Jméno: Kubofuturismus
Zařazení: Umělecký směr
Přidal(a): David Hampl
Specifický umělecký směr, který, jak je již patrné z názvu, v sobě spojuje prvky futurismu a kubismu, tedy dvou moderních uměleckých směrů, které se projevily na začátku dvacátého století zejména v poezii. Z futurismu přejímá především jeho dynamičnost a rychlost, z kubismu pak jeho novou prostorovou koncepci.
Základní znaky kubofuturismu
Stejně jako kubističtí umělci tak i kubofuturismus se snaží zobrazit skutečnost z několika úhlů současně. Zatímco čistý kubismus se projevil zejména ve výtvarném umění, nejvýznamnějšími představiteli byli malíři Pablo Picasso a Georges Braque, kubofuturismus tyto principy rozkládání reality na jednotlivé části používal i v literatuře. Dochází tak k tomu, že jazyková realita je rozložena na určité stavební prvky, jako jsou například slova či básnické obrazy, a z nich se pak tvoří nová básnická skutečnost. Velmi důležité je rovněž grafické uspořádání textů.
S futurismem má poté s kubofuturismem společnou zejména víru v pokrok, rychlost, dynamismus a moderní techniku. Moderní a rychlý má být i jazyk literárních děl, umělci tak rozbíjejí tradiční větnou stavbu, ruší interpunkci a vkládají do umění jazyk moderní doby, často v podobě neologismů. Kromě toho je jazyk literárních děl často obohacen také o „jazyk ulice“, tedy různé nespisovné výrazy a vulgarismy. Dalšími znaky literárních textů ovlivněných kubofuturismem jsou pak polytematičnost, zachycení skutečnosti z více úhlů pohledu, prolínání různých časových rovin, uvolněná forma a princip asociace. Kubofuturismus tak určitým způsobem předznamenává další moderní umělecký směr – surrealismus.
Nejvýznamnější představitelé kubofuturismu
Nejvíce se kubofuturismus projevil v ruské a francouzské poezii. V ruské literatuře byl významným představitele především Velemir Chlebnikov, který proslul vytvořením a používáním tak zvaného „zaumného jazyka“ neboli jazyka, který je mimo rozum člověka. V tomto jazyku tak není žádná logika a autor obohacuje dosavadní slovní zásobu tím, že si hraje se slovy, přetváří je, tvoří nová slova, oživuje archaismy a podobně. Výsledný text je tak z dnešního úhlu pohledu těžko srozumitelný a pochopitelný. Nejznámější básnickou sbírkou Velemira Chlebnikova je sbírka Zakletí smíchem. Kromě Chlebnikova k ruským kubofuturistům zabývajícím se zaumným jazykem patřil i Alexej Jelisejevič Kručonych, který o něm napsal i teoretickou stať s názvem Slovo jako takové.
Z francouzských básníků je nutné uvést alespoň průkopníka moderní poezie na počátku dvacátého století Guillauma Apollinaira, který byl kromě kubofuturismu ovlivněn také surrealismem. Prvky kubofuturismu najdeme v Apollinairově sbírce s názvem Kaligramy, která obsahuje texty, které jsou spojovány s výtvarnými prvky. Námět básně je tak vyjádřen nejen slovy, ale také její grafickou podobou. Mnoho básní by bez výtvarného uspořádání bylo jen velmi těžko pochopitelných, kaligramy totiž, na rozdíl od běžných básní, umožňují pracovat se čtenářovou vizuální i verbální imaginací najednou.
