Muž, který sázel stromy – rozbor díla k maturitě (4)

 

Kniha: Muž, který sázel stromy

Autor:  Jean Giono

Přidal(a): hrozinkaa

 

 

 

 

–          Jedná se o novelu z roku 1953 (1. polovina 20. Století)

–          Novela = krátká, nevystupuje zde moc postav, má zajímavý děj, rychlý dějový spád, na konci příběhu je poenta)

 

–          Epika

–          Hl. myšlenka = máme vůli a nic nás nezastaví

–          Dílo je napsané v ich formě

–          Je psáno spisovnou češtinou

–          Hemingway – Stařec a moře -> paralela

–          Francouzské Alpy – Province [:Provánc:]

–          Elzéard sázel: buky, duby, břízy (javory se neuchytily)

–          Jak sázel: Důlky dělal tyčí a do jamek ukládal pečlivě žaludy…

–          Cyklon = počasí

–          Země Kanalijská (Bible)

–          Dílo obsahuje francouzské pojmy a názvy

–          Jean Giono tam vyrůstal

 

–          Obsahuje hodně přirovnání
Mátový koberec = matafora
= básnický přívlastek

 

–          Hl. postavy:

Elzéard Bouffier:
– tichý
– samotář
– uzavřený
– šťastný
– nebyl vzdělaný, ale udělal hodně činů
– silný vůle = byl odhodlaný
– sázel protože jednoduše neměl co dělat
– ztratil ženu i dítě
– Pro Elzéarda bylo nejdůležitější žít v klidu
– Působil čistě a upraveně

 

Vypravěč:
– dobrodruh, bojoval v 1. Světové válce – autostylizace (ztotožnění se s autorem)

– vypravěčem je sám autor

 

Děj:
Odehrává se v oblasti Alp. Jeden muž při hledání vody, za bezmračného červnového dne plného slunce, potkal pastýře, který mu dal napít a odvedl ho k salaši. Pastýř žil v domě z kamene, nechal muže se najíst a přespat u něj. Během rozhovoru pastýř třídil žaludy po deseti (potřeboval 100 dokonalých žaludů). Muž se dozvěděl, že se pastýř jmenuje Elzéard Bouffier (55 let) a že sází stromy.
Rozloučili se a muž pokračoval v putování -> později vypukla 1. Světová válka -> muž se vrátil zpátky, kde žije Elzéard.
Elzéard se zbavil ovcí a začal dělat včelařinu, uskutečnil svůj sen vybudovat lesy. Roku 1915 vysázel břízy. Lidé nevědí, co udělal Elzéard a myslí si, že je to úděl přírody.

Muž navštěvoval Elzéarda každý rok. Roku 1933 ho navštívil lesník a zakázal oheň na volném prostranství. Roku 1935 přijela delegace -> přišli se podívat na ten les -> „zákaz“ pálení dřevěného uhlí. Byli se potom podívat za Elzéardem a díky lesnímu odborníkovi byl les „zachráněn“.

Během 2. Světové války proběhla těžby -> později byla ukončena.

Roku 1945 to měl Elzéard 87 let -> muž ho v té době viděl naposledy.

Později se tam vrátili lidé, opravili si domy (cituji -> „Místo, kde by člověk chtěl žít…“) a byly vystavěny vesnice – více než 10 000 lidí

Roku 1947 Elzéard Bouffier umřel.

 

Jean Giono

–          30. března 1895 Manosque – 9. října 1970 Manosque

–          francouzský spisovatel, jehož románové dílo se zabývalo vesnickým životem v Provence

–           je literárně nezařaditelný, celý svůj tvůrčí život se pohyboval na okraji literární tvorby ostatních autorů

–          Reaguje na 1. A 2. Světovou válku

–          Neztratili naději (hl. postava s „klacíkem“ v Alpách)

–          Další díla: Bitva v horách, Colline, Člověk z hor …

–          Dodržuje vše, jak má být – pravopisně

  • Být Francouzem, v tom není žádná sláva. Je jen jediná sláva, být naživu.
  • Kdo je tvůj přítel, to můžeš jen v nouzi a chudobě poznat.

 

–          Další autoři té doby:
Romain Rolland

Erich Maria Remarque

Albert Camus





Další podobné materiály na webu: