Oidipus zůstává v nevědomosti. To zvyšuje napětí, protože každé Oidipovo slovo a čin má pro diváka dvojí, ironický význam.
Poznámka:
- Oidipús si vypíchl oči, aby se nemohl koukat na hrůzu, kterou způsobil a aby neviděl své rodiče v Hádově říši.
Literatura, která se zabývá osudem někoho z členů Oidipovy rodiny:
- Antigona- Sofoklés
