Jméno: Nízká literatura
Zařazení: Literární pojem
Přidal(a): David Hampl
Pojem nízká nebo nižší literatura zahrnuje zejména literární žánry jako komedie, bajka či satira. V období klasicismu byl protikladem k tak zvané literatuře vysoké, do níž se řadily tragédie, eposy či ódy. Jak již vyplývá z názvu, tento typ literatury byl považován za méně důležitý a méně kvalitní.
Základní znaky nízké literatury
Jedním ze základních znaků klasicismu jako uměleckého směru bylo podřízení se jedince určitým společenským pravidlům a normám. Tento znak souvisel jednak s inspirací klasicismu v antice, pro kterou bylo rovněž charakteristické dodržování určitých pravidel, například Aristotelovy zásady jednoty místa, času a děje v literárních dílech. Druhou příčinou důležitosti norem byla také společenskopolitická situace v tehdejší Evropě, neboť v druhé polovině sedmnáctého století, ve které klasicismus vznikl, byla většina států absolutistickými monarchiemi.
Pravidlům a normám tak podléhala i klasicistní literatura. Důsledkem toho bylo její rozdělení na dvě odlišné větve či typy, literaturu vysokou a literaturu nízkou. Tyto dvě větve se lišily nejen literárními žánry, které pro ně byly charakteristické, ale také volbou témat, hrdinů a jazykem. Jakékoli prolínání či mísení mezi nimi bylo striktně zakázáno. Z hlediska literárních druhů a žánrů, které byly typické pro nízkou literaturu z hlediska dramatu, se jednalo zejména o komedii či frašku. Z epických žánrů byly typickými žánry zejména román a bajka, pokud jde o lyriku, k nízkým žánrům se řadily nejrůznější písně.
Zatímco ve vysoké literatuře bylo možné zpracovávat pouze témata vznešená a jejími hrdiny byli lidé z vyšších vrstev, nízká literatura byla založena na námětech z obyčejného života neurozených lidí a jejich jednání mělo být převážně komické. Vtip, satira a zesměšnění byly obecně považovány za prvky, které se směly objevovat pouze v nízkých žánrech, neboť neodpovídaly klasicistnímu kultu hrdinství, kázně a rozumovosti. Díla byla rovněž psána hovorovým jazykem.
Nejvýznamnější představitelé nízké literatury
Světově nejznámějším a nejvýznamnějším představitelem nízké literatury byl francouzský dramatik. Molière. Jeho nejznámější komedií je bezesporu Lakomec, který je inspirován antickou Komedií o hrnci a jehož tématem je kritika lakoty a přílišné touhy po majetku. Kromě Lakomce napsal i další známé komedie, jako například Tartuffe, Misantrop či Zdravý nemocný. Pro jeho komedie je rovněž charakteristické spojení s dalším žánrem nízké literatury, satirou. V Itálii v sedmnáctém století Carlo Goldoni navázal na původní commedii dell´arte, pro kterou byla typická improvizace a také vystupování typických postav, jako sluhy Harlekýna či komorné Kolombíny. Jeho neslavnějšími komediemi jsou Sluha dvou pánů či Poprask na laguně. Oblíbeným žánrem nízké literatury byly také bajky, které v době klasicismu psal Jean de La Fontaine, který v nich kladl důraz na příběh a zábavnost. To bylo také jedním z důvodů velké oblíbenosti jeho textů, jejichž nejčastějšími tématy byly zejména špatné lidské vlastnosti.
