Impresionismus, symbolismus a dekadence v literatuře

 

Jméno: Světový impresionismus, symbolismus a dekadence

Zařazení: Literatura, Umělecké směry

Přidal(a): Nikola V.

 

 

SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ

• konec 19. století – vzrůstá životní úroveň evropského obyvatelstva, současně se projevovaly známky duchovní krize
• nespokojenost s podobou současné společnosti byla posilována rozpadem jednotného křesťanského pohledu na svět
• myšlení intelektuálů ovlivnila pesimistická filozofie Arthura Schopenhauera, na niž navázal Friedrich Nietzsche, nalézající východisko z krize hodnot v ideálu tzv. nadčlověka
• novinkou byla i psychoanalýza Sigmunda Freuda, jejíž pojetí bylo pro umělce velmi inspirativní
• v umění došlo k rozpadu stylové jednoty, k hledání nových výrazových prostředků a k rychlému střídání uměleckých směrů
• výrazně se měnila struktura evropské populace
• nadále rostl počet dělníků v továrnách, o právo na vzdělání, ekonomickou nezávislost a volební právo se hlásily ženy (feministky)
• pokračovala urbanizace a industrializace
• do života lidí vstupovaly technické novinky, např. kinematograf bratří Lumiérů
• zvyšovala se všeobecná vzdělanost
• lidé toužící po lepších podmínkách emigrovali z Evropy, především do USA
• stinnou stránkou evropského vývoje byl vypjatý nacionalismus kladoucí požadavky vlastního národa nad práva jiných národů, kolonialismus a imperialismus, které vedly k rozdělení Evropy na dva tábory (Trojspolek – Německo, Rakousko-Uhersko, Itálie a Trojdohodu – Francie, Anglie, Rusko)

 

FILOZOFIE/PSYCHOLOGIE

• myšlení intelektuálů ovlivněno pesimistickou filozofií Arthura Schopenhauera
• navázal na ni Friedrich Nietzsche – nalézá východisko z krize hodnot v ideálu tzv. nadčlověka
• psychoanalýza Sigmunda Freuda – její pojetí bylo pro umělce velmi inspirativní

 

LITERATURA

• tyto umělecké směry se formovaly od 2. poloviny 19. století ve Francii
• v próze přetrvávaly postupy realismu a naturalismu
• nová generace básníků
  • odvracela se od společenských problémů k subjektivismu, zdůrazňovala jedinečnost prožitku a svým svobodným a bohémským přístupem ke světu provokovala měšťáky
  • vymezovala se vůči pozitivismu, parnasismu a naturalismu
  • na pozitivismu kritizovala, že vykládá skutečnost pouze rozumově a citově neutrálně, klouže po povrchu jevů, avšak činí si nárok na správný výklad skutečnosti
  • parnasismu byla vytýkána přílišná dokonalost formy nadřazované obsahu, tzv. „umění pro umění“ (lartpourlartismus)
  • naturalismus se stal objektivním popisem jevů východiskem pro pokusy básníků proniknout po povrch skutečnosti a odhalit hlubší smysl zdánlivě nahodilých jevů a vztahy mezi nimi

• hlavním námětem lyrických básní impresionistů byla po vzoru malířů krajina s jejími proměnami
  • aktivně pracovali s jazykovým materiálem, kladli důraz na eufonii (zvukomalbu), barevné asociace, vystižení nálady básnického subjektu, která se odrážela např. ve vnímání krajiny
  • prvky impresionistického zachycování dojmů, vnitřních stavů a nálad hrdinů pronikaly také do prózy a dramatu
  • impresionistická metoda se uplatnila i v literární kritice, kde se kritikové nesnažili o díle informovat objektivně, ale přibližovali čtenáři vlastní prožitek z četby daného díla

• symbolisté nepopisovali skutečnost přímo, ale soustředili se na způsob, jak ji evokovat prostřednictvím symbolů a náznaků
  • jejich básnické obrazy působily mnohoznačně i protichůdně
  • důraz byl kladen na práci se slovy a jejich spojování v celky, které udivovaly neobvyklými významovými vazbami
  • pracovali vědomě se zvukomalbou a důrazem na zachycení vnitřních emocí přiblížili poezii hudbě
  • tato tendence vyústila ve vznik volného verše, který umožňoval básníkovi nové způsoby vyjádření emocí a vjemů, jež nebyly svazovány pevně danou rytmickou strukturou verše
  • mnozí z básníků se s úspěchem pokoušeli o synestézii – míšení vjemů z různých smyslových oblastí
  • jejich účelem bylo, aby vjem jednoho smyslu (např. zvuk) zprostředkovaně vyvolal i odezvu u jiného smyslu vnímatele (např. zrak)

• dekadence
  • důraz na přehnaný subjektivismus, reálný svět byl považován za druhořadý
  • rozbor osobních prožitků (např. halucinace, neurotické fantazie, sny prostupující do reality, morbidní vize) zprostředkovaných extrémně vybičovanými smysly „výjimečného jedince“ – ten se stylizoval do pózy aristokrata, rytíře, proroka, dandyho (tj. světáka), opovrhoval společností
  • v obecné rovině je pojmu dekadence (úpadek) užíváno pro celkové ovzduší „únavy z konce století“, tj. nejistoty a rozčarování jedinců v přelomové době

• za praotce dekadence považován francouzský básník Charles Baudelaire
  • vnesl do poezie, kterou chápal jako nástroj poznání, princip spojitosti vjemů a představ i nevšední rytmus a emocionalitu

• jedním z „prokletých básníků“, tj. nepochopených společností, buřičem, jenž hledal nové cesty pro vyjádření vnitřních prožitků, byl Jean-Arthur Rimbaud
  • jeho vrcholné dílo vzniklo v krátkém období čtyř let

• Paul Verlaine
  • jeho básně se vyznačovaly výraznou citovou bezprostředností
  • poezie pro něj nebyla cestou k poznání, ale k vnitřnímu očištění

• Stéphan Mallarmé
  • považován za symbolistu
  • při tvorbě básní užíval metodu proudu asociací a vyhýbal se přímému pojmenování jevů

• Joris Karel Huysmans
  • román Naruby – hlavní hrdina, přehnaně estétský šlechtic des Esseintes, se stal prototypem dekadentního hrdiny

• Maurice Maeterlinck
  • propagátor egoismu, tj. „kultu já“
  • belgický autor mysticky symbolistních dramat
  • nositel Nobelovy ceny

• August Strindberg
  • Švéd
  • mystická a symbolistní dramata

• Oscar Wilde
  • anglická dekadence i symbolismus
  • prozaická tvorba
  • kontroverzní dandy

• Dmitrij Sergejevič Merežkovskij
  • Rus, nábožensky založený
  • v duchu symbolismu

• Rainer Maria Rilke
  • německý lyrik
  • pod vlivem impresionismu a symbolismu, psal rané verše

 

IMPRESIONISMUS

• z lat. impressio = dojem
• umělecký směr poslední třetiny 19. století a počátku 20. století
• snažil se o vyjádření smyslových vjemů a subjektivních dojmů z pozorované skutečnosti
• projevil se v malířství a hudbě, následně i v literatuře (zde se mnohdy prolíná se symbolismem a dekadencí)
• soustřeďoval se na subjektivní vjem a prožitek přírodních dějů a proměn krajiny
• výrazovým prostředkem se stala především lyrika
• snahou o zachycení prchavých nálad ovlivnil i prózu a drama

 

SECESE

• z lat. secessio = odchod, odtržení se
• umělecký sloh z konce 19. století a počátku 20. století
• projevil se v architektuře, malířství a užitém umění (rostlinné a ornamentální motivy)
• inspirací pro moderní architekty i designéry v projektování obytných domů
  • vzdušnost, prosluněnost bytů a soulad mezi prvky interiéru

 

SYMBOLISMUS

• využíval pro zachycení jemných vazeb mezi vnější realitou a vnitřním světem vnímatele symbol
• symbol byl volem tak, aby v náznaku odhaloval tajemství zrcadlící se z nitra věcí a jevů a sugeroval je vnímateli
• např. obraz lilie = výlučnost, bílá = nevinnost

 

DEKADENCE

• důraz na temné stránky vnitřních prožitků člověka otevřela cestu moderní psychologické próze a expresionismu

 

IMPRESIONISMUS, SYMBOLISMUS, DEKADENCE

• odvrátily pozornost vnímatele od popisu povrchu jevů a viditelné reality do nitra
• dávaly tak čtenáři impuls ke zkoumání hlubin vlastního nitra i ke zkoumání nevědomých motivací, které ovlivňují jeho jednání
• svou prací se slovy a jejich vazbami rozšířily tyto umělecké směry také možnosti využití jazyka, a obohatily tak vyjadřovací schopnosti člověka v moderní době

 

JEAN-ARTHUR RIMBAUD

• 1854 (Charleville) – 1891 (Marseille)
• francouzský „prokletý básník“

DÍLO

• 84 básní a dva cykly básní v próze, stalo se inspirací pro moderní poezii
• básním dominuje realistická zraková konkrétnost obrazů i fantazijních představ, zvukomalba a barevné asociace
• od impresionistického zachycování vjemů se posunul až ke kritice skutečnosti a deziluzi nad možnostmi poezie
• vytvořil své básnické dílo mezi patnáctým a dvacátým rokem života
• verše psal v letech 1869-1872, básně v próze spadají do roku 1873, u mnohých však nelze určit datum vzniku
• jeho dílo bývá děleno do 3 období
  • první:
    • zahrnuje autorovy básnické počátky, v nichž je patrné mladistvé okouzlení poezií a víra v její možnosti
    • básně vyznívají téměř idylicky a jejich nálada se nese v duchu impresionistického líčení přírodních dějů, které místy vrcholí až splynutím s přírodou, např. v básnické skladbě Slunce a tělo
    • již v první básni Novoroční dárek sirotků, kterou napsal jako patnáctiletý, se zřetelně rýsovalo jeho umění vyjádřit pomocí zrakových vjemů konkrétní obrazy
    • slavná báseň – reakce na prusko-francouzskou válku – Spáč v úvalu, jež šokuje svou syrovou pointou
  • druhé:
    • později, v souvislosti s dospíváním a kritickým vnímáním soudobé reality, do jeho poezie pronikaly disharmonické tóny, tendence ke karikování skutečnosti, odsuzování měšťáků, cynismus a záměrná provokace
    • měnil se i jeho vztah k ženám, ze žádoucích objektů se stal zdroj rozčarování
    • 1871 načrtl svou vizi „vidoucího“, tj. jedince, který se prostřednictvím sebezkoumání a záměrného „rozrušování smyslů“ propracuje k sebepoznání, které se stává východiskem pro jeho vědomý osobní rozvoj
      • toto pojetí se odrazilo v básni Opilý koráb
  • třetí:
    • přiklonil se k volnému verši
    • jeho čtyřicet významově komplikovaných básní v próze vydal Paul Verlaine ve sbírce Iluminace
    • tvorbu završil dílem Sezona v pekle, které jediné vydal sám a v němž se vzdal všech iluzí a dospěl k poznání, že i jeho umělecká snaha o pochopení a vyjádření světa básní byla iluzí

• Opilý koráb
• • 1871, lyrická básnická skladba
  • dochovala se ve Verlainově opisu
  • složena z 25 čtyřveršových strof psaných alexandrínem – dvanáctislabičným veršem
  • Symbolem, kolem něhož se vrství významy, je koráb, která se vydává na bezstarostnou pouť po řekách a mořích. Záhy je však unášen a strháván jejich proudy, řítí se zběsile vpřed a míjí pobřeží tajemných krajin, která před ním vyvstávají.
  • koráb symbolizuje lyrický subjekt (tj. „vypravěče básně“, který však nikdy není totožný s autorem), který se nechává unášet svou fantazií a obrazotvorností do vnitřního světa představ a snů
  • schopnost lodi – „duše básníka“ – vyváznout z bouře závisí na přizpůsobení básníkovy vnímavosti světu představ a pochopení pro poselství, která tyto představy nesou
  • po dobrodružné a v podstatě únavné plavbě loď – duše básníka – touží po spočinutí v klidných a známých vodách soudobé reality

• Iluminace
• • 1886, básně v próze
  • vznikly převážně v první polovině 70. let 19. století
  • o jejich přesnou dataci se dosud vedou spory (není zcela jasné, jestli vznikly před Sezonou v pekle, nebo až po ní)
  • byly vydány bez Rimbaudova vědomí Paulem Verlainem
  • autor se definitivně odklonil od používání básnického jazyka i experimentování s volným veršem, jehož možnosti považoval za nedostačující
  • své složité vize bohaté na obtížně srozumitelné vnitřní souvislosti vyjadřoval formou rytmizované prózy
  • experimentoval s jazykovým materiálem, s básnickým „zřením“ světa, jeho verši prostupují snové i halucinační vidiny
  • tematický záběr díla je velmi široký a vychází z básníkovy reálné životní zkušenosti: dětství, rodný kraj, reflexe bouřlivého vztahu s Verlainem, dobrodružné cesty, kritické reakce na společenské jevy
  • básník se snažil zachytit skutečnost v různých aspektech, které teprve společně tvořily mozaiku světa
• Sezona v pekle
• • 1873, básně v próze
  • jediným dílem, které autor sám knižně vydal, a zároveň jeho dílem posledním
  • autor bilancuje svůj život a uvažuje obecně nad osudem prokletého básníka
  • tvořeno stejnou metodou jako Iluminace, avšak působí poněkud uceleněji
  • skládá se ze série obrazů pohybujících se na hranici halucinace, zachycuje osobní duševní muka a úzkosti jedince, který se snaží najít cestu skrze peklo pochybností o sobě, světě i tvorbě; nakonec však rezignuje před omezeními, která limitují svobodu každého člověka
  • autor dospívá až k hlubokému rozčarování z celého hodnotového systému lidstva i k deziluzi z umění, včetně vlastní tvorby
• Spáč v úvalu
• • lyrická báseň
  • patří k nejpůsobivějším dílům odsuzujícím válku
  • Očima lyrického subjektu vstupujeme do jarní rozkvetlé krajiny, v níž pokojně spí vojáček.
  • impresionisticky harmonické líčení přírody i spáče je přetrženo detailním záběrem na vojáčka, který „má dvěma ranami prostřelený bok“
• Samohlásky
• • sonet
  • autor si pohrává s propojením zvukové podoby samohlásek s barevnou zrakovou asociací
• Dopisy vidoucího
• • dva dopisy adresované přátelům
  • roku 1871
  • načrtl v opozici k básnické tvorbě od renesance po romantismus své pojetí poezie, v níž je básník zároveň i objektem svého vlastního zkoumání

 

PAUL VERLAINE

• 1844 (Mety) – 1896 (Paříž)
• francouzský básník, esejista a prozaik

DÍLO

• jeho poezie je hluboce lyrická a citově bezprostřední
• vyšel z parnasismu a pod vlivem Rimbaudovy poetiky se propracoval k uvolněnému, výrazně melodickému verši plnému snivých obrazů, slovních sugescí a smyslových vjemů, navozujících ve čtenáři citové reakce obdobné prožitku tvořícího básníka
• první sbírka: Saturnské básně: napsal pod vlivem parnasismu
• postupně vytvářel své vlastní nezávislé umělecké postupy jak v oblasti tematické, tak formální
• na rozdíl od neosobního parnasismu jdou jeho další verše osobní a citově bohaté, jako např. ve sbírce intimní poezie Dobrá píseň inspirované láskou k manželce Matyldě
• ovlivněn Rimbaudem se Verlaine pokusil o využití nové poetiky a uvolnění verše ve sbírce Romance beze slov
• významné: životopisy jeho básnických druhů shrnuté v knize Prokletí básníci
• Umění básnické: programová báseň, vyjádřil své pojetí poezie
• Saturnské básně
• • 1866, lyrická sbírka
  • je autorovou prvotinou
  • naznačen jeho odklon od parnasismu směrem k intimnímu svědectví o prožitcích, dojmech a citech ve vztahu k lidem i k přírodním jevům
  • charakteristickým rysem: impresionistická evokace prchavosti vjemů
  • dodržuje tradiční strukturu básně, pracuje s melodickými slovy i barevnými detaily pozorované skutečnosti

• Romance beze slov
• • 1874, básnická sbírka subjektivní intimní lyriky
  • složena z dvaceti básní ve čtyřech oddílech
  • inspirací byl básníkův pobyt v Belgii a Anglii
  • pod vlivem Rimbauda opustil pevnou strukturu dvanáctislabičného francouzského verše a nahradil ji melodikou jednoduchého, avšak podmanivého popěvku
  • vyumělkované parnasistní obrazy ustoupily prostým motivům a prožitkům každodenní reality
  • verš pro Verlaina představoval především hudbu, proto uvolnil jeho strukturu a pohrával si s rytmickými variantami; ve sbírce nelze najít dvě rytmicky totožné básně
  • hudebnosti podřídil práci s jazykovým materiálem i tvorbu básnických obrazů krajin a sugesci snivých melancholických nálad, které právě díky podmanivé melodii čtenáři zprostředkovávají vnitřní emoční svět básnického subjektu

 

OSCAR WILDE

• 1854 (Dublin) – 1900 (Paříž)
• anglický spisovatel, autor symbolistních próz a moderních pohádek, dramatik i básník
• propagoval dekadenci a nezávislost umělce i jeho díla ve vztahu k realitě

DÍLO

• jeho styl se vyznačoval lehkostí a smyslem pro komiku situace, což se projevilo zvláště v dramatické tvorbě
• stylizoval se do tzv. „dandyho“, a svými bonmoty bavil salonní společnost
• vstoupil do literatury jako dramatik a básník
• na sklonku 80. let 19. století vydal soubor moderních symbolistních pohádek, nejslavnější z nich jsou pohádky Šťastný princ a Slavík a růže
• počátek 90. let: soubor povídek, z nichž k nejoblíbenějším patří parodie gotického románu Strašidlo cantervillské a povídka Zločin lodra Arthura Savilla – prodchnutá černým humorem a parodující aristokratický životní styl s jeho společenskými konvencemi, tzv. bontonem
• vysoce ceněny: konverzační komedie: Bezvýznamný žena, Ideální manžel, Jak je důležité míti Filipa
  • založené na jednoduchém ději, který je rozvíjen prostřednictvím svěžích a vtipných dialogů postav
• román Obraz Doriana Graye – vyvolal vlnu odporu pro svou údajnou amorálnost
• Obraz Doriana Graye
• • 1891, román
  • podobenstvím vztahu člověka a uměleckého díla
  • nejdříve vyšel časopisecky jako esej a vyvolal nesouhlas kritiky, která obvinila autora z nemorálnosti, zobrazování kriminálních témat a kažení mládeže
  • symbolistní příběh líčí vazbu mezi portrétem mladíka a jeho duší
  • Mladý a krásný Dorian Gray, jemuž je splněno přání věčného mládí, postupně morálně upadá (způsobí např. smrt milenky, zavraždí malíře portrétu). Jeho duševní znetvoření se postupně promítá do obrazu, který odráží podobu Dorianova svědomí. Nakonec Gray pohled na obraz nevydrží a zničí jej. Posléze umírá a obraz je náhle opět krásný.
• Jak je důležité míti Filipa
• • 1895, tříaktová konverzační komedie
  • Vystavěna na klasické záměně postav, ke které dojde v důsledku toho, že si dva mladíci vymyslí fiktivní identity. Na ně se pak odvolávají, když chtějí uniknout před nepříjemnými povinnostmi v rodině. Zauzlení děje nastává ve chvíli, kdys e oba mladíci na různých místech vydávají za jednu osobu, Filipa. Zamilují se do nich dvě dívky, které však netuší, že mladíci jsou dva, a ne jeden, z čehož plyne řada komických nedorozumění.
  • prostřednictvím vtipných dialogů autor karikuje hodnoty a život anglické vyšší společnosti na sklonku 19. století

 

DMITRIJ SERGEJEVIČ MEREŽKOVSKIJ

• 1866 (Petrohrad) – 1941 (Paříž)
• ruský spisovatel, básník, dramatik a literární kritik, zakladatel ruského symbolismu
• ve svém díle vychází z koncepce dějin ovlivněné křesťanským pojetím světa jako pole, na němž se utkává Kristus (princip dobra) s Antikristem (princip zla)

DÍLO

• vynikl v žánru historického románu bohatého na reálie období, o nichž psal
  • smysl pro detail, propracovanost motivů a sevřená kompozice
• vymezoval se proti pozitivismu a vycházel z konzervativního křesťanského pojetí dějin jako sváru mezi principem dobra a zla (trilogie Kristus a Antikrist, jejíž součástí je román Leonardo da Vinci)
• symbolistní romány zasadil do starověkého Egypta
  • jsou ovlivněny mysticismem i okultismem
  • Tajemství tří, Zrození bohů, Mesiáš
• romány: Alexandr I. a Čtrnáctého prosince
  • pojednávají o hnutí ruských děkabristů, šlechticů, jejichž pokus o svržení cara Alexandra I. byl v roce 1825 potlačen
• výchozím dílem těchto románů je historické drama Pavel I. pojednávající o odstranění cara Pavla I.
• esej: Přicházející chrám – vyjadřuje odpor proti aktivizaci lidových mas a revolučnímu hnutí
• Pavel I.
• • 1908, historické drama
  • Zachyceny poslední čtyři dny života a vlády ruského cara Pavla I., který byl 12. 3. 1801 zavražděn spiklenci v čele se dvěma osobami, kterým car ještě důvěřoval, hrabětem Pahlenem a carovým synem Alexandrem. Pavel I. je vylíčen jako nelítostný panovník a tyran, který v návalu zuřivosti neváhá vynášet ty nejkrutější tresty, na druhou stranu ale také jako osoba milující, plná citu a lásky. Tato nevyrovnanost jen prohlubuje jeho nedůvěřivost vůči svému okolí. Po carově brutální vraždě nastupuje na trůn Pavlův syn Alexandr, který i přes své původní odhodlání posílit v Rusku práva lidu vládne nakonec úplně stejně jako car Pavel.
  • hra založená na skutečných událostech
  • má nadčasovou platnost, paralelu s intrikami carského dvora z počátku 19. století lze najít v mnoha pozdějších totalitních režimech
• Leonardo da Vinci
• • 1900, historický román
  • mísí se životopisné údaje s fikcí
  • vypráví se v něm o životě v Itálii v období renesance, o době úpadku křesťanství za papeže Caesara Borgii a náboženského blouznění kazatele Girolama Savonaroly
  • Na pozadí se odehrávají životní osudy zralého Leonarda da Vinciho, kterého autor vykresluje jako nejednoznačnou osobnost plnou rozporů. Prostřednictvím jeho putování po dvorech renesančních šlechticů se čtenář seznamuje s množstvím historických detailů i s duchem dané epochy.

 

MAURICE MAETERLINCK

• 1862 (Gent) – 1949 (Nice)
• francouzsky píšící belgický dramatik, básník, esejista
• nositel Nobelovy ceny za literaturu

DÍLO

• v rozsáhlé symbolistní dramatické tvorbě popisuje život člověka takovým způsobem, aby do popředí vystoupily osudové, až mysticky předurčené prvky jeho osobního příběhu lásek, nenávistí, tragédií i smrti
• psal také přírodopisné a filozofické eseje
• vstoupil do literatury sbírkami symbolistních básní
  • sbírka: Skleníky – vytvořil obraz světa jako obraz skleněného vězení, za jehož zamlženými okny se ukrývá vyšší skutečnost, kterou však lze jen vytušit
• napsal množství tzv. lyricko-filozofických symbolistních dramat, v nichž analyzoval temné stránky lidské psychiky
• jeho pojetí dramatu je statické, děj je druhotný, upřednostňován je dialog se zdůrazněním skrytého významu slov
  • neodehrává se na konkrétním zeměpisném místě, ale např. ve sluji, na moři, v lese, ve věži, před zavřenou či otevřenou branou apod.
  • důležitý je symbolický smysl těchto míst
  • ani doba není blíže určena
  • jednotlivé časové úseky dne opět symbolizují hrdinovy duševní stavy (ráno, poledne, soumrak)
  • hlavní hrdina je zmítán tísní, běsy, úzkostmi, jež nemůže racionálně ovlivnit a které mají osudový rozměr přesahující jeho chápání
• jeho prvotinou byla Princezna Maleina
• drama Slepci: situace lidstva vyjádřena podobenstvím o dvanácti slepcích, mužích a ženách, kteří po smrti vidoucího vůdce nevědí, kde se nacházejí a jestli je někdo uvidí
• drama Monna Vanna: milenci jsou schopni překonat nástrahy, jež jim neukládá osud, ale lidská zášť
• dramata Pelléas a Mélisanda, Modrý pták: k nejznámějším
• významné filozofické spisy:
  • esej Smrt – napsal po úmrtí jeho milované matky
  • esej Před velkým mlčením: shrnul myšlenky ze svých kritických deníků i z dříve uveřejněných statí, v nichž hledal odpověď na otázky o smyslu života a smrti, o principech uspořádání vesmíru a jeho tajemství
• Pelléas a Mélisanda
• • 1892, symbolistní drama
  • pracuje s motivy lásky, žárlivosti, smrti, osudové předurčenosti života hrdinů
  • Dva nevlastní bratři se zamilují do téže ženy „bez minulosti“, jež se znenadání zjevila v jejich životě a nabourala svou přítomností strukturu vztahů v královské rodině. K Mélisandě, kterou nalezl v lese, vzplane láskou princ Golaud a vezme si ji za ženu. Mélisanda se však zamiluje do mladšího prince Pelléa. Golaud jejich vznikající vztah pozoruje s nevolí. V záchvatu žárlivosti Pelléa zavraždí a Mélisandě způsobí zraněné, kterému podlehne.
• Modrý pták
• • symbolistní hra
  • pojednává o touze člověka po štěstí a naději
  • Hlavními hrdiny jsou dvě děti chudého drvoštěpa, které se vydávají do světa hledat modrého ptáka, jenž jim může přinést štěstí. Na konci pouti ho nalézají doma v kleci a darují jej nemocnému děvčátku, které se uzdraví. Děti pochopí, že podstata štěstí je v lásce a jejím sdílení.

 

CHARLES BAUDELAIRE

• 1821-1867
• francouzský básník, předchůdce dekadence a symbolismu

DÍLO

• jeho básně dodržují klasickou formu, autor v nich však záměrně užíval nevšední symboly a metafory
• znovuobjevil barokní motivy ošklivosti a pomíjivosti života
• Květy zla
• • 1857, přepracoval 1861; sbírka básní
  • věnována básníku Théophilu Gautierovi, představiteli lartpourlartismu, jehož dílo autor obdivoval
  • skládá se ze šesti oddílů, každý z nich je věnován jiné tematické oblasti
    • Splín a ideál: pracuje s motivem snahy pozvednout se nad všední život k ideálu
    • Pařížské obrazy, Víno: hledá východisko z nudy a konvenčnosti života
    • Květy zla, Revolta, Smrt: uniká do krajiny milostných požitků, rouhání se světu i společenským hodnotám a vytváří obrazy zmaru a smrti
  • původně obsahovala 126 básní
  • inspiraci nalézal ve vjemech, které dráždí smysly (zvuky, vůně, chuť, zrakově zajímavé objekty) – ty pak vyjadřoval formou nevšedních a významově bohatých metafor
  • v básních relativizoval obecné pojetí krásy a ošklivosti, dobra a zla, lásky a nenávisti
  • přes provokativní obsah jsou básně psány pro francouzskou poezii klasickým, formálně vybroušeným dvanáctislabičným alexandrínem ve formě sonetu

 

STÉPHANE MALLARMÉ

• 1842-1898
• francouzský básník, autor symbolistní poezie

DÍLO

• v básních se snažit záměrně vymýšlet symboly, které podle něj nejlépe vystihovaly realitu
• básnické dílo není příliš rozsáhlé
• inspiroval se parnasismem a Baudelairovým pojetím vztahů mezi básnickými obrazy na základě vnitřních významových vazeb
• vědomě pracoval s mnohoznačností slov a vypracoval svou metodu tvorby až k volnému přecházení mezi dílčími představami formou asociací; ty posléze nahrazoval symboly
• báseň a její vznik přirovnával ke stále novým a novým obláčkům kouře z doutníku vydechovaným duší
  • obláčky se vrství a následující obláček vždy ruší předchozí
  • z představ zůstane nakonec jen hromádka popela – vyčerpají se
  • svou metodu neustále zdokonaloval a propracoval se až k modernímu řazení verše stupňovitě pod sebe, tzv. schůdkům
  • tuto formu použil např. v básnické skladbě Vrh kostek nikdy nezruší náhodu
• k jeho nejslavnějším básním většího rozsahu patří např. Faunovo odpoledne, Herodias

 

RAINER MARIA RILKE

• 1875-1926
• básník, spisovatel, dramatik
• úzce spjatý s českými zeměmi

DÍLO

• rané impresionistické básně psal pod vlivem francouzské dekadence, symbolismu a moderního výtvarného umění
• jeho verše jsou melodické a zachycují skutečnost vizuálně
• básnické počátky spadají do období impresionismu a dekadence
• jeho poezie byla zpočátku ovlivněna jednak zkušeností života v Praze a senzitivním vnímáním její atmosféry, jednak osobním prožitkem francouzské dekadentní a symbolistní básnické tvorby
• první tvůrčí období: sbírka Obětina lárům (tj. domácím bůžkům)
  • obsahuje téměř sto básní s českou tematikou
  • nalezneme zde básně věnované české historii i soudobým básníkům Jaroslavu Vrchlickému a Juliu Zeyerovi, jejichž novoromantická díla obdivoval
• druhé tvůrčí období: poznamenáno setkáním s Augustem Rodinem, pod jehož vlivem tvořil melodické básně-obrazy (sbírky Kniha obrazů, Nové básně)
• třetí tvůrčí období: sbírky z roku 1923 Duinské elegie, Sonety Orfeovi
  • jeho reflexní lyrika se prohloubila o složité metaforické a symbolistní obrazy s mytologickou tematikou i tematickou hledání boha, smyslu života, lásky, utrpení, smrti

 

AUGUST STRINDBERG

• švédský dramatik, prozaik, básník, zakladatel švédského realistického společensky kritického románu a naturalistického a symbolistního dramatu
• jeho tvorba byla ovlivněna realismem a naturalismem
• realistický román: Červený pokoj
  • považován za první moderní dílo švédské literatury
  • vylíčil se satirickým nadhledem život všech vrstev stockholmské společnosti
• povídkový cyklus: Manželství
  • zesměšnil dobové feministické hnutí a otevřeně pracoval s tématy vztahu muže a ženy, která byla doposud ve společnosti tabuizovaná
• čtyřdílný autobiografický román: Syn služky
  • přiklonil se k psychologické sebeanalýze
• román Bláznova obhajoba: vylíčil realitu svého rozpadajícího se manželství
• hra Otec: psychologická tragédie o vztazích mezi mužem a ženou
• jeho osobní krize způsobila odklon k symbolismu (drama Tanec smrti)
• vytvářel i expresionistické hry pro vlastní Intimní divadlo, založené roku 1907