Kniha: Král Oidipus
Autor: Sofoklés
Přidal(a): nell
Rozbor díla: Král Oidipus
- Vydání: 5. století před naším letopočtem (attické období)
- Literární směr: antická tragédie
- Podle Aristotela: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
- Znaky antické tragédie: čerpá z mytologie, hrdinové jsou buď odvážní a stateční nebo krutí a samolibí, dochází ke konfliktům se většími silami (osud, bohové, zákony), končí tragicky (hrdina fyzicky podléhá, ale mravně vítězí), forma: verš, je přítomen chór, děj se nečlení na dějství, (spojení mluveného slova, zpěvu a tance)
- Útvar: divadelní hra, řecké drama (z obřadních her – Dionýsie a Lénaie, 1 hlavní herec, chór 12 – 15, 2 – 3 další herci – vždy muži), Sofokles poprvé používá malované dekorace, zavádí třetího herce (tritagonista) a jeho chór má 15 členů (nejprve byl 1 herec, který byl zároveň dramatikem, pak Aischylos zavedl 2. herce…)
- Dobový kontext: tragédie (Aischylos – Oresteia, Euripídés – Médea, Élektra), komedie (Aristofanés – Žáby, Mír), historická próza (Hérodotos, Thukydides), řečnictví (Démosthenés – filipiky), filosofická próza (Platón – Ústava, Aristotelés – rétorika, poetika), napsal 123 her, dochovalo se 7
|
Řecko |
Řím |
|
Spojeno s kultem a posvátnými místy |
Je kdekoli |
|
Využívá terén |
Je kdekoli |
|
Kruhová orchestra |
Půlkruhová orchestra |
|
Nedělené hlediště |
Sociálně rozdělené hlediště, ženy zpívají a tančí |
- Společenské přijetí: dobré, byl oblíbený (při prvním hraní této hry se ale Sofoklés umístil až na druhém místě za Aischylovým synovcem)
- Autor: byl starořecký athénský dramatik, kněz a politik, válečný stratég, měl dobré vzdělání, nejdřív byl herec, toho ale kvůli slabému hlasu nechal, zavedl třetího herce
- Díla: Antigona (i přes zákaz pohřbí bratra, je odsouzena ke kruté smrti), Král Oidipús, Oidipús na Kolónu (tři thébské hry, jsou tam některé stejné postavy), Élektra (taky)
- Děj: Místo: Théby
- Čas: starořecká minulost
Děj:
Théby jsou sužovány morem. Jejich král Oidipús (z řečtiny oteklá noha) posílá švagra Kréonta do věštírny. Kreon se vrací se zprávou, že město bude zbaveno prokletí, až se zbaví vraha bývalého krále Laia. Oidipús vraha prokleje a zaváže se k tomu, že ho najde. Přivolá si věštce Teiresia, který mu sdělí, ať po vrahovi raději nepátrá. Když Oidipús naléhá, Teiresias mu řekne, že vrahem je on sám. Pobouřený Oidipús obviní Kreona ze spiknutí společně s Teirésiasem. Snaží se nařčení vyvrátit, po promluvách se svou ženou Iokastou, korintským poslem a pastýřem dochází ke zdrcujícímu závěru.
Laiovi bylo vyvěštěno, že ho zabije vlastní syn, který se pak ožení s jeho ženou. Když se jim narodilo dítě, nechali dítě odnést pastýřem do hor s probodnutými nohami, aby tam zemřelo a věštba nemohla být naplněna. Pastýř ho ale dal Korintskému poslovi, protože se mu dítěte zželelo. Tak se malý Oidipús dostal do rodiny korintského krále Polyba. Bylo mu vyvěštěno, že zabije vlastního otce a ožení se s matkou. Aby se věštbě vyhnul, odešel z Korinthu. Cestou se střetl s neznámým cizincem, kterého v návalu hněvu (něco mu řekl) zabije. Poté rozluštil záhadu Sfingy, čímž osvobodil Théby. Díky tomu se stal jejich novým králem a vzal si vdovu zesnulého Laia.
Když vyjde pravda na povrch, Iokasta spáchá sebevraždu a Oidipús si vypíchne oči, rozloučí se s dcerami a odchází do vyhnanství.
Postavy:
- Oidipús – učinil přestupek proti lidské etice, morálce, normám, provinil se bez vlastního vědomí, proti vlastní vůli, přesto ale trpí. Opravdu se provinil jen tím, že zabil muže, který ho urazil a křivě obvinil a urazil Kreona a hlavně Teiresia, který je věštcem a mluvčím ideální etiky, čili i král se k němu musí chovat s úctou. Paradoxem je, že Oidipús se oslepí ve chvíli, kdy prohlédne a pozná pravdu.
O knize:
Drama popisuje, jak silná je moc osudu a to, že člověk je proti ní bezmocný. V případě Oidipa se naplní tím, že se jí snaží vyhnout. Dále popisuje jeho utrpení. Co ale Oidipovi nelze upřít je to, že Théby opravdu zachránil. I za cenu toho, že tím zničí sám sebe.
Děj má rychlý spád, je dynamický, postupně čtenářovi odkrývá pravdu. Zároveň pomocí dialogů jsou analyzovány jednotlivé charaktery postav, především ale ten Oidipův.
I když se činů Oidipús nedopustil vědomě, narušil zásadně rovnováhu řádu světa a společnosti – jako vladař musí zajistit, aby byl tento řád obnoven a aby bylo i do budoucna jasné, že každého bez výjimky za otcovraždu a obcování s matkou stihne krutý trest.
Zpracování:
- Nesčetné množství divadelních zpracování (například v divadle Pod Palmovkou s Jiřím Langmajerem). Také je dodnes známý Fredův oidipovský komplex.
Zajímavosti:
