Jméno: Molière – Jean-Baptiste Poquelin
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): HaničkaS
Molière, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, je jedním z nejznámějších představitelů francouzského klasicismu. Jeho díla jsou i přes dřívější ostrou kritiku dodnes hrána a bohužel problematika lidských charakterů se ani přes dlouhá léta nemění. Svůj pseudonym si vymyslel, aby nešpinil čest své rodiny, protože se nevydal ve šlépějích svých měšťáckých rodičů. Dal světovému dramatu tradici komedie charakterů v jedinečné podobě. Mnozí jej proto pokládají za největšího komediografa světové dramatické tvorby. Goethe ho nazval komediantem, jehož velikost dosáhla hranic tragédie.
Život:
Zřejmě ne každý tuší, jaké jméno se skutečně skrývá pod pseudonymem Molière. Jean-Baptiste Poquelin se narodil roku 1622 v Paříži a řadí se do francouzského klasicismu. Ačkoli mu rodina umožnila dobré zázemí, v brzkém věku se rozhodl i přes nevole svých rodičů stát se komediantem a později dokonce přišel s vlastní kočovnou společností, kde byl hercem i režisérem. Původně se však připravoval na zcela jinou životní dráhu. Vzdělání získal v jezuitské koleji v Clermontu, pak studoval práva a měl se podle přání otce stát notářem. V roce 1642 přišel v doprovodu krále Ludvíka XIII. Do Narbonne jako člověk, který má před sebou skvělou právnickou kariéru. Ale osud určil jinak. V Narbonne se Moliere seznámil s hereckou rodinou Béjarových. Madeleina, nejstarší z několika sester, se stala jeho přítelkyní. A tak se v roce 1643 zřekl úřadu, který měl převzít po svém otci, a rozhodl se pro divadlo. Dříve studoval práva a chtěl být notářem, jeho koníček však byl silnější. Předmětem jeho zájmu bylo tzv. nízké drama – komedie a fraška. Ani úspěchy však nepřicházely hned zpočátku, byl dokonce v Paříži ve vězení pro dlužníky díky neúspěchům jeho prvního divadla. Odsud vlastně pochází vznik jeho pseudonymu, neboť nechtěl špinit jméno své rodiny. Později se však přes počáteční neúspěchy prosadil a to přesně v té Paříži, ve které byl dříve vězněn. Stal se ředitelem královského divadla v Paříži. K průlomu v jeho kariéře mu pomohla orientace na komedii lidského charakteru. Na jeho dobu se však tyto charakteristiky považovaly za velmi nezdvořilé a přišel si tak na pěkné problémy. Bohužel však jeho díla skutečně byla odrazem tehdejší společnosti a jeho témata jsou stále živá. Jednou z jeho hlavních kritik byla také církev, se kterou se nesčetněkrát dostal do konfliktu, náboženství chápal jako pokrytectví. Mimo psaní se také věnoval režírování a mnohokrát sehrál i hlavní role ve svých dílech, což se mu v jeho 51 letech také stalo osudným. Smrt si na něj přišla po odehrání své hry Zdravý nemocný v roce 1673.
Díla:
- Lakomec – komedie o pěti dějstvích psaná v próze, inspirace Plautovou komedií o hrnci, poukazuje na lidskou chamtivost („být jako harpagon“), ztráta pokladnice s penězi je pro Harpagona životní tragédie
- Zdravý nemocný – tři jednání psaná v próze, hlavní postavou je hypochondr Argan, který ačkoli je zdravý, všem dává patrně najevo naprostý opak; až extrémním závěrem pochopí nesmyslnost svých „nemocí“
- Tartuffe neboli Pokrytec – nejkontroverznější dílo, veršovaná komedie o pěti jednáních, poukazuje na pokrytectví a zaslepenost lidského jednání a mimo jiné také přesvědčivost lidských slov.
