Jméno: Miloslav Švandrlík
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Miloslav Švandrlík (1932 – 2009)
Život
Český spisovatel a humorista Miloslav Švandrlík používal také pseudonym Roman Kefalín. Narodil se 10. srpna roku 1932 v Praze. Zde také nastoupil na základní školu. Po jejím absolvování však nepokračoval v klasickém studiu. Začal si hledat práci. Vzhledem k absenci vzdělání procházel různými dělnickými profesemi.
Následně nastoupil pouze na pedagogické oddělení městské hudební školy, kde studoval dva roky. Tento obor však umožnil získat maturitu i bez klasického středoškolského studia. Šlo o speciální studium právě pro dělnické profese. S maturitou již pokračoval dále. V roce 1953 studoval na DAMU. Tu však úspěšně nedokončil, jelikož studia zanechal po dvou letech.
Následně nastoupil jako asistent režie do Vesnického divadla v Praze. Toto zaměstnání však nemělo dlouhého trvání, jelikož musel nastoupit základní vojenskou službu. Nikoliv klasickou. Místem působiště byly Technické prapory TP. Na tuto životní etapu poukazuje ve svém nejznámějším díle Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky.
Absolvování vojenské služby nastoupil do zajímavé práce, kdy se stal vychovatel korejských dětí v Liběšicích. Zde také oficiálně odstartoval svou literární kariéru a stal se tak profesionálním spisovatelem. Literatuře ale i dramatu se věnoval i dříve.
Kromě klasických děl byl Miloslav Švandrlík spojený také s řadou časopisů, kam pravidelně přispíval. Jednalo se třeba o časopis Dikobraz. Spolupracoval také s řadou divadel. Též se podílel na vtipech Jiřího Wintera Neprakty. Tedy jejich textové části.
Zemřel, když mu bylo 77 let. Konkrétně 26. října 2009. Místem jeho posledního vydechnutí byla Praha. Pochován je však u kostela Nejsvětější Trojice v Kutné Hoře. S jeho díly souvisí také řada posmrtných ocenění. Získal například čestné občanství MČ Praha 11, bylo po něm pojmenováno místo mezi ulicemi Skřivanova a Lažanského, Švabinského a 7. května, či došlo na stejném místě také k odhalení jeho busty.
Dílo
Z chlévů i bulvárů – Sbírka z roku 1960, ve které jsou shrnuty a zveřejněny téměř všechny jeho drobné povídky, které původně vycházely v časopise Dikobraz.
Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky – Rozhodně nejznámější dílo, které Miloslav Švandrlík napsal. Bylo vydáno v roce 1969 a hlavním tématem je líčení osudů života příslušníků PTP. Dílo přináší ironii a satiru spojenou s tehdejší socialistickou armádou. Dílo bylo určitou dobu zakázáno. V roce 1990 vyšlo druhé doplněné vydání. Titul byl i zfilmován.
Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka – Dílo vyšlo v roce 1973 a následně i v roce 1991, v rámci přepracovaného vydání. V roce 1999 – 2000 ještě rozšířené z původních 2 na 4 díly. Kniha je výčtem necelý stovky příběhů, které jsou ilustrovány díly Jiřího Wintera Neprakty.
Doktor od jezera Hrochů – Román z roku 1980 mapující osudy lékaře mířícího ze své tuzemské praxe do Afriky. Dílo se stalo známější mezi širší veřejností až po jeh zfilmování.
Starosti korunovaných hlav – Soubor tří humorných příběhů, které vycházejí z české historie. Vydán bylo v roce 1992. Ani v tomto díle nechybí řada obrázků, které nakreslil již zmíněný Jiří Winter Neprakta.
Blanka, oběť sexuálního harašení – Zajímavé dílo s dnes poměrně kontroverzním tématem. Švandrlík se v něm věnuje tématu ortodoxních feministek a jejich názorům i přístupu k životu.
Markýz de Sádlo – Sbírka ukazující autora v tom nejlepším světle. Jako skutečného mistra humoru. Tato kniha obsahuj celkem třiceti povídek. V nic nechybní témata, jako jsou například duchové, vlkodlaci, ale třeba i upíři.
Hajlující upír – Soubor celkem 50 takzvaných mini hororů. Patří do kategorie nejnovější tvorby autora. Dokládá to i rok vydání 2006. Opět nechybí především důraz na celkový humor a maximální nadsázku.
