Kniha: Ovčí pramen
Autor: Lope de Vega
Přidal(a): TerkaCZ
Lope de Vega (1562–1635)
- celým jménem Félix Lope de Vega y Carpio, španělský dramatik, básník a prozaik
- jeden z nejvýznamnějších představitelů španělského zlatého věku (Siglo de Oro)
- tvůrce tzv. nové španělské komedie (odmítl antické pravidlo tří jednot, smísil tragické a komické prvky, hry rozdělil do tří dějství)
- vedl velmi bouřlivý a skandální život (množství milostných afér, nemanželských dětí, vyhnanství), roku 1614 byl však vysvěcen na kněze
- byl neuvěřitelně plodným autorem (Cervantes ho nazval „zázrakem přírody“), napsal asi 1500 divadelních her, z nichž se dochovalo přibližně 426
Další autorova díla:
- Komedie pláště a dýky: Zahradníkův pes (o lásce vznešené hraběnky k jejímu tajemníkovi)
- Historické a tragické hry: Hvězda sevillská (pozn. autorství Lope de Vegy je u této hry sporné), Rytíř z Olmeda
- Komedie: Blázni z Valencie
Literárně-historický kontext
Španělský zlatý věk (Siglo de Oro) a baroko:
- období přelomu 16. a 17. století, kdy španělská literatura a umění dosáhly svého absolutního vrcholu
- Španělsko je globální koloniální mocností pod vládou Habsburků, uvnitř však postupně politicky a hospodářsky slábne
- společnost je silně ovlivněna přísným katolicismem a inkvizicí
- v literatuře dochází k přechodu od renesančních ideálů k baroknímu vidění světa (iluzornost života, pomíjivost)
- rozvoj národního divadla – hry se hrály na otevřených dvorech (tzv. corrales) pro všechny vrstvy obyvatelstva
Další představitelé:
- Miguel de Cervantes y Saavedra: Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha (dílo na přelomu renesance a baroka / jeden z počátků moderního románu)
- Tirso de Molina: Sevillský svůdce a kamenný host (první zpracování legendy o donu Juanovi)
- Pedro Calderón de la Barca: Život je sen (vrcholné filozofické barokní drama)
Rozbor díla: Ovčí pramen
Základní charakteristika:
- Literární druh: drama.
- Literární žánr: historické drama / španělská komedie nového typu, drama cti a kolektivní vzpoury.
- Rok vzniku: napsáno pravděpodobně v letech 1612–1614, vydáno roku 1619.
- Originální název: Fuente Ovejuna
- Rozsah: hra o třech dějstvích.
Téma:
- Vzpoura prostého lidu proti feudální svévoli a zneužívání moci.
- Obhajoba lidské důstojnosti a osobní cti obyčejných vesničanů.
- Kolektivní vina, soudržnost a naprostá vesnická solidarita tváří v tvář smrti.
Motivy:
- Láska (upřímná manželská láska v kontrastu se sobeckým chtíčem a násilím).
- Pomsta za hluboké morální i fyzické ponížení.
- Výrazná aktivní role žen v odporu proti násilí a šlechtickému útlaku.
- Zlomená starostovská hůl (symbol zničení dosavadního práva a řádu).
Hlavní myšlenka:
- Osobní čest a morálka nejsou výsadou šlechty, ale náleží každému člověku bez ohledu na jeho původ.
- Sjednocený kolektiv disponuje obrovskou silou a dokáže úspěšně vzdorovat šlechtickému útlaku.
- Spravedlivý panovník představuje nejvyšší záruku božího řádu na zemi, který dokáže omezit zvůli arogantních šlechticů.
Námět (čím se autor inspiroval):
- Autor čerpal ze skutečných historických událostí z roku 1476. Reflektuje reálné lidové povstání obyvatel vesnice Fuente Ovejuna, kde se místní ozbrojeně postavili proti kruté nadvládě mocného vojenského řádu Calatrava.
Kompozice a struktura díla:
- Text je chronologicky rozdělen do 3 dějství.
- Záměrně porušuje klasickou antickou jednotu času, místa a děje (hlavní znak nového španělského dramatu).
- Paralelně propojuje dvě dějové linie: osobní boj vesničanů proti komturovi a dobovou historicko-politickou linii bojů kastilské koruny o nadvládu nad městem Ciudad Real.
Vypravěč:
- V díle nevystupuje klasický vypravěč, neboť se jedná o drama. Příběh se posouvá výhradně skrze dialogy, monology a jednání postav.
- Z postojů postav a vyústění děje je ale zřejmý autorův hlas: sympatizuje s utlačovaným lidem a podporuje roajalistickou (pro-královskou) politiku.
Jazyk a styl:
- Celá hra je veršovaná; český překlad využívá velmi plynulé a rytmické verše.
- Střídají se zde různé jazykové rejstříky: vznešená, autoritativní a patetická mluva šlechty ostře kontrastuje s přirozeným, živým a místy komickým jazykem prostých vesničanů.
- Běžnou součástí textu jsou lidové písně, popěvky a emočně velmi vypjaté burcující monology.
Charakteristika postav:
- Fuente Ovejuna: Kolektivní hrdina hry; celá vesnice jedná s obrovskou statečností jako jeden muž a odmítá při vyšetřování kohokoliv zradit.
- Fernan Gomez: Komtur řádu Calatrava. Krutý, pyšný a násilnický představitel feudální svévole. Nerespektuje poddané a bezostyšně zneužívá svou moc vůči ženám i celé vesnici.
- Laurencia: Dcera starosty Estébana. Sebevědomá a krásná žena. Poté, co je unesena, týrána a ponížena, stane se neohroženou vůdkyní žen a donutí muže k rebelii.
- Frondoso: Venkovský mladík, milující Laurencii. Je nesmírně odvážný – jako první se se zbraní v ruce postaví komturovi, aby svou lásku ochránil.
- Mengo: Postava komického vesničana, který sice zpočátku pochybuje o lásce, ale projeví překvapivou statečnost, když za obranu nevinné dívky snáší kruté bičování.
- Estéban: Starosta vesnice. Dlouho se snaží komturovi ustupovat po dobrém, ale po ztrátě své úřední berly a po únosu své dcery se přidá k povstání.
- Katoličtí králové Ferdinand II. Aragonský a Isabela I. Kastilská: Představitelé nejvyšší královské autority. Jejich moc stojí proti svévoli šlechty; v závěru vesnici omilostní.
- Rodrigo: Velmistr řádu Calatrava. Zpočátku stojí na straně řádu proti Katolickým králům, později se královské moci podrobí.
Časoprostor:
- Místo: Vesnice Fuente Ovejuna a prostředí královského dvora.
- Doba děje: Rok 1476 (období formování a sjednocování Španělska).
- Doba vzniku hry: Období španělského zlatého věku (přelom 16. a 17. století).
Obsah a děj díla
Zpupný komtur Gomez tyranizuje vesnici a pokusí se zneužít krásnou Laurencii, avšak zachrání ji Frondoso. Později komtur vtrhne na jejich svatební hostinu, Frondosa nechá uvěznit a Laurencii odvleče na své sídlo. Zraněná a ponížená Laurencia následně vyburcuje vystrašené muže, kteří vezmou útokem panské sídlo a komtura zabijí. Před přivolaným soudcem berou vesničané vinu solidárně na sebe a sborově opakují „Fuente Ovejuna“. Protože soudce ani mučením nezjistí konkrétního viníka, Katoličtí králové udělí celé vesnici milost.
Podrobný děj podle dějství:
1. dějství:
Komtur Fernan Gomez se po vítězné vojenské výpravě vrací do vesnice jako neomezený vládce. Odmítá respektovat jakoukoliv morálku svých poddaných a snaží se získat pro sebe místní ženy. Vyhlédne si starostovu dceru Laurencii a pokusí se ji v lese násilím zneužít. Z lesa však vystoupí Frondoso, namíří na komtura jeho vlastní odloženou zbraň a donutí ho Laurencii propustit, čímž mocného muže hluboce poníží.
2. dějství:
Tyranie v obci stoupá. Komtur nechá krutě zbičovat Menga za to, že bránil Jacintu, a dál ponižuje představitele obce. Laurencia nakonec souhlasí, že se provdá za Frondosa. Uprostřed radostného svatebního tance ovšem do vsi vpadne komtur se svými vojáky. Ignoruje prosby, starostu udeří jeho úřední holí, nechá Frondosa odvést do žaláře a Laurencii nechá odvléct svými muži.
3. dějství:
Zlomení vesničané se scházejí a plni strachu se radí, co udělat. Během jednání mezi ně vpadne rozedraná a zraněná Laurencia. V plamenném projevu označí muže za zbabělce a ovce, jež nejsou schopny ochránit vlastní krev, a vyzve k boji alespoň ženy. Muži jsou jejími slovy zahanbeni, popadnou zbraně a zaútočí na komturovo sídlo. Frondosa zachrání a tyrana usmrtí. Král posílá soudce, jenž má vraždu vyšetřit. Soudce vsadí na brutální mučení mužů, žen i dětí, avšak na otázku „Kdo zabil komtura?“ mu všichni shodně odpovídají pouze: „Fuente Ovejuna“. Protože není možné určit jednotlivého viníka, vesnice je rozhodnutím Katolických králů omilostněna.
Kritika a reakce na dílo
- V době vzniku: Hra se těšila obrovské přízni publika. Dynamický děj plně odpovídal dobovému vkusu a oslava svrchované moci krále velmi vyhovovala přísné španělské státní cenzuře.
- Pozdější přijetí (19. a 20. století): Dílo nabralo revoluční rozměr a začalo být vyzdvihováno jako nadčasový symbol odporu proti tyranii a útlaku. Pro své vyobrazení úspěšného boje utlačovaného kolektivu proti feudálům tvořilo jednu z klíčových her inscenovaných v zemích socialistického a komunistického bloku.
Vlastní zhodnocení
- Hra je neobyčejně dramatická a čtenářsky velmi přístupná díky dynamice a spádu veršů.
- Motiv absolutní soudržnosti (odpověď „Fuente Ovejuna“) působí během scén mučení neuvěřitelně silným a emotivním dojmem.
- Výrazný monolog Laurencie představuje naprosto jedinečnou ukázku ženské síly a odhodlání, což dílo posouvá daleko za hranice běžné historické hry.
- Kladem díla je nadčasová etická úvaha zkoumající, do jaké míry šlechtický útlak omlouvá vykonání vraždy.
