Ludovico Ariosto – životopis

 

 Jméno: Ludovico Ariosto

 Přidal(a): David Hampl

 

 

Italský básník z doby renesance. Jeho nejslavnějším dílem je epická báseň s názvem Zuřivý Roland. Ariosto však nebyl pouze spisovatelem, velkých úspěchů dosáhl i jako diplomat. V jeho díle se střetávají otázky křesťanské víry s renesančními myšlenkami a životním postojem.

 

Život

Ludovico Ariosto se narodil 8. září 1474 ve městě Reggio Emilia, jeho matka pocházela ze šlechtické rodiny a on byl nejstarším z deseti dětí. Již od svého mládí projevoval zájem o literaturu, především o poezii, ale jeho otec si přál, aby se z něj stal advokát, a tak Ludovico Ariosto začal studovat práva. Později však přeci jen přešel ze studií práv na studia literatury a začal také psát své první básně.

Ludovico Ariosto byl velmi dobrým řečníkem, a tak později vstoupil do diplomatických služeb kardinála Ippolita d‘Este a jeho jménem vedl velmi úspěšná jednání například s tehdejším papežem Juliem II. Následně se stal i blízkým přítelem následujícího papeže Lva X. V té době žil Ariosto většinou v Římě, který považoval za kulturní a vzdělanostní centrum celé Evropy. Po smrti kardinála Ippolita d’Este se v roce 1520 stal diplomatem vévody Alfonse d’Este.

Druhou polovinu svého života Ludovico Ariosto strávil ve městě Ferrara v severní Itálii, kde byla i významná univerzita a centrum renesančního umění. Zde se později tajně oženil s ovdovělou Alessandrou Benucci. Důvodem tajné svatby bylo jednak to, že Ariosto se obával, že zřeknutím se celibátu ztratí některé církevní výhody, a také aby i Alessandra nepřišla o své dědictví po zesnulém manželovi. Ve Ferraře se věnoval především divadlu a poezii, psal své vlastní divadelní hry a také překládal antické komedie.

Ariostovo vrcholné dílo Zuřivý Roland zaujalo i císaře Svaté říše římské Karla V., který oceňoval i jeho diplomatické zkušenosti. Ludovico Ariosto zemřel 6. července 1533 ve Ferraře. Nejprve byl pohřben v místním kostele San Benedetto, později ještě jednou s velkými poctami v Palazzo Paradiso.

 

Dílo

Zuřivý Rolland

Vrcholné dílo Ludovica Ariosta, veršovaný epos, na kterém pracoval třicet let. Na díle začal pracovat mezi lety 1502 a 1503. Poprvé bylo dílo vydáno o třináct let později v roce 1516, jeho délka byla čtyřicet zpěvů. Druhé vydání pochází z roku 1521 a obsahuje 46 zpěvů, třetí vydání vyšlo poté v roce 1532. Děj a postavy tohoto díla jsou inspirovány oblíbeným tehdejším rytířským eposem Zamilovaný Rolland, jehož autorem byl Matteo Maria Boiardo. Ariosto vlastně ve vyprávění začal pokračovat tam, kde Boiardo skončil, a díky tomu mohl rozvinout zápletku, která způsobí, že odmítnutý Rolland se rozzuří a zešílí láskou. Příběhy o Rollandovi, který byl statečným rytířem a členem družiny Karla Velikého, pocházejí ale už ze středověké francouzské literatury.

Dílo je charakteristické mnoha dějovými zvraty, napětím, dílčími epizodami i lyrickými pasážemi, ale celkové vyznění je překvapivě harmonické. Západním motivem je nešťastná láska Rolanda k Angelice, válka mezi křesťany a Saracény a také založení estenského rodu, které vzniklo sňatkem saracénského bojovníka Ruggera a Bradamanty. Roland se z nešťastné lásky k Angelice zblázní a bloudí po světě. Jeho přítel Alfonso se ho snaží najít a vrátit mu rozum.  V eposu se rovněž mísí svět reálný a fantastický, setkáváme se tak v něm s některými nadpřirozenými postavami, jako je například okřídlený kůň Hipogryf či kouzelník Atlant. Vrcholným místem děje je Alfonsův let na Hipogryfovi do měsíčního nebe, kde nachází nádobku s Rollandovým rozumem a vše dobře dopadá.

Satiry

Druhé nejvýznamnější dílo Ludovica Ariosta, které je psáno formou dopisů Ariostovým příbuzným a známým, ve kterém satiricky nazírá nejrůznější společenské a politické záležitosti. Kromě satiry psal Ariosto také lyrickou poezii, například v době renesance oblíbené sonety a písně.