Pietro Bembo (1470 – 1547) byl významný italský renesanční učenec, básník a literární teoretik, který zásadně ovlivnil vývoj italského jazyka a literatury. Působil také jako kardinál katolické církve a sekretář papeže, čímž propojil svět vysoké literatury s církevní politikou. Jeho největším přínosem bylo stanovení toskánštiny 14. století jako závazného vzoru pro spisovnou italštinu, čímž sjednotil jazykové normy na staletí dopředu. Kromě teoretických spisů se věnoval psaní milostné poezie, která důsledně napodobovala styl Francesca Petrarky. Svým dílem položil základy pro evropský petrarkismus, který dominoval renesanční lyrice a ovlivnil autory napříč kontinentem.
Životopis
- Narodil se do starobylé a vlivné benátské rodiny, což mu umožnilo získat to nejlepší možné humanistické vzdělání své doby.
- Studoval nejen v Itálii, ale věnoval se i studiu řečtiny v Messině pod vedením Constantina Lascarise.
- Své mládí prožil cestováním mezi šlechtickými dvory ve Ferraře a Urbinu.
- Na těchto dvorech navázal hluboká přátelství s předními umělci a intelektuály.
- Během tohoto období začal formovat své estetické názory, které později definovaly vrcholnou renesanci a evropský literární vkus.
- Jeho profesní kariéra nabrala strmý vzestup, když se stal sekretářem papeže Lva X. v Římě.
- Velmi aktivně se podílel na papežské diplomacii a postupně upevnil svou pozici v církevní hierarchii.
- Jeho církevní kariéra vyvrcholila jmenováním kardinálem v roce 1539.
- Během tohoto plodného období se věnoval intenzivnímu studiu starověkých rukopisů a klasické literatury.
- Shromažďoval rozsáhlou knihovnu a sbírku umění, která byla obdivována současníky i následovníky.
- Závěr svého života strávil převážně v Padově a Římě, kde se plně soustředil na dokončení svých naprosto klíčových děl o italském jazyce a historii Benátek.
- Byl svými současníky považován za nejvyššího arbitra elegance a vkusu, jehož názory na poezii a prózu byly respektovány po celé Evropě.
- Zemřel jako uznávaná autorita, která zásadně a trvale formovala italskou kulturní identitu.
Literární styl
- Charakteristickým rysem jeho tvorby je přísný jazykový purismus.
- Usiloval o dokonalou nápodobu klasických vzorů, což je známé jako takzvaný princip imitace.
- Kladl mimořádný důraz na formální vybroušenost a estetickou dokonalost textu.
- V poezii se soustředil na hudebnost verše a harmonické vyznění slov.
- Důsledně eliminoval hovorové prvky ve prospěch vznešeného a archaizujícího stylu.
Významná díla
Teoretická a historická díla
- De Aetna (1496) – Latinský dialog popisující výstup na sopku Etna a diskutující o literárních tématech a studiu klasiky.
- Prose della volgar lingua (1525) – Dialog obhajující toskánštinu 14. století jako spisovný jazyk na základě děl Petrarky a Boccaccia.
- Historia Veneta (1551) – Historie Benátek od roku 1487 do 1513 napsaná původně latinsky a autorem přeložená do italštiny.
Poezie a próza
- Gli Asolani (1505) – Dialogy o podstatě lásky ve formě prozaických úvah prokládaných verši, odehrávající se na dvoře v Asolu.
- Rime (1530) – Sbírka lyrických básní silně inspirovaná Petrarkovým stylem, která kodifikovala petrarkismus.
Literární kontext a odkaz
- Tento autor je naprosto klíčovou postavou italské renesance a hlavním teoretikem i praktikem literárního směru zvaného petrarkismus.
- Tento směr v průběhu 16. století ovládl evropskou lyriku a stanovil nová pravidla pro milostnou poezii.
- Jeho celoživotní snahou bylo kodifikovat italský literární jazyk na základě autorit takzvaného trecenta, tedy 14. století.
- Pro poezii určil jako absolutní a nepřekročitelný vzor Francesca Petrarku a pro prózu Giovanniho Boccaccia.
- Tímto nekompromisním přístupem se postavil proti zastáncům dvorského jazyka nebo hovorové toskánštiny.
- Prosadil archaizující, vznešený a formálně dokonalý styl, který kladl důraz na zvukomalbu a harmonii.
- Bembo v podstatě vyřešil jazykovou otázku (questione della lingua), která definovala italskou literaturu na staletí.
- Jeho obrovský vliv vedl k tomu, že se toskánština stala základem moderní spisovné italštiny.
- Jeho purismus a důraz na imitaci antických a starších italských vzorů vedly ke vzniku akademického manýrismu.
Související autoři
Italská renesance a petrarkismus
Baldassare Castiglione
- Autor slavného spisu Il Cortegiano, který definoval ideál renesančního dvořana a sdílel Bembův zájem o kultivaci jazyka.
- Významný renesanční básník, autor eposu Zuřivý Roland, který ve svých pozdějších vydáních přijal Bembovy jazykové normy.
Giovanni della Casa
- Básník a autor spisu Galateo, který byl silně ovlivněn Bembovým petrarkismem a důrazem na společenskou i literární eleganci.
Jacopo Sannazaro
- Humanistický básník a autor pastorálního románu Arkádie, který sdílel Bembův zájem o klasické vzory a formální dokonalost.
Bernardo Tasso
- Italský dvorský básník, který ve své lyrické tvorbě důsledně následoval petrarkistické konvence stanovené Bembem.
Citáty
O podstatě lásky (z myšlenek díla Gli Asolani)
Láska není nic jiného než touha po kráse, a protože krása je jakousi harmonií a půvabem, duše se k ní přirozeně upíná.
O literární dokonalosti
Abychom dosáhli dokonalosti, musíme si zvolit ty nejlepší vzory z minulosti a s největší péčí je následovat.
Časté otázky k autorovi
Jaký byl největší přínos Pietra Bemba pro italský jazyk?
Pietro Bembo kodifikoval spisovnou italštinu tím, že prosadil toskánštinu 14. století (jazyk Petrarky a Boccaccia) jako závazný literární standard, čímž vyřešil takzvanou jazykovou otázku (questione della lingua).
Co je to petrarkismus a jak s ním Bembo souvisí?
Petrarkismus je literární směr napodobující styl a tematiku milostné poezie Francesca Petrarky. Bembo byl jeho hlavním teoretikem a praktikem, čímž stanovil pravidla pro evropskou renesanční lyriku.
Jaké církevní funkce Pietro Bembo zastával?
Působil jako sekretář papeže Lva X. v Římě, kde se podílel na papežské diplomacii, a v roce 1539 byl jmenován kardinálem katolické církve.
