Nejstarší památky světové literatury

Proč nejde kopírovat? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu/nízkou kvalitu

literatura

 

Jméno: Nejstarší památky světové literatury

Zařazení: Literatura

Přidal(a): Nikola V.

 

 

SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ POČÁTKU STAROVĚKU

  • starověk začal v Mezopotámii kolem roku 3500 př. n. l. objevením písma a v souvislosti s rozvojem prvních státních útvarů
  • nejstarší civilizace – podél velkých řek Eufrat a Tigris (území dnešního Iráku), břehy Nilu (Egypt), později také v Indii a Číně
  • rozvíjela se spolupráce mezi městskými státy, tvořily se první politické vztahy, ale rozhořely se i boje o nadvládu (první říši sjednotil akkadský král Sargon)

 

DĚLENÍ NEJSTARŠÍ LITERATURY

  • pravěku vznikala jen ústní lidová slovesnost, patří sem pranostiky, obřadní zaříkadla či zpěv
  • za přechod od pravěku do starověku je považováno zakládání státních útvarů a vznik písma
    • k tomu docházelo na různých místech a v různých dobách
  • vznikaly hlavně náboženské texty a administrativní záznamy
  • umělecká literatura se rozvíjela jen pomalu a představují ji oslavné písněhymny – a veršované eposyrozsáhlé hrdinské příběhy
  • nejstarší literatura vznikala asi od poloviny 4. tisíciletí př. n. l. a podílelo se na ní množství národů
    • dělíme ji zeměpisně podle kulturních oblastí a nejvýznamnějších národů, které na těchto územích vedle sebe po staletí žily
  • nejstarší literární památky pocházejí z území dnešního Iráku a Íránu, kde se rozkládala Mezopotámie a Persie, kde žili Sumerové, Akkadové, Babyloňané, Asyřané a Peršané
  • významnou a starobylou kulturní oblastí je Egypt
    • v té době Egypťané kulturně i mocensky převyšovali ostatní národy
  • kulturně mladší oblastí je východní pobřeží Středozemního moře (Syropalestina), kde žili Aramejci, Féničané a zejména Židé
  • civilizace na Dálném východě, v Indii a Číně se rozvíjely později, ale byly také velice vyspělé

 

STAROVĚKÁ LITERATURA…

… se rozděluje do dvou významných celků

  • starší je období staroorientálních říší (otrokářských despocií)
    • začíná se vznikem sumerských městských států a nejstarších hospodářských záznamůMezopotámii kolem roku 3500 př. n. l. a končí výboji Alexandra Velikého ve pol. 4. stol. př. n. l.
  • od století př. n. l. se začíná rozvíjet antická kultura, nejdříve řecká (která se značně rozšířila v období helénismu = pořečtění Egypta a Blízkého východu ve 4. st. př. n. l.); v době, kdy Římská říše pohltila většinu starověkých národů, se rozšířila kultura římská
  • antika končí rozpadem Západořímské říše roku 476 n. l.

 

VZNIK A VÝVOJ PÍSMA

  • základem nejstaršího písma byly stylizované obrázky předmětůpiktogramy
    • z nich se pak vyvinuly ideogramyobrázky představující určité myšlenky
    • písmo tak používalo tisíce znaků – pro každý předmět, činnost nebo místo existoval vlastní zjednodušený obrázek
  • koncem 4. tisíciletí př. n. l.Mezopotámii nahradili Sumerové obrázkové ideogramy znaky ve tvaru klínů – tak vzniklo klínové písmo
    • pro psaní se používaly tabulky z vlhké hlíny a rákosové rydlo
    • skupina vrypů představovala u klínového písma jedno slovo
  • Egyptě vznikaly z piktogramů na počátku 3. tisíciletí př. n. l. hieroglyfy
    • hieroglyfické písmo se tesalo do kamene, později písaři používali papyrové svitky
    • šlo o složitý systém znaků, který se postupně zjednodušoval
  • ve -13. století př. n. l. Féničané zásadně ovlivnili vývoj písma, když zavedli abecední hláskové písmo
    • pomocí graficky jednoduchých znaků zachycovali hlásky tvořící mluvenou řeč
    • od Féničanů se písmo v podobě abecedy rozšířilo po celém Středomoří
  • abecedu dále rozvíjeli Řekové (vznikla řecká alfabeta) a později Římané – ti tzv. latinku upravili téměř do dnešní podoby

 

Sumerové vypráví legendu o vzniku písma – jsou považováni za jeho vynálezce

  • první písmo cca v polovině 4. tis. př. n. l.
  • ze začátku odpovídalo písmo skutečnosti -> kreslené obrázky – obrázkové písmo (piktografické) => piktogramy:
    • logogram – hmatatelná konkrétní věc (Slunce, postavičky, bota…)
    • ideogram – myšlenky (obraz vyjadřující pocit – radost, smutek…)

 

Vznik znakového (klínového, klínopisného) písma – zjednodušené, kaligrafické

  • hieroglyfy
    • hieratické písmo (kněží…)
    • démotické (démos)

 

hláskové písmo – za jeho vynálezce považováni Féničané

  • skládá se z hlásek, zaznamenává zvuk, ne obrázky
  • dále rozvíjejí Řekové (řecká alfabeta – přidali samohlásky) a později Římané (latinka – nejdříve velká písmena – tzv. „kapitálky“, později kurziva – počátek vzniku dnešního písma)

 

MEZOPOTÁMIE

SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ MEZOPOTÁMIE

  • ležela mezi řekami Eufrat a Tigris, na území dnešního Iráku
  • písmo a městské státy se zde začaly rozvíjet od poloviny 4. tisíciletí př. n. l.
  • se střídavými úspěchy úrodnou a kulturně bohatou oblast ovládali postupně Sumerové, Akkadové, Babyloňané a Asyřané
  • 6. století př. n. l. se celého území zmocnila Perská říše s centrem na území dnešního Íránu
  • po porážce Perské říše Alexandrem Velikým ve 4. století př. n. l. se v celé oblasti šířily řecké vlivy, a začalo tak období helénismu

 

SUMERSKO-AKKADSKÁ LITERATURA

  • Sumerové – vynález obrázkového písma
    • psaní na hliněné tabulky sloužilo k úředním záznamůmchrámech a později i v palácích
    • bylo potřeba písemně uzavírat smlouvy, vést hospodářské záznamy, evidovat pracovní výkony či důchody
    • později užívání písma zlidovělo a rozšířilo se i n běžnou komunikaci
  • menší část dochovaných hliněných tabulek tvoří literární a naučné památky
    • tato část literatury čerpala především z náboženského života a zachycovala mýty, modlitby nebo nářky, ale i lidová přísloví
    • známe také královské zápisy, které nás seznamují s hrdinskými skutky vladařů
      • sem patří především soubor mýtů o Gilgamešovi
  • dochovala se jen ve zlomcích
  • nejcennější jsou veršované mýty či eposy, dnes známe i množství hymnůoslavných písní; nejstarší pocházejí z poloviny 3. tisíciletí př. n. l.

 

Epos o Gilgamešovi

  • tvořily ho anonymní sumerské mýty pocházející z doby kolem roku 2500 př. n. l.
  • Babyloňané a Asyřané později tato sumerská vyprávění upravili do písemné podoby, kterou známe dnes
  • Gilgameš (ze dvou třetin bůh a z jedné třetiny člověk) byl tyranský vládce Uruku, který nutil poddané k těžké práci při stavbě hradeb. Poddaní požádali bohy o pomoc, ti seslali polodivokého člověka Enkidua, který měl Gilgameše přemoct. Postupem času se ale spřátelili a zažili mnohá dobrodružství. Do Gilgameše se zamilovala bohyně Ištar, hrdina však její lásku odmítl. Rozhněvaná bohyně usmrtila Enkidua. Po Enkiduově smrti se Gilgameš pod tíhou obav ze smrti vydal hledat nesmrtelnost. Bez úspěchu se vrátil do Uruku, kde poznal, že nesmrtelným a velikým ho činí hradby, které vybudoval. Epos začíná a končí oslavou tohoto „nesmrtelného Gilgamešova činu“.

 

BABYLONSKÁ LITERATURA

  • zpočátku tvořena hlavně hospodářskými, správními, náboženskými či právními dokumenty
  • nejstarším literárním žánrům však patří i babylonské mýty, oslavné hymny, modlitby či zaklínadla
  • z té doby se dochoval slavný Chammurapiho zákoník nebo také nejstarší mapa známého světa
  • Babyloňané mimo jiné přejali i dlouho tradované sumerské mýty o králi Gilgamešovi (do dnešních dnů nedochované) a sepsali z nich babylonskou verzi Eposu o Gilgamešovi

 

Chammurapiho zákoník

  • starobabylonský zákoník, jeden nejstarších psaných souborů právních ustanovení na světě
  • vymezoval, jak se mají lidé k sobě chovat
  • stanovoval tresty, dodnes známá je např. zásada Oko za oko, zub za zub

 

ASYRSKÁ LITERATURA

  • Asyřané se soustředili na válečnické umění a kulturně čerpali z vyspělejší babylonské vzdělanosti, přejali dokonce i babylonský klínopis
  • v Asýrii nová významnější literární díla nevznikala
  • královské archivy a knihovny, z nichž nejslavnější je knihovna asyrského krále Aššurbanipala, obsahovaly literární díla sesbíraná asyrskými vojsky po celé říši
  • v asyrských archivech se, jako jedna z nedůležitějších památek mezopotamské literatury, dochovala i asyrská verze Eposu o Gilgamešovi

 

PERSKÁ LITERATURA

  • nejvýznamnější památkou staroperské literatury je Avesta, posvátné spisy perského náboženství zoroastrismu
    • obsahuje hlavně liturgické texty používané při obřadech a principy náboženského učení o boji dobra se zlem, dále hymny na božstva, modlitby, zpěvy a také např. pravidla pro očišťování a ochranu před démony
  • perská kulturní tradice přejala a doplnila původně indický soubor příběhů, který je známý až z pozdějšího arabského zpracování jako Pohádky tisíce a jedné noci

 

SYROPALESTINA

SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ

  • území na východě Středozemního moře; dnes zde leží Sýrie, Libanon, Jordánsko a Izrael
  • od starověku tudy vedly obchodní cesty spojující Egypt, Malou Asii a Mezopotámii
  • okolní mocnosti (Egypt, Asýrie, Babylonie, Persie, Řím) se neustále pokoušely získat nad tímto obchodně i vojensky důležitým územím kontrolu
  • nejvýznamnějším národům zde od poloviny tisíciletí př. n. l. patřili Izraelité (později Židé), Aramejci a Féničané
  • spory o nadvládu nad tímto územím se vedou dodnes
  • Bible pro tuto oblast používá výraz Kanaan – výraz podle obyvatel pelištejci = pelištíni = Kananejci, kteří zde žili

 

KULTURA NÁRODŮ SYROPALESTINY…

… je od 3. tisíciletí př. n. l. prakticky neustále pod tlakem okolního světa

  • od pol. 20. st. až dodnes probíhá na tomto území arabsko-izraelský konflikt o palestinská území
  • oblast Syropalestiny se stala kolébkou tří nejvýznamnějších monoteistických náboženství světa – judaismu, křesťanství a islámu
  • fénického hláskového písma se vyvinuly i ostatní evropské abecedy; k nejvýznamnějším patří řecká alfabeta a římská latinka, která je velmi podobná dnešnímu písmu

 

FÉNICKÁ LITERATURA

  • Féničané, známí svými obchodními koloniemi po celém Středomoří, začali kolem roku 1300 př. n. l. používat místo velkého množství klínopisných či hieroglyfických znaků hláskovou abecedu
  • nové písmo, které ostatní národy začaly napodobovat, obsahovalo jen 22 znaků
  • nejstarší texty jsou dochované na keramických předmětech, zaznamenávaly jména nebo modlitby

 

ARAMEJSKÁ LITERATURA

  • velké množství klínopisných hliněných tabulek psaných jazyky okolních národů pochází z Ugaritu, slavného a mocného mezinárodního přístavu na severu Sýrie
  • archivy obsahující mýty, ale i jiná epická díla jsou považovány za velmi cenné a působivé pokladnice starověké literatury

 

HEBREJSKÁ LITERATURA

  • významnou památkou hebrejské literatury je Bible
    • Bible – z řečtiny „knihovna“
    • soubor 66 knih
    • vznikala v průběhu 2 000 let, asi 40 pisatelů
    • Starý zákon – hebrejština, aramejština – hebrejské písmo
    • Nový zákon – řečtina – řecká písma
    • Starý zákon, rozsáhlejší a starší část Bible, tvoří základ pro judaismus a kulturní tradici Židů
      • na něj navazuje rabínská literatura a především Talmud; tento soupis náboženských pravidel, diskuzí rabínů o židovském zákoně, víře a životě vznikal asi 1000 let a podílelo se na něm přibližně 3500 židovských učenců
      • významná je také židovská filozofie, mystika a etika
      • pro zachování kulturní a národní identity mají nezastupitelnou roli písně a poezie

 

Starý a Nový zákon

Starý zákon

  • skládá se z 39 žánrově různorodých knih (historické spisy, písně duchovní, milostné, modlitby, přísloví, mravní zásady, proroctví)
  • byl psán hebrejsky, zčásti aramejsky a vznikal od století př. n. l. po dobu asi 1100 let
  • tvoří ho Pět knih Mojžíšových (Tóra):
    • Genesis – „počátek, stvoření“ – o dějinách lidstva od stvoření světa, o potopě a zmatení jazyků, o době patriarchů Abraháma, Izáka a Jákoba; autor Mojžíš – významná postava historických dějin – izraelských, považovány jako knihy historické
    • Exodus – vyvedení Izraelitů z egyptského otroctví
    • Leviticus
    • Numeri
    • Deuteronomium

 

Mojžíš – vojenský a náboženský vůdce

část knihy – hebrejská – pro judaismus – obzvláště 5 knih Mojžíšových = Tóra – posvátné knihy judaismu; hebrejština – píše jen souhlásky, píše se zprava doleva

knihy hebrejského původu – vznik přibližně 2. tis. př. n. l.

Talmud = výklad Mojžíšského zákona

proroci – Daniel (vykládal sny – i např. babylonskému králi, předpověděl zánik království, stal se jedním z nejvyšších úředníků), Jeremijáš, Ezechiel – prorocké knihy

  • Knihy soudců, Samuelovy knihy a Královské knihy zachycují osudy Izraelitů v době vlády králů Saula, Davida a Šalamouna a v době rozděleného království (severní Izrael, jižní Judsko)
  • Prorocké knihy se obracely nejen k soudobým posluchačům, ale v mnohém zůstávají platné až do dnešních dnů
  • Mudroslovné knihy obsahují části Žalmy, Přísloví a Píseň písní
  • knihy psané v poezii – Jób, Kazatel, Žalmy, Přísloví, Píseň písní
  • elegie (žalozpěv) = lyrika vyjadřující hlubokou lítost, smutek

 

Nový zákon

  • tvoří ho 27 knih
  • psali ho Židé řeckým jazykem a vznikl v  a 2. století n. l.
  • základem křesťanství, Ježíš Kristus
  • popisuje jeden příběh
  • Čtyři evangelia popisují život a učení Ježíše z Nazaretu, jeho ukřižování a vzkříšení
    • čtyři evangelia – Matouš, Marek, Lukáš, Jan
    • evangelium – z řečtiny „Dobrá zpráva
  • Skutky apoštolů zachycují počátky křesťanství a osudy prvních zvěstovatelů poselství o Spasiteli
    • kronika vzniku rané křesťanské církve
    • následující listy apoštolů (epištoly), kde je vyloženo křesťanské učení a zásady jak pro život jednotlivce, tak pro chování lidí mezi sebou
    • celkem 21 epištol (v řečtině „Dopis“), lišty apoštolů = dopisy
    • největší pisatel epištol apoštol Pavel, další pisatelé apoštol Petr, apoštol Jan
  • poslední knihou Bible je prorocká kniha Zjevení, ve které apoštol Jan poodhaluje okolnosti druhého příchodu Krista, jeho tisíciletého království, posledního soudu a nové Země
    • Zjevení Janovo – „Apokalypsa“
      • poslední – nejmladší – biblická kniha
      • působivá zpráva o zániku světa
  • šedesát šest knih Starého a Nového zákona tvoří základní knihu všech křesťanůBibli
  • Bible se rozšířila do jiných kultur a k jiným národům poměrně rychle díky překladům
  • před vznikem křesťanství vznikl překlad Starého zákona do řečtiny, tzv. Septuaginta (-2. st. př. n. l., název znamená „sedmdesát“, podle tradice totiž překlad provedlo 72 rabínů)
  • do Evropy se Bible dostala díky latinskému překladu Jeronýma (4.-5. století), překlad se nazýval Vulgata (lat. vulgatuslidový)
  • literárního hlediska je Bible souborem textů nejrůznějších žánrů (např. mytická vyprávění, historické a filozofické spisy, náboženské úvahy, duchovní a milostná lyrika, listy)

 

EGYPT

SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ

  • egyptská civilizace se rozvíjela podél Nilu a žila z jeho každoročních úrodných záplav
  • významnější kultura se zde objevila po roce 3500 př. n. l.
  • Egypt zažil tři období mocenského i kulturního rozmachu
    • v období Staré říše byly budovány pyramidy
    • během Střední říše získal Egypt nová území a zefektivnilo se zemědělství
    • faraoni Nové říše vydobyli Egyptu poslední období svobody a slávy, které skončilo ve 2. tisíciletí př. n. l.
    • potom nastal v Egyptě úpadek a nadvláda cizích říší
  • roku 30 př. n. l. byl Egypt připojen k Římské říši, jejíž součástí zůstal až do konce starověku
  • víra ve více Bohů, bůh Rhá
  • Cheops – 1. stavitel pyramidy – Cheopsova pyramida
  • mumifikace – z těla vyňaty měkké tkáně -> spáleny, jen srdce se uchovalo ve zvláštní nádobě – způsob pohřbívání vyšší vrstvy, ne obyčejného lidu

 

LITERATURA

  • literatura starého Egypta se rozvíjela ve starších dobách v podobě hieroglyfických nápisů vytesaných na stěnách hrobek nebo pyramid
  • polovině 2. tisíciletí se šířilo používání papyrových svitků, které se zhotovovaly z tenkých proužků papyrového rákosu
    • svitky byly velmi drahé a hieroglyfy se psaly štětem
  • písmo se postupně zjednodušovalo
  • mezi nejznámější literární památky z doby Nové říše se řadí oslavný Achnatonův hymnus na Slunce nebo Vlastní životopis Sinuhetův o životních osudech egyptského lékaře
  • zajímavou a tajemnou literární památkou jsou tzv. Knihy mrtvých, soupis rad a magických zaříkadel, která mají mrtvému pomoct při jeho cestě podsvětím k posmrtné blaženosti, nápisy na hrobkách, náboženská, popisuje cestu mrtvých

 

Vlastní životopis Sinuhetův

  • autobiografická próza
  • životopis
  • zachován originál – svitek papyrusu – ručně psaný
  • Sinuhet utekl do Asýrie -> Faraon zemřel -> Sinuhet se vrací a umírá na domácí půdě v Egyptě

Ideologie – autor preferuje jakýsi politický systém, ideologická stránka kolikrát převažuje nad uměleckou kvalitou

 

INDIE A ČÍNA

SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ

  • Číně se rozvíjela kulturní civilizace asi od roku 2200 př. n. l.
  • Indii osídlili povodí řek Indus a Ganga kolem roku 1600 př. n. l. Árjové, z nichž pochází dnešní Indové
  • historický vývoj Indie a Číny významně ovlivňovaly jednotlivé filozoficko-náboženské proudy
  • údobí dlouhých a vysilujících válek o moc střídala období politické stability, hospodářského a kulturního rozkvětu

 

LITERATURA STAROVĚKÉ INDIE

  • staroindickou literaturou tvoří čtyři védské zpěvy (nejstarší je Rgvéda), dlouhou dobu se předávaly ústně a zapsány byly až později
    • byly to modlitby a oslavné hymny bohům
  • významnou památkou jsou nápisy krále Ašóky
    • jde o starý zákoník, který byl vytesán do kamene
  • od 4. století př. n. l. vznikal rozsáhlý epos Mahábhárata popisující ve více než 200 000 verších bratrovražedný boj mezi dvěma rody Bháratovců
    • na pozadí legend, bajek a filozofických úvah zmiňuje dlouhé mocenské boje indických vládnoucích rodů
    • náboženský text, 2 rody bojující mezi sebou
  • hrdinský epos Rámájana vypráví o princi Rámovi, který vysvobozuje za pomoci krále opic Hanumana manželku Sítu, unesenou obávaným vládcem démonů
    • vznik od 4. st. př. n. l. do 4. st. n. l.
    • náboženský text (hinduismus)
    • vyprávění o souboji 2 královských rodů (Pánduovci, Kůrovci)
    • Hlavní hrdinou je princ Ráma, prvoroozený syn krála Dašarathy. Ráma byl důsledkem intrik odsouzen ke čtrnácti letům lesního vyhnanství, kam se uchýlil i se svou manželkou Sítou a bratrem Lakšmanou. Vlády se zatím chopil starší bratr Bharata. Jednoho dne byla Síta unesena Rávanoou, králem Rákšasů, na ostrov Lanku. Ráma ji však získal zpět. Při dobývání Lanky zahynul Rávana, jeho synové, bratři a řada dalších významných Rákšasů. Ráma se pak se svou ženou vrátil zpět do Ajódhji, kde se stal králem a spravedlivě vládl po celá staletí.

 

  • 1. století n. l. vznikla slavná příručka sexuálního života Kámasútra
  • koncem starověku se rozvíjela věda, umění, divadlo a v literatuře vynikl především básník Kálidása (asi 353-420 př. n. l.)
    • indický básník, dramatik, lyrik
    • Šakuntala (Ztracený prsten) – nejznámější Kálidásova divadelní hra, lyrická pohádka o prokleté lásce a jejím konečném vítězství
  • literatura ovlivněna náboženstvím
  • civilizace uzavřená světu
  • náboženské texty, texty s příběhem, o historii
  • Buddha – indický myslitel – osvícený
  • sanskrt – jeden z nejstarších jazyků, v současnosti považován za mrtvou řeč
    • stále je jedním z 23 oficiálních jazyků Indie
    • jedna z nejlépe dochovaných řečí starověku
    • v písmu dévanágarí

 

LITERATURA STAROVĚKÉ ČÍNY

  • starobylou literární památkou s tradicí sahající až do 2. tisíciletí př. n. l. je magická Kniha proměn (I-ting)
    • ceněné jsou filozofické spisy velkých mudrcůKonfucius, Lao-c‘
  • mimo to je jednou z nejvýznamnějších literárních památek staré Číny Kniha písníobsáhlý soubor básní, lidových, milostných, pracovních či svatebních písní, oslavných hymnů a ód
  • velký rozkvět čínského písemnictví nastal za dynastie Tchang (7. století-počátek 10. století)
    • v této době působili mj. známí básníci Li Po a Tu Fu