Kniha: Mistr Jan
Autor: Miloš Václav Kratochvíl
Přidal(a): Luciferos
Mistr Jan je jedním samostatným díle “Husitské trilogie” její druhý díl je román “Pochodeň”. Autor zde popisuje Husitství, husitský odpoj, který patří k nejslavnějším obdobím dějin našeho národa. V II. díle (Pochodeň) zabrazil autor v časovém úseku několikadenního Husova procesu v kostnici hospodářské a třídní konflikty, jejichž výsledkem bylo potlačení Jana Husa, jakožto sociálního reformátora a buřiče proti šlechtě a tehdejšímu duchovenstvu.
Místo děje:
- Praha, konec 14. St. (Betlémská kaple, Staroměstské náměstí)
Postavy:
- Husovi přátelé: Jeroným, Jan Žižka, žáci (Prokůpek), Martin, Jan, Jíra, Johanka
- Husovi nepřátelé: Štěpán Páleč (kdysi Husův přívrženec) – zrádce,
- Jan Hus: odhodlaně a statečně vyslovuje požadavky a cíle národa, osobní hrdinství, zásadovost výmluvný a působivý mluvčí ideálů tehdejší české společnosti
Děj:
- Zachycení posledních let Husova života (od chvíle zavedení odpustků) až po jeho odchod z Čech do Kostnice, jeho úsilí dobrat se pravdy, kritika společnosti a církve, neohrožený boj s nepřáteli
Román “Mistr Jan” je román o člověku, který se stal výrazem touhy širokých lidových vrstev po sociální spravedlnosti. Je to však také obraz doby, kterou poznáváme v jejich typických představitelích – mocných prelátech, osnujících svou politiku, šlechtě s jejím králem “kmotrem Václavem”., bohatých patriciích, řemedlnících a nádenících, sedlácích a podruzích, prostě ve všech zástupcích tehdejší společnstoi, jejímž kritickým průřezem je tento román o podhoubí a kořenech potomní hustiské revoluce. Kratochvíl zachycuje dobu, kdy sílí rozbroje mezi feudálním panstvem a chudým utlačovaným lidem. Ukazuje i na sociální kořeny tohoto konfliktu: bezhraničná hrabivost, odpustkářství církvení hierarchie a jejích pomahačů – té církvení hierarchie, která se zcela zpronevěřila křesťanským zásadám – vede k ožebračování pracujícího lidu ve městě i na venkově. V čelo lidu se staví Jan Hus, který strhává masku zlořádům, páchaným feudálním panstvem, burcuje a uvědomuje lid a pak pronásledován domácí hierarchií i papežem odebírá se do Kostnice.
Román Mistr Jan začíná vykříky mniha před Týnským chrámem, kde láká občany, aby si zakoupili odpustky. Děsí lidi vypravěním o pekle, z kterého se vrátil. Pár z jeho posluchačů se vyděsí on na to: “ Ale nezoufejte! Na štěstí nejste ještě ztraceni. Ještě jsme tu my, církev svatá, která vám podává záchrannou ruku. Svatý Otec Ja XXIII. Vyhlásil všemocné odpustky, kteé zachraňují před peklem a jeho tresty. Ty to odpustky – žastě a radujte se! – si každý z vás může koupit. Tady u nás!. Kdo dá kopu grošů, tomu Bůh odpustí sto dní pekelného trápení, kdo dá míň, vykoupí si aspoň měsí, týden. Každý den je dobrý! Ve stejnou chvíli, kdy se začíná rozjíždět tento nepoctivý kolotoč s penězi vyučuje Jan Hus své studenty. ( Vzor listu papeže Jana XXIII Václavu IV. – Hus nikdy nediktoval z běžných knih formulářů naopak listinné vzory sestavoval sám. V té době bylo papežské schisma – rozkol, více papežů.).Jeho vyučování vyruší Páleč, který oznamuje Husovi, že je svolána schůze profesorů všech fakult, aby zaujmuli stanovisko, co se týká odpustků. Hus navrhuje, hned po vystoupení Páleče, aby veřejně universita prohlásila, že odmátá prodej odpustků jako čin nekřesťanský. Páleč naopak nesouhlasí, chce vše zveřejnit, jen pokud bude souhlasit král. V té době se už raduje arcibiskup, který očekává, že se Hus určitě ozve proti odpustkům a a tak budou moci vystoupit proti němu s klatbou a interdiktem.
Po své schůzce s králem přichází Páleč, který je velmi zklamán tím, že už nebudou mít podporu v králi proti boji s odpustky a proti Římu. Je zřejmé, že pokud se postaví proti odpustkům postaví se proti králi. Hus však nemění své stanovisko. Naopak vspomíná na chvíle kdy spolu s Pálečem a Mistrem Stanislavem (jeho učitelem) bojovali za obranu očistného učení velkého anglického reformátora Johna Wicklefa (autor traktátu O svatokupectví, kdy tvrdě odhaloval lakotnou lačnost církve a jejích nehodných sluhů.). Páleč Husa přesvědčuje, aby přemýšlel o svém rozhodnutí: “ Postavíme-li se za těchto okolností proti odpuskům, nepovede to jenom k rozporu, to může vést k roztržece s celou církví!” I učitel Stanislav varuje láskyplně Husa: “ Vzpomeň si na reformátora Konráada Waldhausera, který vystupoval proti svatokupectví – vyl na něj uvalen proces před papežskou kurií. Uprostřd procesu zemřel. A Milíč z Kroměříže, který stavěl zákon Boží nad světskou moc církve, byl pohnán před inkvisitora a před závěrem procesu – zemřel. Ti všichni ( i např. Matěj z Janova) církev kárali achtali ji napravit, ale přesto se považovali za její věrné syny, nejvěrnější. Ty však jdeš dál než oni, ty teď neváháš jít přes hranici, kterou se oni neodvážili překročit. Chceš jít proti církvi.”
Hus ve svém kázání v Betlémské kapli odsoudí odpustky a podle toho se též jeho posluchači – prostí lidé zachovají. Začínají vzpoury. Při jedné z nich vojáci zatknou Martina (Johančina milého), Jana a Staška. Johanka jde žádat o pomoc Husa, který jde na radnici a žádá konšely, aby je propustili. Ti mu to slíbí pod podmínkou, že se lidí stáhnou od radnice. Chlapce tedy vyvedou stráže z kobky, ale vedou je jinam. Zvědaví lidé za nimi jdou průvodem. Dav zhoustne a nepovolí střážcům, aby šli s třemi tovaryši dál. Strážci utnou mladým mužům hlavy, aby se dav rozprchl. Hus je příjme do Betlémské kaple se slovy: Hle, první padlí za pravdu Boží! První mučedníci !” Na Husa je uvalen interdikt a klatba na zkázu a zničení Jana husa – nikdo mu nesmí podat chléb, nepojiti ho vodou nebo ho přimouti pod svoji střechu, nesmí s nim nikdo pomoci, takto je Hus vyloučen z církve, zbaven všech církevních milostí a svátostí a kdyby zemřel, nesměl by být pochován v posvěcené půdě …… V tomto období pobýval Hus na Kozím hrádku, kde ho chodili navštěvovat lidé a poslouchali pod širým nebem jeho kázání. V tak těžké době našel Hus síla a napsal jedno z jeho nejvýznamějších děl Postilu, kázání na každý svátek v roce a také nově opravený text bible, aby bylo písmo srozumitelné každému, kdo v knihách bude hledati pravdu – všechno česky. Také se pokusil zjednodušit český pravopis – odstranil spřežky.
Hus kritizoval církev za její rozmařilost, ziskuchtivost. Navrhoval, aby jím byl jako trest odňat veškerý majetek. Usiloval o nápravu cíkrve: “ A způsob, jak tak můžeme činit, je prostý, nejprostší: Stačí říkat pravdu – mluvit pravdu, hájit pravdu, slouřit jí, v pravdě žít a ovšem třeba v pravdě i zemřít.”
“Jaká to pekelná lačnost zlata uchvátila církev, od papeře do posledního klerika, lakotná hrabivost, která saje peníze ze všech národů a zemí křesťanstva. Pohleďte k čemu poučívají kněží těchto zisků! Jejich nádherná roucha, jež se blyští zlatem, zatím co Kristus chodil v plátně a bos. Pohleďte na jejich pyšné paláca, zámky kláštery, přeplněné poklady, na jejich spíže, přetékají vínem a tukem, zatím co náš Pán neměl střechu, pod níž by hlavu složil: Zda toto jsou učednící a následovnící Krisovi, kterým řekl Pán: Odlož všchno své, kdo chceš mne následovat?”
Hus zemřel za to v co věřil !!!!!
