Kniha: Muž, který sázel stromy
Autor: Jean Giono
Přidal(a): hrozinkaa
Jean Giono
- 30. března 1895 Manosque – 9. října 1970 Manosque
- francouzský spisovatel, jehož románové dílo se zabývalo vesnickým životem v Provence
- je literárně nezařaditelný, celý svůj tvůrčí život se pohyboval na okraji literární tvorby ostatních autorů
- Reaguje na 1. A 2. Světovou válku
- Neztratili naději (hl. postava s „klacíkem“ v Alpách)
- Další díla: Bitva v horách, Colline, Člověk z hor …
- Dodržuje vše, jak má být – pravopisně
- Být Francouzem, v tom není žádná sláva. Je jen jediná sláva, být naživu.
- Kdo je tvůj přítel, to můžeš jen v nouzi a chudobě poznat.
Literárně-historický kontext
Další autoři té doby:
Romain Rolland
Rozbor díla: Muž, který sázel stromy
- Jedná se o novelu z roku 1953 (1. polovina 20. Století)
- Přestože dílo působí velmi realisticky, hlavní postava Elzéard Bouffier je fiktivní a celý příběh je smyšlený. Autor Jean Giono musel mnohokrát uvádět na pravou míru, že si postavu i její čin zcela vymyslel.
- Novela = krátká, nevystupuje zde moc postav, má zajímavý děj, rychlý dějový spád, na konci příběhu je poenta)
- Epika
- Hl. myšlenka = máme vůli a nic nás nezastaví
- Dílo je napsané v ich formě
- Je psáno spisovnou češtinou
- Hemingway – Stařec a moře -> paralela
- Francouzské Alpy – Provence [:Provánc:]
- Elzéard sázel: buky, duby, břízy (javory se neuchytily)
- Jak sázel: Důlky dělal tyčí a do jamek ukládal pečlivě žaludy…
- Cyklon = počasí
- Země Kananejská (Bible)
- Dílo obsahuje francouzské pojmy a názvy
- Jean Giono tam vyrůstal
– Obsahuje hodně přirovnání
Mátový koberec = metafora
= básnický přívlastek
– Hl. postavy:
Elzéard Bouffier:
- tichý
- samotář
- uzavřený
- šťastný
- nebyl vzdělaný, ale udělal hodně činů
- silná vůle = byl odhodlaný
- sázel protože jednoduše neměl co dělat
- ztratil ženu i dítě
- Pro Elzéarda bylo nejdůležitější žít v klidu
- Působil čistě a upraveně
Vypravěč:
- dobrodruh, bojoval v 1. Světové válce – autostylizace (ztotožnění se s autorem)
- vypravěčem je sám autor
Děj:
Odehrává se v oblasti Alp. Jeden muž při hledání vody, za bezmračného červnového dne plného slunce, potkal pastýře, který mu dal napít a odvedl ho k salaši. Pastýř žil v domě z kamene, nechal muže se najíst a přespat u něj. Během rozhovoru pastýř třídil žaludy po deseti (potřeboval 100 dokonalých žaludů). Muž se dozvěděl, že se pastýř jmenuje Elzéard Bouffier (55 let) a že sází stromy.
Rozloučili se a muž pokračoval v putování -> později vypukla 1. Světová válka -> muž se vrátil zpátky, kde žije Elzéard.
Elzéard se zbavil ovcí a začal dělat včelařinu, uskutečnil svůj sen vybudovat lesy. Roku 1915 vysázel břízy. Lidé nevědí, co udělal Elzéard a myslí si, že je to úděl přírody.
Muž navštěvoval Elzéarda každý rok. Roku 1933 ho navštívil lesník a zakázal oheň na volném prostranství. Roku 1935 přijela delegace -> přišli se podívat na ten les -> „zákaz“ pálení dřevěného uhlí. Byli se potom podívat za Elzéardem a díky lesnímu odborníkovi byl les „zachráněn“.
Během 2. Světové války proběhla těžby -> později byla ukončena.
Roku 1945 to měl Elzéard 87 let -> muž ho v té době viděl naposledy.
Později se tam vrátili lidé, opravili si domy (cituji -> „Místo, kde by člověk chtěl žít…“) a byly vystavěny vesnice – více než 10 000 lidí
Roku 1947 Elzéard Bouffier umřel.
Doplňující poznámka k dílu: Proměna krajiny je v novele spojena s vytrvalostí jednotlivce: pravidelné sázení stromů postupně mění pustou oblast v místo, kam se vracejí lidé a obnovuje se život.
Elzéard Bouffier: Hlavní postava je charakterizována jako tichý, uzavřený a vytrvalý člověk se silnou vůlí. Jeho čin není založen na jednorázovém hrdinství, ale na dlouhodobé, soustavné práci, kterou vykonává bez očekávání odměny.
Kompozice a vypravěč: Příběh sleduje opakované návraty vypravěče do oblasti, kde Bouffier žije. Díky časovým odstupům lze pozorovat postupnou proměnu krajiny i rostoucí význam práce, kterou původně vykonával jediný člověk.
Motivy: V textu se propojují motivy stromů, vody, pusté země, války a návratu života. Kontrast mezi ničivými dějinnými událostmi a trpělivou obnovou přírody posiluje myšlenku naděje a odpovědnosti člověka za prostředí.
Literární kontext: Rozbor spojuje Jeana Giona s Provence a připomíná, že jeho tvorba reagovala na zkušenost první i druhé světové války. Jako další autory doby uvádí Romaina Rollanda, Ericha Mariu Remarqua a Alberta Camuse.
