Jméno: Literární underground
Přidal(a): David Hampl
Výraz underground se používá pro označení neoficiálního kulturního proudu v Československu v době normalizace, tedy především v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století. Název je odvozen od anglického výrazu pro podzemí, neboť umělci, které do tohoto proudu řadíme, nesměli veřejně publikovat, a jejich díla se tak šířila prostřednictví samizdatu či byla vydávána v exilu.
Základní znaky undergroundu
Umělci, kteří se hlásili k undergroundu, se snažili zachovat si naprostou nezávislost na oficiální politice a kultuře. Výchozím heslem jejich tvorby bylo „jsem proti“. Ve svých dílech, literárních, hudebních i divadelních, se vysmívali totalitní moci, odmítali lži, zavedené pořádky a omezování svobody. Dalšími znaky byla snaha o naprostou nezávislost jako životní postoj, autentičnost, používání sarkasmů až vulgarit. Za jakési programové prohlášení a manifest českého undergroundu je považovaná Zpráva o třetím českém hudebním obrození z roku 1975, jejímž autorem byl Ivan Martin Jirous.
Ivan Martin Jirous (1944 – 2011)
Básník, publicista a výtvarný kritik Martin Jirous, který je známý také svou přezdívkou Magor, je pravděpodobně nejvýznamnější osobností českého undergroundu. Kromě samostatné tvorby, hodně spolupracoval také s hudební skupinou The Plastic People of the Universe. Nejvýznamnější sbírkou jeho rozsáhlé tvorby jsou Magorovy labutí písně. Texty z této sbírky texty vznikly převážně ve valtické věznici, kde si odpykával několikaletý trest za svou protistátní činnost. Vzhledem ke skutečnosti, že v celách bylo zakázáno psát, musel se Jirous sbírku naučit nazpaměť. Opis se poté dobrodružnou cestou dostal z věznice a byl vydán v exilu. Pro tuto sbírku jsou charakteristické především ironie, sarkasmus a výpady proti režimu, ale najdeme v ní i imaginární rozhovor s Bohem či záznamy o vězeňské realitě a vzpomínky na přátele.
Jáchym Topol (1962)
Dalším významným představitelem undergroundu je básník a také autor textů hudební skupiny Psí vojáci Jáchym Topol. Na počátku své tvorby psal především poezii. Jeho typickou poezii, která je obrazem banálního a šedivého života v době normalizace, můžeme najít například ve sbírce Miluju Tě k zbláznění. Od devadesátých let se věnuje próze, k jeho nejvýznamnějším dílům patří román Sestra, který vypráví o životě v Československu na konci osmdesátých let, či román Kloktat dehet. V roce 2017 obdržel Jáchym Topol Státní cenu za literaturu.
Egon Bondy (1930 – 2007)
Básník, prozaik, filozof a politolog, který je považovaný za jakéhosi otce českého undergroundu. V padesátých letech prosazoval koncept tak zvaného totálního realismu neboli poezii, kde jsou do absurdity dovedeny všechny konvence dobové oficiální poezie. Z veršů je však patrné pohrdání dobovou heroizací člověka z lidu a jeho práce, budováním socialismu i optimistickými frázemi. Naopak převažují motivy deprese, beznaděje, ztráty smyslu života. Podobným stylem potom psal vlivem společenských událostí i v době normalizace, jeho texty vycházely v samizdatu a exilu a mnoho z nich bylo zhudebněno skupinou The Plastic People of the Universe.
