Jméno: Zásada tří jednot
Přidal(a): David Hampl
Zásada tří jednot, někdy též označována jako pravidlo tří jednot, patří do antické literatury. Týká se tragédií, které vznikaly v attickém období řecké literatury. Zakladatelem této zásady byl velký filozof Aristoteles, který stanovením těchto pravidel ovlivnil mnohé další dramatiky, jako jsou Aischylos, Sofoklés či Euripidés. Díla těchto významných autorů si připomínáme dodnes a znají je všichni studenti, kteří se chystají udělat maturitu z českého jazyka.
Pravidlo tří jednot
Aristoteles stanovil pravidlo tří jednot (nebo chcete-li zásadu tří jednot). Jedná se o:
- jednotu času,
- jednotu místa,
- jednotu děje.
Jednota času je vysvětlována tak, že celá tragédie (veškerý její děj) se musí odehrát během čtyřiadvaceti hodin. Cílem této jednoty je pro diváka zjednodušit děj tím, že se nebude mást příliš mnoha časovými rovinami, a navíc dojde k vytvoření napětí, když se události stanou takto rychle. Jednota místa má podobně jednoduché vysvětlení – celý děj se odehrává na jediném místě. Poslední jednotou je jednota děje a ta stanovuje, že příběh má poměrně jednoduchou linii, do které se vkládá pouze několik málo odboček. Toto má umožnit pro diváka přehlednost, aby se mohl soustředit pouze na hlavní děj.
Byly jednoty dodržovány?
Takto stanovené jednoty byly dramatiky dodržovány, i když ne tak úplně. Někteří potřebovali například povyprávět příběh, který se odehrával v delším časovém období, nebo na více místech. A tak se tito autoři uchýlili k tomu, že do svých příběhů vložili postavu vypravěče. Jednota času i místa tak byla automaticky splněna.
Aristoteles
Aristoteles, zakladatel těchto tří jednot a také schématu tragédií (viz níže), byl významný řecký filozof. Pravidla, která pro tragédii stanovil, uvedl ve svém díle Poetika. Tento nejvýznamnější Platónův žák se podílel na výchově Alexandra Velikého (Makedonského). Dílo tohoto autora bylo poněkud rozsáhlé, a tak bývá odborníky rozdělován podle tradičního uspořádání na logické (První a Druhé analytiky, Topiky, O sofistických důkazech), přírodovědecké (O nebi, O duši, O vzniku a zániku, Fysika, Meteorologie), Metafysiku, Athénskou ústavu, etické a politické (Etika Nikomachova a Eudemova, Politika) a na rétoriku a poetiku.
Tragédie v řeckém dramatu
Tragédie také získaly díky Aristotelovi klasické schéma, které se skládá z pěti částí. První částí je expozice, v rámci, které se divák seznámí s postavami, které v příběhu potká. Druhou část tvoří kolize, kde se poprvé setkáme s problémem. Navazuje krize, to znamená, že problém se stává čím dál větší. Peripetie přináší jistou úlevu, a nakonec katastrofa vyjadřuje, že problém je již ve svém maximálním bodě a je potřeba přinést nějaké řešení.
Deus ex machina
Problém příběhu je již tak veliký, že obyčejní lidé na něj nestačí. A tak přichází na scénu deus ex machina neboli bůh ze stroje, který určí, jak se problém vyřeší. Jedná se o poměrně násilný prvek, nicméně účinný, protože proti hlasu boha nelze protestovat.
