Kniha: Maryša
Autor: Alois a Vilém Mrštíkové
Přidal(a): Tcsn, Kaxa
Autoři díla
- Čeští spisovatelé, dramatici (pocházejí z Moravy).
- Některá svá díla zaměřovali především na realistický až naturalistický popis života na moravském venkově, jejich díla patří k vrcholným dílům českého naturalismu.
- Společná díla: drama Maryša, povídková sbírka Bavlnkova žena a rozsáhlý román Rok na vsi– kronika, sled epizod o zvycích lidí od podzimu do podzimu, často použit dialekt, příhody lidí na vesnici.
Alois Mrštík (*1861-1925)
- prozaik a dramatik
- z bratrů měl silnější osobnost, psal povídky, realistické divadelní hry, věnoval se vesnickému prostředí
- autor žánrových obrázků a rozsáhlé kroniky zaznamenávající realistickou metodu sociální a etické konflikty, lidové tradice a kořeny života moravského venkova
- publicista, autor cestopisných a memoárových črt,
- vystudoval učitelský ústav v Brně -> učil v několika jihomoravských obcích ¬-> správce školy
- přispíval do různých časopisů – Lumír, Světozor, Národní listy
Další díla: Nit stříbrná, Dobré duše
Vilém Mrštík (*1863-1912)
- prozaik, dramatik, literární kritik, překladatel ruských děl (Dostojevského, Tolstého a Puškina)
- spíše naturalista než realista, nedokončil práva -> věnoval se literární a publicistické dráze
- byl úředníkem v pojišťovně, pobýval v Praze, měl syfilis -> deprese, paranoidní představy, pobodal se a zemřel
- autor laděných románů, lyrických obrázků z přírody, cestopisných črt a realistických povídek, publicista, esejista, prosazoval ruské realisty a dílo Emila Zoly.
- přispíval do časopisů – Lumír, Světozor, Ruch, Literární listy, Národní listy, Český revue
- vyzdvihuje mravní hodnoty lidí, tvrdě odsuzuje bezohlednost a honu za majetkem, usiluje o nápravu světa
Další díla:
- Santa Lucia – román (trochu autobiografický a hodně pesimistický, psán retrospektivně) – mladý kluk z Moravy umírá v Praze – miluje Prahu, jede tam a zjistí, že to vůbec není tak, jak si to tam představoval
- Pohádka máje – román – mladá krásná dívka z hájovny a Ríša zhýraný Pražák se potkají na vesnici na Moravě -> začnou spolu chodit -> Ríša se vrátí do Prahy a hodně pije a kouří -> pošlou ho zpět na nápravu do vesnice a s Helenou se vezmou. Po x letech je ukázáno, jak na tom jsou. Inspirace u Oněgina od Tolstého. Metody impresionismu (vyhovoval spíše básníkům – vystihne tím dané nálady)
Společensko-historické pozadí
České drama 2. poloviny 19. století
- 50. léta: hrálo se pouze v NJ, útlum.
- 60. léta: Prozatimní (Nosticovo) divadlo v roce 1862 drama Král Vukašín od Vítězslava Hálka zahájilo činnost Prozatimního divadla.
- Emanuel Bozděch – byl zřejmě nejdůležitějším dramatikem Nosticova divadla, psal historické hry.¨Josef Jiří Kolár – herec a režisér, překládal Shakespeara.
- František Věnceslav Jeřábek – psal literárně historické studie a dramata, novinář, politik
- 1868: základní kámen Národního divadla
- 1881: první otevření ND, poté vyhořelo
- 1883: druhé otevření ND
- Josef Zítek a Josef Schulz byli architekti ND. František Ženíšek a Vojtěch Hynais malovali oponu. Mikoláš Aleš, Václav Brožík a Julius Mařák byli malíři. Bohuslav Schnirch byl sochař.
- Poprvé i podruhé bylo otevřeno Smetanovou Libuší.
VENKOVSKÁ PRÓZA
Souvislost s romantickým pohledem na venkovský lid, jako na mravně netčené jádro, kde existovali neporušené lidské vztahy, kritičtí realisté pochopili, že tento ráz venkova se změnil (rozvoj tržního systému deformuje lidi, generační spory se mění v peněžní, ztráta starých forem žití)
Autoři:
- Karel Václav Rais
-
- jeho knihy jsou svázány s prostředím, které detailně znal – venkov v rodném Podkrkonoší a na Vysočině, některé náměty i městské
- „Kalibův zločin“ – román s naturalisticko-psychologickými momenty
- Tereza Nováková
-
- přítelkyně Karolíny Světlé, propagovala emancipaci. Knihy má hodně monografické – soustřeďují se kolem jednoho hlavního hrdiny
- Jindřich Šimon Baar
-
- „Paní komisárka“ – kus života Boženy Němcové, její manžel hlídal na Chodsku pašeráky a ona chodila mezi lidi a sbírala od nich národní obrázky
- Antal Stašek
-
- otec Ivana Olbrachta; za komunismu velmi propagován, kvůli jeho levicovému smýšlení
Rozbor díla: Maryša
- Literární forma: próza
- Literární druh: drama
- Literární žánr: sociální drama, tragédie – divadelní hra vážného obsahu, hlavní hrdinové se dostávají do dramatického konfliktu se silami, které je přerůstají a vedou s nimi nerovný boj (tyto síly = nadpřirozené bytosti, lidské vášně, touha po penězích atd.)
- Literární směr/sloh: realismus
- Doba vzniku díla: 1894 (vrcholné dílo českého realistického dramatu)
Námět, okolnosti vzniku díla:
Dílo je částečně výsledkem sporu o charakter národního divadla mezi zastáncem realismu a romantismu. Původně se jednalo o Aloisův záměr vesnického románu, který na radu Viléma začal koncipovat jako drama. Podkladem byl nucený sňatek, který byl na vesnici běžný. První a čtvrtý akt si autoři kompletně vymysleli, inspirací pro třetí bylo vyprávění jednoho z jejich přátel a pátý akt vycházel ze skutečného soudního případu, který se stal v Brně. Správní výbor Národního divadla se dlouho bránil s různými námitkami, než umožnil uvedení hry. Vilém jako kritik totiž nelichotivě psal o jejich dramaturgii a úrovni umělecké práce. Bratři Mrštíkové později napsali další různé závěry hry. V Aloisově verzi je Vávra zastřelen nešťastnou náhodou puškou a ve Vilémově variantě končí Maryša svůj život skokem ze svahu do strže po hádce s Vávrou.
Hlavní myšlenka:
- Ukázka soudobého vesnického života, střet milostného citu, peněz a předsudků, tragický osud dívky donucené k sňatku
- Nucený sňatek byl na vesnici běžný, dílo je založené na skutečné události, i když trochu poupravené autory.
Téma a motivy:
- Mezilidské vztahy (láska, vražda), vesnický život, náboženské tradice a předsudky, osud dívky,…
Vrstva kompoziční:
- 5 jednání, stavba klasického dramatu – expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
Slovní zásoba (jazyk a styl):
- Jazyk postav užívá ve značné míře nářečních slov, které jsou kombinací hanáckého, slováckého a brněnského dialektu. Srovnáme-li jazyk Maryši a Lízala, Maryša využívá nářečních výrazů méně, čímž autoři ukazují vytlačování dialektu školní spisovnou mluvou u mladších postav.
- Autoři využili realistického popisu prostředí moravské vesnice a venkovského života.
- Do děje jsou začleněny lidové písně s živou muzikou, kroje, skutečný způsob, jakým probíhalo loučení s rekruty apod.
Postavy:
- Lízal – otec Maryši; vychytralý, bezcitný, nekompromisní a lakomý; starý bohatý sedlák, nemyslí na dobro Maryši – provdal ji za Vávru – kvůli penězům.
- Lízalka – matka Maryši, umíněná, tvrdohlavá; surovější než Lízal, přísná a krutá.
- Vávra – starý ovdovělý mlynář; krutý opilec, jenž svou první manželku, s níž měl děti, utýral k smrti; zlý, sobecký a agresivní; má vysoké sebevědomí a je všude nechvalně známý; Maryšu si vzal jen kvůli penězům – i po slibu se nezměnil, Maryšu bil.
- Maryša (Vávrová) – hlavní postava – Lízalova dcera; mladá a velmi tvrdohlavá; citlivá a umí i vzdorovat; touží po opravdové lásce s Franckem, ale oddanost a poslušnost k rodičům, manželovi a tradicím jí to nedovolí; žije podle společenských a náboženských zásad.
- Francek – mladý vojín prudké povahy; odvážný/statečný, věrný, energický, hrdý a velmi statný, ale i paličatý (zhoršuje tím Maryšino postavení); miluje Maryšu.
Postavy z dramatu jsou z různých sociálních vrstev. Předsudky a bezcitná moc peněz jsou personifikovány především v jednání Maryšiných rodičů. Jednotlivé postavy nejsou vykresleny schematicky a černobíle. Lízal, Maryšin otec, stejně jako Vávra, její manžel, nejsou jen záporné postavy, lze u nich najít také kladné rysy, když si uvědomí své chyby (nejsou vykresleny schematicky a černobíle). Stejně tak i Francek je sice odvážný a věrný, zároveň ale jeho paličatost jen zhoršuje Maryšino postavení.
Prostředí a čas:
- Prostředí moravské vesnice na Slovácku, čas cca 2 roky (než se vrátí Francek z vojny)
Stručné shrnutí děje:
Zámožný a lakotný sedlák Lízal ujedná s mlynářem Vávrou, že mu dá za ženu svoji jedinou dvacetiletou dceru Maryšu. Vávra je starší člověk se třemi dětmi, který svoji předešlou ženu utrápil. Maryša má ráda chudého chalupníka Francka, ten je však odveden na vojnu. Při společném loučení přísahá, že se Maryši nevzdá. Její rodiče ji nakonec přes odpor i prosby ke sňatku donutí. Vynucené manželství je nešťastné, Vávra pije, dokonce začne Maryšu bít a ještě se s jejím otcem pře o věno. Lízal si uvědomí svoji chybu a prosí Maryšu, aby se vrátila domů. Je ale pozdě, ona už o to nestojí. Po dvou letech se vrací Francek z vojny, veřejně za Maryšou chodí a snaží se ji přesvědčit, aby s ním utekla do Brna. Maryša je ale příliš svázaná náboženskými tradicemi a předsudky vesnice. To, že se Vávra pokusí Francka zastřelit, se stane posledním podnětem k zoufalému činu – Maryša Vávru otráví jedem v kávě.
Inspirace literárním dílem:
Dílo bratří Mrštíků ovlivnilo podstatnou měrou vývoj českého dramatu, svým celkovým zaměřením inspirují nové inscenační postupy. Hra se na českých jevištích objevuje velmi často. Na libreto hry složil E. F. Burian operu.
Literární kritika:
Hra byla poprvé uvedena na scéně Národního divadla a soudobou kritikou byla přijata jednoznačně. Správní výbor Národního divadla však dlouho odmítal tuto hru zařadit. Vilém se totiž jako kritik nelichotivě vyjadřoval k jejich dramaturgii. Kritikové měli navíc zpočátku námitky proti ústřední postavě, její motivaci a také způsobu, jak autoři ve hře pohlížejí na český venkov.
Od její premiéry uplynulo mnoho času a v rolích hlavních postav se vystřídala celá řada herců. Za tuto dobu se zařadila ke klasickým dílům a na českých jevištích se objevuje pravidelně. Na její libreto byla E. F. Burianem složena opera.
Srovnávání:
Mrštíkové potom ještě každý zvlášť pozměnili konec hry – v Aloisově verzi je Vávra nešťastnou náhodou zastřelen puškou a ve Vilémově končí Maryša svůj život skokem do strže po hádce s Vávrou.
Vlastní názor a zhodnocení:
Vrcholné dílo české realistické dramatiky. Sociální drama ze soudobého vesnického života. Střet milostného citu, peněz a předsudků v tragickém osudu dívky ze slovácké vesnice, donucené rodiče ke sňatku s mužem, kterého miluje.
